SPECTRAL WOUND mají všechny předpoklady stát se velkou blackmetalovou kapelou. Od roku 2018 jsou pod smlouvou u Profound Lore Records, tedy velmi interesantního vydavatelství, které je známo emisemi ve velké většině netradičních a současně kvalitních nahrávek. Jejich tvorba má navíc potenciál oslovit jak casual příznivce, jenž sotva zvládli maturitu, ale už hrdě nosí trička MGŁA, WOLVES IN THE THRONE ROOM či BLACKBRAID, tak i obdivovatele staré školy, jenž se rádi na veřejnosti producírují v sepraných dresech MARDUK - "Opus Nocturne", SARGEIST - "Let The Devil In" nebo DISSECTION - "Storm Of The Light's Bane". Dobře to bylo vidět při jejich posledním, hojně navštíveném pražském vystoupení s GAEREA i na loňském Brutal Assaultu, kde byl o set Kanaďanů takový zájem, že byl problém se k Octagon stage vůbec dostat.

SPECTRAL WOUND od samých počátků kariéry brnkají na melodickou notu, nicméně pořád zůstávají poměrně dost "raw and evil" na to, aby byli uznáváni i konzervativními milovníky žánru. Navíc jsou to velmi schopní skladatelé, kteří do blackmetalové pokladnice přispěli nejednou chytře složenou či dobře zapamatovatelnou skladbou. Začátek čtvrtého alba "Songs Of Blood And Mire" se však v hitovém duchu nenese, spíše se líně převaluje v black'n'rollových náladách. Tenhle stav však dlouhého trvání nemá, brzo vytrysknou první melodie a posluchač začíná pomalu ale jistě dostávat to, na co celé tři roky čekal. První skladba odhaluje své barvy postupně, až později zařazuje charakteristické "skočné" pasáže (kterými ostatně disponuje většina kompozic) a vrcholí příjemně melodickým závěrem. Velmi podobně je na tom i "The Horn Marauding", snad jen s tím, že její finiš je ještě o krapítek epičtější. Kanaďané jsou velmi schopní včelaři, v "At Wine-Dark Midnight In The Mouldering Halls" na sebe berou kuklu a chápaje se dýmáku a košnice rozjíždí řádný tremolový roj, současně však zařazují volnější, epičtější pasáže a vše korunují návykovým refrénem. Tomu říkám vydařená položka.

Třetí skladbu si zamilujete hned na první poslech. "Aristocratic Suicidal Black Metal" je ústředním hitem letošní kolekce, kde plní podobnou úlohu jako "Frigid And Spellbound" na "A Diabolical Thirst". Aristokratické je to dostatečně, sebevražedné tak napůl. SPECTRAL WOUND určitě nehrají DSBM i když samozřejmě nepopírám, že na nejednom žánrovém albu styčné body s tvorbou montrealské pětice naleznete poměrně jednoduše. Tahle skladba má všechno, maximálně chytlavé melodie (jakkoli jednoduše jsou v této skladbě strukturované) i skočné pochodové pasáže nutící okamžitě zvednout paroháče i když právě doma v kuchyni připravujete dětskou přesnídávku. Melodie jsou vůbec kapitola sama pro sebe, do morku kostí vám proniknou stejně spolehlivě jako mráz obyvatelům omšelého sídliště kdesi na předměstí Jakutsku, když se v časné únorové ráno vydávají vstříc přilehlé "pyateročce", aby nakoupili vodky a čtrnáct dní staré pirohy.

Dalším atributem, díky kterému SPECTRAL WOUND okamžitě rozlišíte mezi jejich žánrovými soukmenovci, je manický jekot Jonaha Campbella. Pronikavý, rezavý a skutečně intenzivní vokál, jako by zpěváka ve studiu snad na nože brali. Ale Jonah dokáže i pobavit, jeho rohatý smích na "Aristocratic Sudicidal Black Metal" v čase 3:45 mi vždycky dokáže vykouzlit úsměv na rtech. A následující melodický poryv mi ho zase pohotově zmrazí.

SPECTRAL WOUND natočili nejvíce dotaženou desku kariéry a ještě o chlup překonali kvality úžasné předchůdkyně "A Diabolic Thirst". Kanaďané zůstávají syroví a autentičtí, ale zároveň jsou stále více skladatelsky přístupní a chytlaví (podobně na to jdou jejich kolegové ve zbrani, HELLERUIN, Holanďané na vzestupu, o kterých ještě hodně uslyšíme). "Songs Of Blood And Mire" je určitě nejvíce hitová sbírka v diskografii SPECTRAL WOUND. I přes výrazný melodický vklad si však stále zachovává neučesanou divokost a punkovou nespoutanost. Nepopírám, že tahle kombinace blackmetalových charakteristik mi maximálně vyhovuje, proto je pro mě "Songs Of Blood And Mire" zatím nejzajímavějším žánrovým počinem roku.