Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brutal Assault 2024 je už téměř měsíc za námi, ale čtenáři METALOPOLIS mohou neopakovatelnou atmosféru tohoto festivalu i nyní vstřebávat v podobě koncertních reportů od mých renomovaných kolegů. Bylo toho napsáno opravdu už dost, pokrytí bylo perfektní, přesto mi dovolte, abych si určitou odlehčenou formou ještě zabilancoval. Stejně jako loni jsem vybral některá má "NEJ" a rád se o ně s vámi podělím.
Nejintenzivnější set: RED FANG
Někteří kolegové, vědomi si toho, že podladěný stonerrockový sound je něco, co opravdu mohu, mi doporučovali set právě této kapely, a rozhodně jsem jim musel dát za pravdu. Uvolněný a energický výkon těchto vousáčů mě opravdu nadchnul a celé jsem si to náramně užil. Těsně za nimi by skončili LEFT TO DIE, kteří mi aspoň částečně umožnili zažít mou srdcovku DEATH (album "Leprosy" jsem v mládí jeden čas prakticky nevyndaval z discmana) naživo.
Nejvíc atmosférický zážitek: BRUTUS
Stejně jako u výše zmíněné kapely jsem zde dal na doporučení kolegů a opět se projevilo, že se redakce METALOPOLIS vyzná. Kapela mě hned od začátku naprosto vtáhla do dění a už nepustila. Jen jsem (kolikrát s otevřenou pusou) zíral, jak je Stefanie schopna skvěle zvládat perfektní zpěv a pestrou hru na bicí, nezazněl jediný falešný tón.
Ne tak dobré vystoupení jak jsem čekal vzhledem k nadšení mých kolegů: KALMAH a HAVOK
Nebyly to vyloženě průšvihy, jen jsem očekával víc. U prvně jmenovaných jsem možná chybně čekal něco na způsob mých oblíbenců INSOMNIUM, ale dostal jsem spíš mírně sterilní naspeedovaný thrash/black/death. Ti druzí mě nijak zvlášť neuchvátili a hlavně je na plné čáře přejeli skvělí FORBIDDEN, kteří hráli ten den o něco později, tam byla spokojenost náramná.
Nejlepší zvuk: ?
Zde bych to nechal otevřené. Obecně mi přišlo, že obě hlavní stage byly letos víc problematické, některé kapely nebyly moc čitelné, vychytávalo se to až během setu, ale někdy to šlapalo hned od začátku parádně (LEFT TO DIE, TESTAMENT, SATYRICON). Nejlepší zvukový vjem mám ovšem stejně vždy před Obscure stage, když poslouchám zpovzdálí (nesmí do toho ovšem preludovat amatérští umělci v kontejneru, "Seek And Destroy" jsem slyšel snad pětkrát).
Nejvíc rozpačité vystoupení: HEXVESSEL
Kapelu jsem neznal a podle image hudebníků jsem se těšil na nějaký zajímavý atmosférický black s prvky doomu, ale když ještě někdy i v páté písni se po zajímavém úvodním ryze blackmetalovém riffu přidaly pomalé bicí jak z rejstříku BLACK SABBATH, koncert se začal stávat poněkud nudným. Navíc ta podivná estrádní stylizace a gesta... Na to už se dnes moc nehraje.
Vystoupení, od kterého jsem nic nečekal a opravdu se nepovedlo: FINNTROLL
Vždy jsem je bral jako takové severské tajtrlíky, ale říkal jsem si, že živé vystoupení by mohlo být zábavné a energické. No a ono nebylo. Nevydržel jsem ani tři písničky.
Nejméně povedené vystoupení vzhledem k očekávání: CULT OF FIRE (a symfonici)
Co jsem si pročítal reakce, tak dost lidí bylo spokojeno, ale mně to prostě přišlo jako strašný kýč, ještě v kombinaci s tím patetickým promítáním. Jakoby to celé nadšení pramenilo z toho, že metalisté mají pocit, že konečně jako taky poslouchají to pravé umění a ještě v kombinaci s metalem, no supr. Vlastně to úplně postrádalo invenci - jen k původním (skvělým) Smetanovým skladbám byly násilně naroubované metalové kytary a bicí sypačky.
A na závěr ještě pár osobních bonusových zmínek navíc.
Pozitiva:
- dokonalá káva v Tiché kavárně
- pouze domluva od městské policie za špatné parkování
- slušní a nadšení mladí metaloví fanoušci
- přesun WC od Obscure stage za roh
- možnost vidět tolik ex-členů DEATH na jedné akci (Rozz, Butler, Masvidal, DiGiorgio)
Negativa:
- odporná káva vzadu v Bastionu, navíc v zálohovaném kelímku, což nám nikdo neřekl
- déšť druhý den
- mé rozhodnutí jít po dešti na ABBATHA a ne na ARMORED SAINT (myslel jsem, že už dohráli)
- má únava a opotřebovanost po třech dnech, lepší už to bohužel nebude.
Mou osobní nejvyšší laťku, která byla nastavena loni, letošní Brutal nepřeskočil, ale určitě měl k vyrovnání docela blízko. Proti loňsku nebylo tolik nových kapel, které by mě pozitivně překvapily, ale zase jsem si mohl užít přítomnost těch nejzasloužilejších matadorů metalové scény (TESTAMENT, LEFT TO DIE, CARCASS, CANDLEMASS) a to se také počítá. Uvidíme jak za rok, vůbec se ovšem nebojím, že by se to nemělo povést.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
