Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Simone Simons využila tvůrčí pauzy se svou domovskou kapelou a natočila své první sólové album. Je však nutno předeslat, že o sólové album až tak úplně nejde. Ano, je takřka výhradní zpěvačka na desce, ale už od první tónů je jasné, že jde o další projekt Arjena Lucassena. Arjen Anthony Lucassen patří k největším hudebníkům své generace. Se svými dvěma metry zdaleka převyšuje běžný standard. Většinu hudebníků převyšuje i instrumentálně a byly dokonce časy, kdy je převyšoval i po tvůrčí stránce. Alba jako „Into the Electric Castle“, „The Human Equation“ a další z přelomu tisíciletí toho jsou dostatečným důkazem. Charakteristický je jeho přístup, že pokud má chuť nahrát powermetalové album, vydá jej pod značkou STAR ONE, komplexní metalovou operu pod nejznámějším jménem AYREON a pro ostatní projekty si vždy vymyslí jméno nové. Loni si udělal výlet do sedmdesátých let se SUPERSONIC REVOLUTION. Projekt STREAM OF PASSION ho přežil a jako samostatná kapela dál působil, byť bez Arjena už to nějak nemělo šťávu. THE GENTLE STORM byl společný projekt s Anneke van Giersbergen a klidně by se to dalo s logikou aktuální desky označit za sólové album Anneke.
Mám takové tušení, že označit „Vermillion“ za sólové album Simone Simons byl nápad či tlak ze strany vydavatelství. Přeci jenom její jméno má šanci přitáhnout větší množství lidí než další z desítky projektů Lucassena. Autorsky se na albu podílela, je spoluautorem všech textů, takže nakonec proč ne. Druhý spoluautor je Lori Linstruth, která je Arjenovou družkou a dlouhá léta působila jako kytaristka v jeho projektech. Na „Vermillion“ si tradičně nahrál většinu nástrojů sám, ale zároveň zapojil i řadu hostů, z nichž mnozí s ním spolupracují již řadu let.
Jak už bylo řečeno, projekty z přelomu tisíciletí jsou dodnes skvělá alba. Avšak postupem let se Arjen začal přeci jenom dost opakovat. Přesto se čas od času dokázal vzedmout a třeba takový „The Source“ je skvělý počin. Nakonec i předloňský „Revel in Time“, třetí album pod hlavičkou STAR ONE, byl celkem povedený. A „Vermillion“? Není třeba chodit okolo horké kaše, závěrečné hodnocení je vidět. S „Vermillion“ se to má jako s mnoha jeho projekty, na které jej napadlo pár dobrých nápadů, ale ne dost na celé album. Povedla se první singlovka „Aeterna”, ucházející je i baladická „In Love We Rust“. „Cradle to the Grave“ sází na kontrast Simonina zpěvu, hutnějších rifů a extrémního vokálu. Postavená je na pomalejším tempu, ale postupně vygraduje. To Arjen umí, to se mu musí nechat. Nenápadnou melodii dokáže vyšponovat vrstvením dalších a dalších nástrojů, efektů nebo hlasů. Pro „Cradle to the Grave“ extrémní vokál propůjčila Alissa White-Gluz a dodala tím na zajímavosti, jenže i tak to začíná váznout. Studiových úprav je nějak moc. Pomalých skladeb, které se ke konci trochu vzedmou, je dobrá polovina alba. Prolíná se v nich spousta různých motivů, ale nějaká výrazná melodická linka chybí. Pod mohutnými vrstvami studiových efektů se nachází jen stěží průměrný materiál. Zachraňuje to vlastně Simone Simons. O kvalitě jejího zpěvu není pochyb a nebýt ona za mikrofonem, celkový dojem by byl mnohem horší (na druhou stranu, další známé Holanďanky by to zvládly také).
„The Core“ představuje tvrdší polohu a konečně melodický nápad, který utáhne celou skladbu. V „R.E.D.“ si za doprovodu zajímavě ztvárněného elektronického doprovodu se Simone zachraptí její kolega z EPICA Mark Jansen. Zbytek alba je bohužel vata, možná líbezná, možná hezky zahraná a zazpívaná, ale vata, která jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. A ani několik opakovaných poslechů tu zhruba polovinu skladeb nijak nedonutí, aby se v prostoru mezi ušima uhnízdily na trochu delší dobu. Pár písní je pěkných, ale v kontextu tvorby Arjena Lucassena je „Vermillion“ dost slabý materiál.
Simone Simons je častý host na Lucassenových projektech a konečně uzrál čas, aby byl napsán materiál výhradně pro její hlas. Což o to, prostoru pro své hlasové kreace v celém jejím rozsahu má dostatek a díky jejímu úsilí „Vermillion“ není úplně špatné album. V kontextu tvorby Arjena Lucassena jde však o dost průměrný materiál.
1. Aeterna
[video] 2. In Love We Rust
[video] 3. Cradle To The Grave
[video] 4. Fight or Flight
5. Weight of My World
6. Vermillion Dreams
7. The Core
8. Dystopia
9. R.E.D.
10. Dark Night of the Soul
Diskografie
Vermillion (2024)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 23. srpna 2024 Vydavatel: Nuclear Blast Stopáž: 46:06
gentle storm s mensim rozpoctom, s rutinerskymi postupmi ayreona. neviem, ako spieva simone mimo studia, ale doska je citelne preprodukovana, co ubera dravosti.
akurat som nadobudol dojem, ze simone by sa hodila do gentle storm viac ako aneke.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!