Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
ACID ROW. Trojka, co se poslední dobou všude cpe, takoví Hujerové Scény. Nicméně dobře to vypadá a slušně to zní.
IONS. Kapela, co vyhrála Radiohead Awards na Slovensku i když jsou z Prahy. Zamáčknu slzu za FOX TERRITORY. Hezky sladěný mundůry. Velmi solidně znějící vykrádačka TESSERACT jak z desky, tak živě.
SATISFUCKTION. Oni fakt ještě žijou? Jihočeský crossover, co zažíval zlaté časy na přelomu milénia. Šedovlasí pánové, co jsou ještě starší než já. Má to takovou sedláckou jihočeskou zemitost. Jedinej kytarista je trochu suchar, ostatní to i ve věku dávaj s celkem solidní energií. Fotí se to dobře, furt se něco děje.
STELLVRIS. Taková Ewa Farná z Fajtfestu. I z pitu slyším ty obscénní a oplzlé narážky, co jdou od nadržených dědků v páté řadě směrem na zpěvačku. Pokus o modernu i lidovost. V rámci těchto mantinelů dobrá práce s publikem. Ví pro koho hrají.
LAID TO WASTE. Asi nejlepší thrash na západ od Trutnova. Začátek statičtější, ale rozjelo se to. Kafe jim křtil desku. Kytaristi jak z westernu Hodný Zlý a Ošklivý. Hádej kdo je kdo. Dobrý sóla.
HELLRIPPER. Heavythrashové retro ze Skotska. žánrově nic moc pro mě, ale minulej Obscene jsem viděl celej set a bavilo mě to. Tady to postrádá tu Obscenskou animálnost, je to mnohem méně dravý. Mimochodem Obscure stage docela podcenili ohledně security. Ty crowdsurfery nemá kdo chytat. Pokud to tak bude dál, stane se neštěstí. Svítí to nějakej idiot. Kombinace červených světel vepředu, mnohem silnějšího světelného parku zezadu a mlhy je pro fotografa absolutní hell.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
