Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při posledním dnu Brutal Assaultu.
Za příval lásky a dobré energie, která proudila areálem hned od prvního Pliniho gesta. Za křišťálový zvuk, perfektní instrumentální výkony a to, že tahle kombinace ani chvíli nepůsobila sterilně. Za wall of love, nejpomalejší circlepit a nejněžnější crowdsurfing. Za důkaz, že Brutal je především oslava bezpodmínečný lásky a tolerance.
Za temné québecké bahno a murmur vyvřelý ze dna oceánu. Za hrdě zvednutý prapor old school death metalu. Za technický vklad do těžkotonážní riffové valby. Za Philovu strhující vokální performance a za to, že vydržel mít větší část setu oči v sloup. Za brutální intenzitu, která nepoklesla ani před trochu řídce zaplněným hledištěm. Za první společný redakční circle pit ročníku.
Za vrchol festivalu, se kterým jsem vůbec nepočítal. Za připomenutí, proč je Ihsahn a spol. nejdůležitější BM bandou mého života. Za monolitický zvuk, který se obejde bez orchestrů, cheap kašpařin a masek. Za pocit, že Satan stále kráčí s EMPEROR. Za perfektní playlist, milou nenucenost a Tryma Torsona, který vypadal, že to celé dává v suchém triku. Za pocit, že mi vůbec nevadí prošvihnutý set BEHEMOTH. Nergala mám rád, ale ten večer by už neměl šanci.
Za znovuzrození, které stálo za to i kdyby se jednalo o jednorázovou záležitost. Za energii "Calculating Infinity", kterou dokázala přenést na pódium i o čtvrt století starší kapela. Za reminiscenci časů, kdy se math metal rodil a šokoval svojí zdánlivou neuspořádaností. Za instrumentální jistotu servírovanou ve zničujícím nasazení. Za možnost to všechno ještě jednou zažít.
Za ikonické představení toho nejlepšího z Černé scény Kovového národního divadla. Za chrám temnoty a zla, z jehož chrličů proudí čistá biblická zkáza. Za kázání, na nichž se radikalizuje spodina, aby pak vzala vrchnost cepy a sudlicemi. A za zvuk, který to všechno zprostředkoval s dokonalým efektem nejoblíbenějšího nástroje Francouzské revoluce.
Za další dramaturgický úskok stranou, který ve výsledku dokonale zapadl do koncepce letošního ročníku. Za nestárnoucí ostrovní kytarovou muziku, která v sobě mísí tradice i nadčasové poselství. Za charisma Justina Sullivana, který nepotřebuje velké rockové pózy k tomu, aby uhranul dav. Za to, že moje triko JOY DIVISION konečně dávalo smysl. Za fenomenální "First Summer After", jež zazněla v úvodu a musela přesvědčit i poslední váhající v okolí Obscure stage, že tohle bude stát za to... A sakra stálo!
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
