Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při třetím dnu Brutal Assaultu.
Za údernou a emotivní muziku, které skvěle fungovala i živě. Za příval pozitivní energie. Za sehraně živelnou a živelně sehranou a s chutí hrající kapelu. Za usměvavou a pozitivní reakcí publika snad i lehce zaskočenou Serenu Cherry.
Za široce otevřené čelisti všech návštěvníků, kteří se přišli podívat na IMPERIAL TRIUMPHANT jen tak ze zvědavosti a tudíž vůbec netušili, čemu se právě hodlají vydat všanc. Za nedůvěřivé pohledy všech, kteří znají starší tvorbu newyorských zhýralců a předem věděli, že je bude čekat netypický poslechový zážitek. Přesto byli nakonec překvapeni, jak extrémní nakonec byl. Za blažené úsměvy zlatými prsteny obtěžkaných metalistů, kteří před setem "golden masks" posnídali k snídani kaviár a poctivě zapili douškem z lahve Dom Pérignon. Tito milovníci komplexní, těžce avantgardní a žánrově velmi složitě zařaditelné míchanice si včera na Obscure stage museli přijít na své.
Za něco mezi koncertem a rituální oslavou západu slunce. Za kus Epiru v Jaroměři. Za Kostantise Pistiolise, který jako Satyr svolával do reje pomocí dud a píšťal. Za houpavou, hypnotickou energii, která se z pódia valila od prvního songu. Za skvěle namíchaný playlist, který krásně gradoval a dal malý prostor i debutové desce „Riza“. Za to, že jsme jednou nebyli „motherfuckers“, ale „brothers and sisters“.
Za dokonalý alternativní vesmír, v němž v roce 2024 slavíme na Brutal Assaultu s výročním setem Chucka Schuldinera a jeho DEATH třicetšest let od vydání alba “Leprosy” a sedmapadesátiletý Chuck je při té příležitosti v náramné formě.
Za Leifa Edlinga konečně na pódiu, byť si na to musel vzít brýle a občas vypadal trochu zmateně. Za CANDLEMASS s Johanem Längquistem za mikrofonem a originální provedení “Solitude”. A za dokonalý “Best Of” setlist, jenž musel každého fanouška Seveřanů uvést do extáze.
Za poetickou a povznášející horečku páteční noci. Za nevtíravé a přesto emotivní skladby, kterým stačí jen příjemný hlas a kytara. Za milé a disciplinované publikum, které i v pozdní hodině výrazně přispělo k celkově intimní atmosféře. Za další dramaturgickou odbočku z hlavní festivalové linie, která jej blahodárně osvěží.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.
