Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nashville je znám z mnoha důvodů, melodický black metal mezi ně však rozhodně nepatří. Přesto se po místních hřbitovech prohání dvojice mladých cápků s corpsepaintem a natáčí tu na VHS kameru klipy ke svým mladickým nerozvážnostem. Říkají si SAIDAN a pokud máte rádi svůj černý kov chytlavý a melodický, neměli byste si je nechat ujít.
Duo Splatterpvnk & Hundosai mě před dvěma lety odrovnalo svým druhým albem “Onryo II: Her Spirit Eternal” a na novince “Visual Kill: The Blossoming of Psychotic Depravity” s tím ne a ne přestat. Představte si alternativní verzi ALCEST, v níž si Neige uchová svou lásku k japonské popkultuře a snové atmosféře, ale místo toulek lesy a dětskými pokojíčky se zakouká do druhé vlny BM a punkové oprsklosti. Přesně takhle SAIDAN zní. Opulentně melodičtí, decentně vzletní, ale imrvére nasraní a sypající jeden skvělý riff za druhým. Chvíli jsou punkrockově kamarádští, chvilku hevíkově rozevlátí, chvilku sadboi shoegazoví, většinu času blackově hrubí a neustále ofenzivní.
Je to jednoduché, dobře napsané, má to tah na branku a nakažlivý drive, který SAIDAN odlišuje od konkurence. Tenhle teen spirit prostě smrdí hřbitovem a hnilobou. Tak to máme rádi.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.