GRIEFGOD - Deterioration
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Australští A NIGHT IN TEXAS se zformovali v roce 2010, tedy přesně v časech vrcholící deathcorové horečky, kdy tento rychle do popředí se protlačený žánr začínal svoji cestu dolů. Tehdy se to ještě nezdálo a rozhodně si to nemysleli ani mladíci z města Cairns. Budiž jim rozhodně ke cti, že svému stylu zůstali věrni do dnešních dní. Ba co víc, dokáží jeho nepříliš zářnou současnost zásobit takto povedenými deskami.
„Digital Apocalypse“ je v zásadě čistou stylovkou. Nečekejte žádné netradiční příměsi ani pošilhávání po jiných hudebních teritoriích. Pakliže za ně nebudeme považovat občasné a velmi účelné klávesové podkresy a jemné užití ženských vokálů. Vše ostatní je velmi standardní, resp. nadstandard ve standardu. Australané dokáží rozehrát velmi atmosférické představení i v tak úzce zaměřeném žánru, jakým deathcore bezesporu je. Samozřejmě, že typických klepaček a následných zpomalení je i zde požehnaně, ale co nahrávku vytahuje nad průměr je rozhodně schopnost pracovat s náladou, cit pro načasování nátlakových a zvolňujících momentů, účelná sóla a hlavně schopnost udržet stupeň napětí na ploše celého alba. Díky tomu se deska skvěle poslouchá, perfektně odsýpá a ani na moment nepřestává bavit. Deathcore se může zdát být vyčerpaný, ale pokud bude v jeho útrobách docházet k podobným kreativním vzedmutím, neztratím důvod jej stále alespoň po očku sledovat.
Technicky a stylově čistý deathcore, který navíc překvapí potemnělou a sugestivní atmosférou.
8 / 10
Cory Judd
- kytara
Zak Borg
- bicí
David Finlay
- basa
Tommy Williams
- kytara
Sam Cameron
- vokály
1. Programmed To Suffer
2. The Destruction Of Everything
3. Welcome To The Gulag
[video]
4. Mechanized Genocide
5. The Chamber
6. Engraved In Time
7. Death Protocol
[video]
8. Apex Of Agony
9. Neural Malignancy
10. Cybernetic Conquest
Digital Apocalypse (2024)
The Divine Dichotomy - Chapter II (2021)
The Divine Dichotomy - Chapter I (2021)
Global Slaughter (2017)
The God Delusion (2015)
Invigoration (EP) (2013)
Datum vydání: Pátek, 2. srpna 2024
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 40:11
-bez slovního hodnocení-
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.
Päťskladbový návrat do najradostnejšej európskej éry: Berlínsky múr je preč, studená vojna skončila, U2 vydali „Achtung Baby“ a na velikášskej vlne optimizmu križujú svet. Dalo by sa to zniesť dlhšie – aj táto nahrávka, aj tá eufória raných deväťdesiatok.
Bruselský chrlič Déhà seká desky jak na běžícím pásu, ale dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Bohužel to šije horkou jehlou a produkce a zvuk působí často jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy.
Pokračování trendu z předchozí "Starlight And Ash"? Opět pasáže plné emotivní baladičnosti s výrazným vokálem Cammie Gilbert, ale skupina svůj doom rock překlápí i do temnějších a často drsných metalových poloh. Přitvrdilo se a rozhodně to není na škodu.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Nová éra švédskej legendy, debut u veľkých Metal Blade Records! Podaril sa na výbornú; veď si pustite napríklad hitovku Nail Bomb. WOLFBRIGADE v roku 2024 valcujú všetko, čo im stojí v ceste!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.