Při příležitosti zpracování posudku na nové album CARNOPHAGE jsem si udělal zodpovědnou přípravu a vykonal řádnou inventuru jejich diskografie. Pravda, tentokrát mi to zas až tolik práce nedalo, neb Turci během své už osmnáct roků dlouhé kariéry emitovali pouhé tři záznamy (včetně toho aktuálního). Pánové holt rádi relax, to je samá káva nebo kebab, ale aby sestoupili do studia a jali se tvořit nějakou tu potravu pro příznivce BDM, na to si vždy musíme počkat rovných osm let. Debutová deska "Deformed Future // Genetic Nightmare" byla svého času jasným tipem k bližšímu prozkoumání, vyšla totiž pod vlajkou Unique Leader Records a omalovánky na coveru navíc obstaral Pär Olofsson. V té době jsem po takových deskách sahal okamžitě a velmi často jsem za to také byl královsky odměněn. S odstupem času však vidím debut CARNOPHAGE trochu střízlivějšíma očima, pořád je to příjemná kolekce, klasický produkt té doby, nicméně dnes chutnající tak trochu jako studený řízek z 3D tiskárny.

Jsem člověkem, který má rád normy a jejich případné splnění mě naplňuje radostí a pýchou. Podobně to určitě mají i CARNOPHAGE. Nejsou to však žádní stachanovci, stanovené normy totiž nepřekračují nijak dramaticky a žánrové závazky plní tak akorát. Tak akorát, aby jejich BDM byl dostatečně brutální, ale současně i členitý a posluchačsky přitažlivý. Ukázkovým případem citlivé aplikace těchto norem je druhá skladba "Until The Darkness Kills The Light", kde Turci vytahuji z rukávu techničtější trumfy a zároveň sázejí na atmosféričtější notu. Tento atmo dotek není vůbec ojedinělý, ba právě naopak, je jím obohacena snad každá druhá položka. Častokrát je paradoxně pravidlem, že právě v těchto odlehčených pasážích začnou Turci hodně tlačit na pilu. Příjemný kontrast. V jiném případě je atmosférická složka pojata více obskurněji a výtečně tak akcentuje znepokojivé vibes šesté skladby "Eventually They Will Die".

Co má na drtivé většině žánrových zpěvníků své místo, jsou tutorial BDM riffovačky. CARNOPHAGE tyhle jednoduché a méně zajímavé party samozřejmě rovněž využívají, nicméně činí tak více méně s citem. Hluché slamovací pasáže se Turci snaží překrýt nebo rovnou přerušit techničtějším výpadem nebo tou samou zbraní jednodušší riff doplnit. Jiným řešením je posun do valivějších předělů či frekvenční změny temp, často směrem k těm rychlejším. Dalším oživením jsou sóla, kterým nechybí jak potřebná dávka chaotičnosti, tak i melodická, jednotící linie. Ne vždy se to ale povede ukočírovat, zejména skladba "The Day We Avenge On" obsahuje toho tutorial riffingu až příliš. Tady není třeba matematických tabulek, bez problémů si vystačíme s kuličkovým počítadlem z kabinetu mateřské školy.

CARNOPHAGE měli i na starších albech kvalitní mix, ve kterém všechny nástroje hezky rovnoměrně vynikaly, výjimkou není ani aktuální deska, když zejména baskytara disponuje pěkně zvonivým a současně i dostatečně hluboce bublavým zvukem. Dobře čitelné je pak i hrdlo Orala Akyola (velmi výstižné jméno!), jehož projev se postupem času stal více srozumitelným, na "Matter Of A Darker Nature" je poměrně dost míst, kde zpěvákovi CARNOPHAGE rozumíte nejen jednotlivá slova, ale rovnou celé věty. To v BDM pravidlem zcela určitě nebývá.

Turci vyrukovali s albem, které si odškrtává snad všechny povinné žánrové kolonky a k nim přidává i něco navíc (viz ony výše uvedené atmosférické proklady). Sbírka, která je tradiční a přitom se nebojí zapojit i méně konvenční prvky, je brutální, ale přitom i dostatečně líbivá. Taková deathmetalová princezna Koloběžka. Pokud si dobře pamatuji, na ples přišla oblečená i neoblečená, obutá i neobutá a dokonce přinesla i dar nedar, nebo ne? No raději už to nechám a prohlásím něco o tom, že takováto BDM alba u mě mají zelenou. Turci po osmi letech znovu splnili normu a vydali sbírku, která jim ostudu rozhodně nedělá. K "Matter Of A Darker Nature" se budu i nadále vracet.