HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Obalu "páté" řadovky ELLENDE dominuje fešně oděná selka-kmotřička zalévající krví (?) jakýsi bizarní květináč, v němž přebývají stonožky a raší nejrůznější druhy hub (odvážně tipuji voskovku hořkou a křemenáče osikového). Až na křemenáče jsou všechny další složky více méně nejedlé, leč v žádném případě nejsou jedovaté, natožpak smrtelně. Stejně je to i s hudbou ELLENDE, ač žánrově spadá do nepřátelské škatulky "black metal", rozhodně nejde o nic konfliktního či snad dokonce nebezpečného.
Rakušany jde jednoduše zařadit do skupiny podobných germánských kapel, které se věnují black metalu, nicméně k němu přidávají různé zjemňující charakteristiky typu "post", "melodic" nebo "melancholic". Hodně z vás asi bude znát HARAKIRI FOR THE SKY, méně pak už IMPERIUM DEKADENZ, KARG nebo výtečné leníky WALDGEFLÜSTER. Pokud k tomu ještě přidáme třeba VVILDERNES, atmosféru Italů ENISUM a lehký dotek WOODS OF DESOLATION, získáme dobrou představu o produkci ELLENDE. Ovšem pozor, neberte si z těchto kapel to nejlepší, raději to průměrné, ničím neurážející, ale ani ničím výrazně nečnící nad hladinu žánrového standardu. Spíše přemýšlivě plynoucí (jistě, samozřejmě dojde i na povinný blastbeating, ale neděje se tak příliš často), po povrchu klouzající a celkově příjemně se poslouchající deska. Ve finálním mixu najdete vše, rozostřená fragilní tremola, tklivé vybrnkávačky i atmosférické, melancholicky-zadumané pasáže. Nikam se neběží, nikam se nechvátá. Padesát minut odpočinku na měkkém lesním mechu uběhne jako voda, zrelaxujete unavenou mysl a zase jdete o dům dál. Byl to krátký letní sen, možná si na ELLENDE ještě někdy vzpomenete.
(Pro pořádek dodávám, že toto album není nic jiného než znovu nahraná druhá řadovka "Todbringer", proto ono "páté" v prvním odstavci).
Znovuvydání jednoho ze skrytých soft-blackových manifestů z Rakouska. Solidní zpěvník, nicméně hned kousek v lese za hranicemi se zrodily lepší desky.
6 / 10
Lukas Gosch
- všechny nástroje
1. Am Sterbebett Der Zeit
2. Ballade Auf Den Tod
3. Verehrung
4. Scherben Teil I
5. Scherben Teil II
6. Versprochen...
7. Verachtung
8. Am Ende Stirbst Du Allein
Todbringerin (2024)
Ellenbogengesellschaft (2022)
Triebe (EP) (2021)
Lebensnehmer (2019)
Todbringer (2016)
Weltennacht (EP) (2014)
Ellende (2013)
Rückzug In Die Innerlichkeit (EP) (2012)
Datum vydání: Pátek, 30. srpna 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 50:11
-bez slovního hodnocení-
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.