Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při druhém dnu Brutal Assaultu.
INCANTATION
Za ultimátní živelnou prezentaci prohnilého, na kost ohlodaného old schoolu. Za důkladné objasnění všem mlíčným ročníkům, kde hledaly (a hledat nadále budou) současné "cavernous" OSDM kapely svůj nejdůležitější zdroj inspirace. Za znovu si uvědomění toho, jak nadčasovou kapelou INCANTATION vlastně byli. Za četné výlety do raných devadesátek a mráz po zádech při "Blissful Bloodshower" a hlavně magické "The Ibex Moon".
FORBIDDEN
Za nejlepší THRASH dne. Za bezchybnou instrumentaci a dokonale čitelný zvuk. Za schopnost udržet zběsilé tempo po celou hrací dobu. Za ohromný entusiasmus, s jakým to celé bylo odehráno. Za výborně fungující souznění s publikem a do dokonalosti dotažený oční kontakt s fanoušky.
THE AMITY AFFLICTION
Za překvapivě výborné vystoupení i pro někoho, kdo tomuto žánru příliš nehoví. Za vkusné a podmanivé melodické linky. Za vyváženě namixovaný poměr mezi sladkobolností a drsňáctvím. Za bezvadně provedené zpěvné pasáže. Za poznání, že melodický metalcore nemusí být vždy jen povrchní a na efekt dělaná muzika.
THE OBSESSED
Za komorní stonerovou masterclass. Za důstojné šediny a proměnu Octagonu v marylandský motorkářský bar. Za to, že co Scottu „Winovi“ Weinrichovi sebral pánbůh v oblasti chrupu, mu ponechal v oblasti charismatu a vokálního projevu. Za ten pocit, že před vámi stojí chlap, co vás v další vteřině buď obejme, nebo na vás vytáhne brokovnici. Za to, že se hodinu z gruntu uctívalo jediné skutečné božstvo – riff. Za nula scénických efektů a stoprocentní bigbít.
BARONESS
Za podmanivý jižanský bigbít. Za nesmírně pozitivní energii pryštící z pódia do davu. Za Johna Baizleyho a jím řízený circle pit. Za Ginu Gleason a její kytarovou hru. Za stylově rozkročené skladby, které v živém provedení doslova narostly do krásy.
SATYRICON
Za famózní návrat do pevnosti, kde Satyra kdysi na pódiu u mikrofonu vystrašil Phil Anselmo s flaškou Jacka v ruce. Za zpěvákovu přísně metalovou image s džískou předpisově přes křiváka. Za Frostův precizní náklep, jehož jednotlivé údery vedl s razancí filmového siláka Bombaaty z Conana Ničitele, jemuž se také začíná čím dál tím víc podobat. A za jedinečný setlist jako z říše snů, z nějž nešlo uhnout ani na sekundu.