Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při třetím dnu Brutal Assaultu.
Za údernou a emotivní muziku, které skvěle fungovala i živě. Za příval pozitivní energie. Za sehraně živelnou a živelně sehranou a s chutí hrající kapelu. Za usměvavou a pozitivní reakcí publika snad i lehce zaskočenou Serenu Cherry.
Za široce otevřené čelisti všech návštěvníků, kteří se přišli podívat na IMPERIAL TRIUMPHANT jen tak ze zvědavosti a tudíž vůbec netušili, čemu se právě hodlají vydat všanc. Za nedůvěřivé pohledy všech, kteří znají starší tvorbu newyorských zhýralců a předem věděli, že je bude čekat netypický poslechový zážitek. Přesto byli nakonec překvapeni, jak extrémní nakonec byl. Za blažené úsměvy zlatými prsteny obtěžkaných metalistů, kteří před setem "golden masks" posnídali k snídani kaviár a poctivě zapili douškem z lahve Dom Pérignon. Tito milovníci komplexní, těžce avantgardní a žánrově velmi složitě zařaditelné míchanice si včera na Obscure stage museli přijít na své.
Za něco mezi koncertem a rituální oslavou západu slunce. Za kus Epiru v Jaroměři. Za Kostantise Pistiolise, který jako Satyr svolával do reje pomocí dud a píšťal. Za houpavou, hypnotickou energii, která se z pódia valila od prvního songu. Za skvěle namíchaný playlist, který krásně gradoval a dal malý prostor i debutové desce „Riza“. Za to, že jsme jednou nebyli „motherfuckers“, ale „brothers and sisters“.
Za dokonalý alternativní vesmír, v němž v roce 2024 slavíme na Brutal Assaultu s výročním setem Chucka Schuldinera a jeho DEATH třicetšest let od vydání alba “Leprosy” a sedmapadesátiletý Chuck je při té příležitosti v náramné formě.
Za Leifa Edlinga konečně na pódiu, byť si na to musel vzít brýle a občas vypadal trochu zmateně. Za CANDLEMASS s Johanem Längquistem za mikrofonem a originální provedení “Solitude”. A za dokonalý “Best Of” setlist, jenž musel každého fanouška Seveřanů uvést do extáze.
Za poetickou a povznášející horečku páteční noci. Za nevtíravé a přesto emotivní skladby, kterým stačí jen příjemný hlas a kytara. Za milé a disciplinované publikum, které i v pozdní hodině výrazně přispělo k celkově intimní atmosféře. Za další dramaturgickou odbočku z hlavní festivalové linie, která jej blahodárně osvěží.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
