HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou to HEJTMAN a hrají rock´n´roll, chtělo by se skoro napsat. Nejlépe pořádným chraplákem, kdyby to bylo jen trochu fyzicky možné. Respektive rock´n´roll po našem, rozumíte, po metalovém způsobu. A někdy dokonce po blackmetalovém způsobu. Dala by se z něj dokonce vydekukovávat jistá náklonnost k MOTÖRHEAD či MASTER´S HAMMER, ale proč se do takových podružností pouštět, když za HEJTMAN nejlépe mluví samotná jejich produkce.
„Vítejte v pekle“ je jejich třetí řádnou studiovou nahrávkou a první po předlouhé nahrávací pauze od roku 2012. Obě předchozí alba nejsou autorovi těchto řádků známa, ale letošní reminiscence názvu debutu legendárních VENOM napovídá, že by mohly stát za dodatečný poslech. Jejich nejmladší sourozenec je totiž jako hrst čerstvě rozemletého pepře hozená proti větru, co se vám okamžitě vrátí do obličeje a dá nemilosrdně pocítit sílu svého štiplavého aroma a pálivé chuti.
HEJTMAN jsou neurvalí, z řetězu utržení démoni hudebního grobiánství. Z jejich kytar se kouří, když donekonečna hoblují onen rytmický kvapík, a podobně i hrdlo zpěváka Ygraena připomíná sopku v okamžiku dunivé, brousící erupce. Není v tom jinak nic složitého, ale to ostatně ani není třeba – tenhle tah na pekelnou bránu si vás jednoduše získá tak jako tak.
Desítka skladeb alba je v tomto ohledu vzácně sjednocena, a pokud už z ní něco vyčnívá, pak jen proto, že daný song nabízí navíc ještě nějakou tu příjemnější nástavbu. Tak jako třeba „Alkoholik“ alias geniální černá hymna osoby chronicky závislé na alkoholu (a obzvlášť tedy refrén se sloganem „Tak pojď a dej si!“ je skutečně sugestivní), téměř opravdický rock´n´roll na escobarovské téma v „Plata o Plomo“, „Píseň černých vran“ s mrazivým predátorským hrdelním zvukem uprostřed nezvykle melodického refrénu anebo „Exorcist“ s výborným textem na klasické téma církevního zlořádu („Peklo nejsou rohy, ale růžence a celibát“). Samozřejmostí je pak i barevná a bohatá instrumentace, která v příslušných pasážích ještě více dokresluje údernost celé nahrávky.
Sondáž do hlubin nejtvrdší tuzemské hudební scény, která čím dál tím víc začíná získávat podobu skutečného panoptika ve smyslu sbírky raritních anomálií, tedy ještě naštěstí může čas od času přinést ovoce. A třebaže tohle ovoce v podání HEJTMAN působí spíše jako již delší dobu naložené do lihu, příjemnou ovocnou chuť ani konzistenci v žádném případě neztratilo.
„Vítejte v pekle“ je jako hrst čerstvě rozemletého pepře hozená proti větru, co se vám okamžitě vrátí do obličeje a dá nemilostně pocítit sílu svého štiplavého aroma a pálivé chuti.
8 / 10
Ygraen
- kytara, zpěv
Önslaughter
- kytara, sbory
Zero
- baskytara, sbory
Plechy
- bicí, sbory
1. Vítejte v pekle
2. Bastard
3. Alkoholik
4. Jiný druh
5. Plata o Plomo
6. Píseň černých vran
7. Exorcist
8. Na prach a na popel
9. Roma Victor
10. In memoriam
Vítejte v pekle (2024)
Devil´s Music (2012)
Rock´n´roll Freaks (2010)
Datum vydání: Neděle, 11. února 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 39:07
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.