Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při posledním dnu Brutal Assaultu.
Za příval lásky a dobré energie, která proudila areálem hned od prvního Pliniho gesta. Za křišťálový zvuk, perfektní instrumentální výkony a to, že tahle kombinace ani chvíli nepůsobila sterilně. Za wall of love, nejpomalejší circlepit a nejněžnější crowdsurfing. Za důkaz, že Brutal je především oslava bezpodmínečný lásky a tolerance.
Za temné québecké bahno a murmur vyvřelý ze dna oceánu. Za hrdě zvednutý prapor old school death metalu. Za technický vklad do těžkotonážní riffové valby. Za Philovu strhující vokální performance a za to, že vydržel mít větší část setu oči v sloup. Za brutální intenzitu, která nepoklesla ani před trochu řídce zaplněným hledištěm. Za první společný redakční circle pit ročníku.
Za vrchol festivalu, se kterým jsem vůbec nepočítal. Za připomenutí, proč je Ihsahn a spol. nejdůležitější BM bandou mého života. Za monolitický zvuk, který se obejde bez orchestrů, cheap kašpařin a masek. Za pocit, že Satan stále kráčí s EMPEROR. Za perfektní playlist, milou nenucenost a Tryma Torsona, který vypadal, že to celé dává v suchém triku. Za pocit, že mi vůbec nevadí prošvihnutý set BEHEMOTH. Nergala mám rád, ale ten večer by už neměl šanci.
Za znovuzrození, které stálo za to i kdyby se jednalo o jednorázovou záležitost. Za energii "Calculating Infinity", kterou dokázala přenést na pódium i o čtvrt století starší kapela. Za reminiscenci časů, kdy se math metal rodil a šokoval svojí zdánlivou neuspořádaností. Za instrumentální jistotu servírovanou ve zničujícím nasazení. Za možnost to všechno ještě jednou zažít.
Za ikonické představení toho nejlepšího z Černé scény Kovového národního divadla. Za chrám temnoty a zla, z jehož chrličů proudí čistá biblická zkáza. Za kázání, na nichž se radikalizuje spodina, aby pak vzala vrchnost cepy a sudlicemi. A za zvuk, který to všechno zprostředkoval s dokonalým efektem nejoblíbenějšího nástroje Francouzské revoluce.
Za další dramaturgický úskok stranou, který ve výsledku dokonale zapadl do koncepce letošního ročníku. Za nestárnoucí ostrovní kytarovou muziku, která v sobě mísí tradice i nadčasové poselství. Za charisma Justina Sullivana, který nepotřebuje velké rockové pózy k tomu, aby uhranul dav. Za to, že moje triko JOY DIVISION konečně dávalo smysl. Za fenomenální "First Summer After", jež zazněla v úvodu a musela přesvědčit i poslední váhající v okolí Obscure stage, že tohle bude stát za to... A sakra stálo!
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
