Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při posledním dnu Brutal Assaultu.
Za příval lásky a dobré energie, která proudila areálem hned od prvního Pliniho gesta. Za křišťálový zvuk, perfektní instrumentální výkony a to, že tahle kombinace ani chvíli nepůsobila sterilně. Za wall of love, nejpomalejší circlepit a nejněžnější crowdsurfing. Za důkaz, že Brutal je především oslava bezpodmínečný lásky a tolerance.
Za temné québecké bahno a murmur vyvřelý ze dna oceánu. Za hrdě zvednutý prapor old school death metalu. Za technický vklad do těžkotonážní riffové valby. Za Philovu strhující vokální performance a za to, že vydržel mít větší část setu oči v sloup. Za brutální intenzitu, která nepoklesla ani před trochu řídce zaplněným hledištěm. Za první společný redakční circle pit ročníku.
Za vrchol festivalu, se kterým jsem vůbec nepočítal. Za připomenutí, proč je Ihsahn a spol. nejdůležitější BM bandou mého života. Za monolitický zvuk, který se obejde bez orchestrů, cheap kašpařin a masek. Za pocit, že Satan stále kráčí s EMPEROR. Za perfektní playlist, milou nenucenost a Tryma Torsona, který vypadal, že to celé dává v suchém triku. Za pocit, že mi vůbec nevadí prošvihnutý set BEHEMOTH. Nergala mám rád, ale ten večer by už neměl šanci.
Za znovuzrození, které stálo za to i kdyby se jednalo o jednorázovou záležitost. Za energii "Calculating Infinity", kterou dokázala přenést na pódium i o čtvrt století starší kapela. Za reminiscenci časů, kdy se math metal rodil a šokoval svojí zdánlivou neuspořádaností. Za instrumentální jistotu servírovanou ve zničujícím nasazení. Za možnost to všechno ještě jednou zažít.
Za ikonické představení toho nejlepšího z Černé scény Kovového národního divadla. Za chrám temnoty a zla, z jehož chrličů proudí čistá biblická zkáza. Za kázání, na nichž se radikalizuje spodina, aby pak vzala vrchnost cepy a sudlicemi. A za zvuk, který to všechno zprostředkoval s dokonalým efektem nejoblíbenějšího nástroje Francouzské revoluce.
Za další dramaturgický úskok stranou, který ve výsledku dokonale zapadl do koncepce letošního ročníku. Za nestárnoucí ostrovní kytarovou muziku, která v sobě mísí tradice i nadčasové poselství. Za charisma Justina Sullivana, který nepotřebuje velké rockové pózy k tomu, aby uhranul dav. Za to, že moje triko JOY DIVISION konečně dávalo smysl. Za fenomenální "First Summer After", jež zazněla v úvodu a musela přesvědčit i poslední váhající v okolí Obscure stage, že tohle bude stát za to... A sakra stálo!
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Navíc velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
