OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
ACID ROW. Trojka, co se poslední dobou všude cpe, takoví Hujerové Scény. Nicméně dobře to vypadá a slušně to zní.
IONS. Kapela, co vyhrála Radiohead Awards na Slovensku i když jsou z Prahy. Zamáčknu slzu za FOX TERRITORY. Hezky sladěný mundůry. Velmi solidně znějící vykrádačka TESSERACT jak z desky, tak živě.
SATISFUCKTION. Oni fakt ještě žijou? Jihočeský crossover, co zažíval zlaté časy na přelomu milénia. Šedovlasí pánové, co jsou ještě starší než já. Má to takovou sedláckou jihočeskou zemitost. Jedinej kytarista je trochu suchar, ostatní to i ve věku dávaj s celkem solidní energií. Fotí se to dobře, furt se něco děje.
STELLVRIS. Taková Ewa Farná z Fajtfestu. I z pitu slyším ty obscénní a oplzlé narážky, co jdou od nadržených dědků v páté řadě směrem na zpěvačku. Pokus o modernu i lidovost. V rámci těchto mantinelů dobrá práce s publikem. Ví pro koho hrají.
LAID TO WASTE. Asi nejlepší thrash na západ od Trutnova. Začátek statičtější, ale rozjelo se to. Kafe jim křtil desku. Kytaristi jak z westernu Hodný Zlý a Ošklivý. Hádej kdo je kdo. Dobrý sóla.
HELLRIPPER. Heavythrashové retro ze Skotska. žánrově nic moc pro mě, ale minulej Obscene jsem viděl celej set a bavilo mě to. Tady to postrádá tu Obscenskou animálnost, je to mnohem méně dravý. Mimochodem Obscure stage docela podcenili ohledně security. Ty crowdsurfery nemá kdo chytat. Pokud to tak bude dál, stane se neštěstí. Svítí to nějakej idiot. Kombinace červených světel vepředu, mnohem silnějšího světelného parku zezadu a mlhy je pro fotografa absolutní hell.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.