Brazilskou SEPULTURU jsem naposledy naživo viděl v pražské velké sportovní hale v rámci jejich turné k megaúspěšné a zlomové fošně „Roots“. Dnes ji však namísto vyprodané arény pro 15000 lidí čeká koncertní set v maličkém (a očekávaně narvaném) klubu s kapacitou stěží 1000 míst. Propaguje se totiž čestné album „Roorback“ a s popularitou už to dávno není takové, jako ještě před několika lety.

Brazilci (tedy téměř), nastupují bez dlouhých cirátů, bez předkapel, přesně ve 20.00 hodin a obecenstvo jim od začátku do konce koncertu zobe spokojeně z dlaní. Po celých osmdesát minut produkce totiž registruji divoký les všemožných, vzduchem plachtících, končetin a další projevy davového šílenství. Je vidět, že dorazili především ti, kteří překousli odchod bývalého frontmana a do té doby persóny číslo jedna Maxe Cavalery a oblíbili si i jeho nástupce, černého dlouhána Derricka Greena. Ten se za mikrofonem presentoval jako obstojný řvoun (místy dokonce přebudil svým animálním rykem mikrofon tak, že se v jeho dávení utopilo i lomození zbytku osazenstva), ale prodat nosné refrény, tak jak to uměl právě charismatický Max, prostě nedokázal. Z pohledu pódiové show působí Derrick jistě a vitálně, ovšem jen do té doby, než ho rozvrh playlistu donutí sáhnout po kytaře. Pak už stojí spíš jako zařezaný sloup a očima stále kontroluje těch několik chabých akordů. Přesto, kdo viděl videa z úplně prvních koncertů této sestavy, jistě si povšiml drobného zlepšení.

Tím skutečným tahounem večera totiž byl kytarista Andreas Kisser. Vydatně vypomáhal se zpěvy (však také zlí jazykové tvrdí, že SEPULTURA spíše než zpěváka měla přijmout druhou kytaru), neustále v plném nasazení, precizní hra, zajímavá sóla (pro skupinu tak typická) a v závěru koneckonců i dvojnásobné vyvolávání spoluhráčů ze zákulisí zpět na jeviště za pomoci drsných kytarových riffů, to jen potvrzují. Paulo Jr. spolehlivě basoval s patřičnou pohybovou kreací, Igor Cavalera si odehrál to své, což jistě není málo, jen se mi jevil jaksi unaveným dojmem. Jestli to lze připsat na vrub únavnému turné, nebo tropickému ovzduší vydýchané Akropole, těžko soudit.

Teď konečně k samotnému provedení live-verzí skladeb SEPULTURY. Vše zřejmě odstartoval otvírák novinkového alba „Roorback“, i když si nejsem úplně jistý, protože jej pohltil velice špatný zvuk. Ten během večera dosáhl snesitelné úrovně, ale vzhledem k tomu, že soubor hrál po většinu času jen s jednou kytarou, očekával bych, že se zvukař s výsledkem popasuje mnohem lépe. Co naplat, příliš se nevycajchnoval. Dále hoši pochopitelně zařazovali skladby, které si jejich fanoušek přeje slyšet. Možná překvapivě hodně prostoru dostala deska „Arise“ (mrzí mě notně zkrácená verze „Desperate Cry“), ale došlo i na věci z „Chaos A.D.“ („Biotech Is Godzilla“, „Refuse/Resist“, „Territory“), „Against“ („Choke“), „Nation“ („Sepulnation“), ještě asi další tři novinky z „Roorback“, „Roots“ („Attitude“ a „Roots Bloody Roots“, která celý koncert uzavírala atd., atd. Co se mi však hrubě nelíbilo, byly kratičké vsuvky z děl METALLICY. To přece nemá SEPULTURA zapotřebí!

Resume tedy zní - Energický thrashcoreový nářez, který však měl své pihy na kráse a ne všechno chutnalo z dlaní SEPULTURY labužnicky. Příznivci však rozhodně museli odcházet spokojeni.

P.S. Co se týká merchandise, tak v předsálí žádný prodej trik, CD a dalších propriet nebyl. Vnitřkem sálu bohužel neposloužím, neb jsem vybojoval flek na balkóně a podobná místa se opouští jenom ze závažných důvodů typu ohrožení života či močového měchýře.

Foto pouze ilustrační i když z téhož turné.