Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuomas Saukkonen je bezesporu pracovitý a cílevědomý hudebník. Počet alb, na kterých se autorsky podílel, je úctyhodný. WOLFHEART založil v roce 2012, když se rozhodl, že všechny ostatní projekty pohřbí. Prvotinu „Winterborn“, na které nahrával i všechny nástroje, vydal o rok později. Leč spoluhráči pro turné mu chyběli, a tak se od roku 2014 projekt přehoupl v plnohodnotnou kapelu. Následovalo turné, další alba, a tak to šlo až do pandemie. Pokud by u jeho původního rozhodnutí zůstalo, vydávání nových alb co dva roky by nebylo nic mimořádného. Jenže u toho nezůstalo. V covidovém období došlo na reinkarnaci BEFORE THE DAWN i DAWN OF SOLACE.
Saukkonen je sice pracovitý, ale zároveň patří i ke (bohužel početné) skupině tvůrců, co nemají kritický nadhled na svoje dílo. Každý jeho nápad se musí realizovat, každá nota se musí ze zápisu dostat na nahrávku. Ač s WOLFHEART od roku 2020 vydává teprve třetí album, připočteme-li jeho další projekty, vidím to někde okolo osmi nahrávek (počítám-li EP). To se zákonitě musí někde projevit a projevuje se to stále stejně. Saukkonen má za potřebí neustále chrlit další a další materiál a ve výsledku je za ním velké množství, avšak s průměrnou kvalitou. Je tedy s podivem, že aktuální album je vlastně celkem dobré, dalo by se říct nad očekávání dobré.
Materiál od WOLFHEART měl vždy svou úroveň kvality, kterou si drželi, na druhou stranu ta základní úroveň nebyla kdoví jak vysoká. Mírně nadprůměrný severský metal. Někdy bylo lépe, někdy hůře. Asi nejpovedenější mi přijde „Constellation of the Black Light“. Některá alba tak jen příjemně prošuměla kolem, aniž by zanechala hmatatelnější stopu nebo nějaký zapamatovatelný moment. S „Draconian Darkness“ tento problém nemám. Hned první dvě skladby jsou tak říkajíc trefa do černého. „Singl „Evenfall“ se dokonce blýskne i chytlavým refrénem, což pro WOLFHEART nikdy nebyla doména.
Na několika posledních albech bylo citelné přibývání symfonických prvků. Ještě na zmíněném „Constellation of the Black Light“ jely klávesy tak říkajíc „po staru“. Počínaje „Wolves of Karelia“ se začínají objevovat výraznější studiové aranže a mnohdy se v refrénech blíží k symfo-blackovým spolkům a refrény jsou opřeny o slušnou elektronickou hradbu. Nabroušené kytary, sirové riffy a charakteristický Saukkonenův chraplák jsou stále hlavní devízou kapely. V tomto se nic nemění. Album nic nového ani překvapivého nepřináší, ale nemůže se mu odepřít, že se dobře poslouchá a nenudí.
Zajímavých momentů se dočkáme i v dalších položkách, při pochodu v rytmu hutných riffů na „Death Leads The Way“, v plamenných proměnách ve „Scion Of The Flame“, či okolo trůnu z kostí v „Throne Of Bones“. Částečné zklidnění a změny tempa v závěrečné „The Gale“ jsou důstojným zakončením. Diagnózy workoholika se Tuomas Saukkonen už asi nezbaví, stejně tak potřeby neustále chrlit další materiál. Tentokrát to ale dopadlo celkem dobře a „Draconian Darkness“ se může zařadit mezi nejlepší nahrávky kapely. To samo o sobě není zas tak velká pochvala, nepochybně však jde o dobré album.
1. Ancient Cold
[video] 2. Evenfall
[video] 3. Burning Sky
4. Death Leads The Way
5. Scion Of The Flame
6. Grave
[video] 7. Throne Of Bones
8. Trial By Fire
[video] 9. The Gale
[video]
Diskografie
Draconian Darkness (2024) King of the North (2022) Wolves of Karelia (2020) Constellation of the Black Light (2018) Tyhjyys (2017) Shadow World (2015) Winterborn (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 6. září 2024 Vydavatel: Reigning Phoenix Music Stopáž: 39:33
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Úterý, 17. září 2024
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Ivoš155
5,5 / 10
V deskách maestra Tuomase už se opět trochu ztrácím, sází to tam jak Baťa dřeváky a jednotlivý placky už se mi slévají, i když jeho rukopis člověk pozná po pár taktech. Novinka mě bohužel ničím moc nezaujala, některé postupy přímo vykrádají předchozí desky (klavírní intra a outra už jsou u Wolfheart otravná) a není tam ani kdovíjaký tlak a peklo (které předváděl třeba na Wolves of Karelia) nebo povedená melancholie debutu. Nuda
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.