Duben 2024 se prostě povedl. Ať už po stránce silné nálože alb od slavných jmen, tak i ohledně vydařených počinů těch méně známých skupin. Těmi obecně známými položkami jsou hlavně ACCEPT, PEARL JAM a MY DYING BRIDE, ale alba vydali i ve svých stylech uznávaní HIGH ON FIRE, DVNE nebo IN VAIN. Já si ale vybral i několik zajímavých počinů od ne tak provařených jmen a opět jsem se neomezoval stylem, takže se v tomto dílu podíváme na drsnější kousky z deathového až death/blackového prostředí v podobě Britů INGESTED a venezuelské hydry SELBST, na retro švédskou death melodiku SARCASM, zmíněné IN VAIN, kteří si prostě nechtějí dát pokoj se svým BORKNAGAR stylem, ale také si postesknu nad novým albem MY DYING BRIDE. Na "A Mortal Binding" tu mohla být mnohem kladnější recenze, neboť velká část redakce je s tímto albem spokojena. Bohužel kolega Radicalcut sepsání posudku nesplnil, má prostě asi jiné priority. Jeho manželka jistě potvrdí. Představím také nadějný debut švédských progerů QUANTUM a tu stylově nejlehčí a současně nejemotivnější oblast obstarají holandští DOOL a kanadský hudebník Alex Henry Foster. Tak hurá na to.

Recenze už mají: ACCEPT - Humanoid, BLACK TUSK - The Way Forward, DISBELIEF - Killing Karma, GREYHAVEN - Stereo Grief, HIGH ON FIRE - Cometh The Storm, REPLICANT - Infinite Mortality, TOMORROW'S RAIN - Ovdan, VERITERAS - The Dark Horizon, WASTAGE - Show Me Your Mask

INGESTED - The Tide of Death and Fractured Dreams
SARCASM - Mourninghoul
DOOL - The Shape Of Fluidity
IN VAIN - Solemn
MY DYING BRIDE - A Mortal Binding
QUANTUM - Down the Mountainside
SELBST - Despondency Chord Progressions
ALEX HENRY FOSTER - Kimiyo

DÉHÀ - Agenesis
BATTLECREEK - Maze of the Mind
ADON - Adon
IMMINENCE - The Black
LOCH VOSTOK - Opus Ferox II – Mark of the Beast
OAK, ASH & THORN - Our Grief Is Thus
PEARL JAM - Dark Matter
UNCANNY - Shroomsday
VANDEN PLAS - The Empyrean Equation of The Long Lost Things
AMERIKAN KAOS - Armageddon Boogie
THE LUMBERJACK FEEDBACK - The Stronghold

INGESTED - The Tide of Death and Fractured Dreams

Přestože měli Britové INGESTED ve své minulosti blízko i k deathcoru, byla jejich hudba především o silovém až brutálním death metalu. Hutné riffování skupina ale dokázala doplňovat i o vstřícnější melodické postupy. Deathmetalová směsice tak odkazovala jak na old school tradice tak modernější pojetí. Nechyběla ani variabilita v tempech a důrazech. K tomu kombinace hlubokého hrdelního vokálu a ostře řvoucí hydry, takže ve výsledku docela pestrý projev. Na aktuálním albu, po možná poněkud rozpačitém předchozím počinu "Ashes Lie Still" (2022), skupina pokračuje v nastolené cestě a opět nám servíruje v rámci mantinelů brutálního death metalu hodně pestrou kolekci. Od pomalu se převalující dusivé řezničiny až po rychlé výplachy hnané splašenou bicí kanonádou. Do toho techničtější vyhrávky, výrazně hvízdající sóla, razantně hrdelní vokál. Zarámováno silným, ale čitelně jasným zvukem bez zbytečného přebuzení, je to obraz funkční deathové klasiky, která obstojí dnes a troufnu si říci i v časech budoucích. Přestože dostáváme hlavně tradiční stylovou nálož, nebo možná právě proto, jedná se podle mě o materiál trvanlivý.

Metal Blade Records / 5. dubna 2024 / Další informace

SARCASM - Mourninghoul

Švédové SARCASM byli už v dávných časech součástí severské deathmetalové scény, v devadesátých letech ale zanikli aniž by vydali víc než dema. Návrat po dvaceti letech a vydání první desky v roce 2016 příliš vzruchu nevyvolalo, snad i proto, že v té době retro death styl moc netáhnul. Jenže SARCASM to opravdu umí, jsou v rámci švédského chrastění dostatečně hraví a technicky přesvědčiví. Jejich návrat časem až kamsi k první vlně melodických deathmetalových průkopníků mi připomnělo okouzlení, které jsem svého času prožíval například u desek SACRILEGE. A samozřejmě se nabízí jít ještě dále a ohánět se jmény jako AT THE GATES či IN FLAMES. Od všech těchto skupin, tedy z jejich ranné tvorby, si současní SARCASM berou vrchovatě. Ještě bych k tomu přidal další jejich krajany EBONY TEARS, ke kterým občas jako by odskočili díky vrstveně načančané melodice a využití ženského vokálního přídavku. "Mourninghoul" je pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.

Hammerheart Records / 12. dubna 2024 / Další informace

DOOL - The Shape Of Fluidity

Z hudby holandské skupiny DOOL přímo sálají emoce, poněkud neveselé a v textech zaměřené na problémy s identitou a traumata ohledně genderových rolí. A není se čemu divit, když hlavní postava skupiny Raven van Dorst je osobou, které příroda nadělila obě pohlaví. Ano, lékaři sice rozhodli, že bude ženou, ale co se děje v jejím těle a psychice ví asi jen ona. Něco málo si můžeme představit z hudby a textů DOOL. Jsou to melancholické i nervní kreace, bolestné výkřiky do ticha i smutné litanie plující hudebním prostorem. Ale jestliže předchozí album "Summerland" (2020) v sobě neslo dominantní ladnost, která vše uhlazovala a balila do jakési často nevýrazně přívětivé darkrockové formy, na "The Shape Of Fluidity" převládá mnohem intenzivnější výraz. Jako by se zde hledala nová svěží gothicrocková tvář. Objevují se dokonce pasáže, které svou temnou atmosférou dají vzpomenout na FIELDS OF THE NEPHILIM. Současně ale skladby zabrousí i do vlídné zasněnosti postrockové scény nebo razantní dusavosti doom rocku. Časté náznaky progrese a samozřejmě melodická nadstavba se specifickým vokálem, kterým Raven van Dorst emotivně sděluje své myšlenky, to vše dělá z alba velmi podmanivé dílo.

Prophecy Productions / 19. dubna 2024 / Další informace

IN VAIN - Solemn

Páté album norských IN VAIN se dá asi těžko označit za nějak překvapivé. Skupina jako by byla spokojena sama se sebou a svými minulými nahrávkami, takže vlastně pouze obrací minci předchozí tvorby a je otázkou, zda je to z líce na rub nebo naopak. Přes určitou stagnaci vývoje však "Solemn" rozhodně nejde zatracovat. Nabízí totiž velmi promyšleně stavěnou a nádherně plynoucí metalovou hudbu plnou melodií, progresivních prvků, ale také hojnost údernosti a razanci. Především pasáže s hrubým vokálem dokážou rezonovat dostatečně silně, aby potěšily i vyznavače těch drsnějších metalových stylů. Deathmetalové i blackové základy jsou často dominantní, takže se ještě neztratila specifická atmosféra, kvůli které byla skupina přirovnávána k BORKNAGAR. Logicky to stále platí i díky klasické kombinaci drsného vokálu s tím melodicky zpěvným. To už dnes sice nijak neohromí, přesto se jedná o funkční šablonu pro kontrastní náladové vyznění. Své by o tom mohli vyprávět třeba skotští DVNE, kteří z toho dokázali na letošním albu "Voidkind" vytěžit opravdu hodně. A i u IN VAIN to funguje. Výraz tím získává variabilitu a proměnlivost. Propracované aranže i pěkně ošetřená zvuková stránka pak zvedá skladby do příjemných výšin, takže se není čemu divit, že album sklidilo hodně nadšených ohlasů.

Indie Recordings / 19. dubna 2024 / Další informace

MY DYING BRIDE - A Mortal Binding

K hodnocení aktuální desky stylové legendy jsem chtěl přistoupit nezaujatě. Ale nejde to. Jakožto příznivec doom metalu to mám těžké, neboť zkušenost mi velí být na jednu stranu kritický k vykrádání minulosti, na druhou stranu je tu má obliba v tradičním pojetí, které duši nostalgika tak hezky pohladí. Na "A Mortal Binding" nabízí věhlasní MY DYING BRIDE obě tyto tváře, možná až křečovitý návrat do vlastní minulosti a současně šikovně rozvíjené atmosféry klasických truchloher, které tak přesvědčivě servírovali už kdysi v pravěku žánru. Mnohým posluchačům to evidentně stačí, a nedivím se. Britové předvádějí svůj nezaměnitelný rukopis, točí své mlžné i hrubé kolovrátky s přesvědčivostí rutinérů a svým způsobem albu nic nechybí. Ale nějak se mi v tom napěněném vývaru nedaří najít zajímavý obsah. Jako by se tu vařilo z již stokrát vylouhovaného pytlíku čaje. Takže nejde jinak a musím hodnotit ve zcela osobní rovině. Při poslechu alba příliš nadšení neprožívám, moc často se ztrácím v nudném kolovrátku. MY DYING BRIDE kdysi uměli najít a rozvinout neotřelé motivy. Ty zde příliš nenacházím a bez nich jsou skladby poněkud sterilním opakováním vlastní minulosti. Určitě fajn hudba, Aaron v dokonalé formě, smyčce dotváří typickou atmosféru, jen já to poslouchám bez nadšení.

Nuclear Blast Records / 19. dubna 2024 / Další informace

QUANTUM - Down the Mountainside

Takto bohatý a propracovaný debut se v krajinách progresivního rock/metalu jen tak neslyší. Švédská parta si nasadila laťku sakra vysoko i díky stylovým přesahům, ve kterých se neomezují a svou progresivní fúzi obohacují i o jazzové a klasické vlivy. A s přehledem přeskakují až kamsi do první ligy, kde bych je alespoň já rád viděl. Minimálně potenciálu na to mají dostatek. Jejich příjemně barevná hudba se rozstřikuje do širokého spektra, od ostřejšího riffového vzorce až ke kudrnaté progrockové poloze. K tomu hravá rytmika plná invence, bubeník zkrátka opravdu umí. Ale to ostatně celá tahle parta. Od vlivů typu HAKEN se tak přes občasné riffovačky stylu TOOL procházíme až k psychedelickým plochám a inspiracím PINK FLOYD. V jemnějších rockových polohách jsem si vzpomněl i na Íránce ATRAVAN. Ti také umí tu uvolněnou ladnou emotivnost. A to vše skloubeno do perfektního celku, kde melodie i divoce složité kreace drží pohromadě a navzájem se doplňují. QUANTUM jsou velkým příslibem do budoucna a tak jim držím palce.

Black Lodge Records / 19. dubna 2024 / Další informace

SELBST - Despondency Chord Progressions

Venezuelští SELBST vzešli z blackmetalového základu a na prvních počinech se rochnili v tom správně černém bahýnku. Album "Despondency Chord Progressions" ale představuje jistý zvrat, nebo možná jen mírný posun. Jednak se skupina rozhodla obohatit svůj projev kromě již dříve používaných akustických vstupů i o čisté vokály, ale hlavně jako by přibylo divoce technických pasáží, které překlápí výraz až kamsi do moderní progresivní brutal deathové polohy. Ne náhodou tak dělají SELBST parťáky na turné ULCERATE. Jejich kreace mají občas k uznávané novozélandské skupině dost blízko, jen se logicky trochu více tlačí do své domovské blackové polohy. A také se často propadají do vlekle ponurých ploch. Těžký odér depresivní atmosféry je tak všudypřítomnou součástí skladeb. Je to jako vlhká těžká deka páchnoucí zatuchlinou, kterou vám starý bezdomovec hodí na hlavu. SELBST dokážou tuto ponurou náladu udržet i na místech, kde to sviští a ve zběsilém tempu pádí vpřed a jediné trochu uvolňující okamžiky nabízí vzdušná sóla nebo citlivé využití akustických pasáží a čistých vokálů, což album nádherně prosvětluje. SELBST zřejmě stvořili své prozatím nejvýraznější album.

Debemur Morti Productions / 19. dubna 2024 / Další informace

ALEX HENRY FOSTER - Kimiyo

Za tímto albem je silný a velmi emotivní příběh samotného tvůrce. Kanadský hudebník a producent Alex Henry Foster totiž po komplikované operaci srdce skončil neschopen fyzických aktivit, hraní na hudební nástroje a dokonce i mluvení, natož zpěvu. Zdravotně podlomený Foster to ale nevzdal a za pomoci přítele a dlouholetého kreativního komplice Bena Lemelina se pustil znovu do tvorby. A prvotně instrumentální hudbu se nakonec podařilo doplnit o hlas a recitaci, kterou poskytla Japonka Momoka Tobari. Vzniklo tak dílo, které je opravdu nevšední, nadžánrové a světe div se, silně emotivní. Jako by Foster zhudebnil svou zkušenost blízké smrti a rozvinul náladové rozjímavé plochy pohybující se někde na pomezí post rocku, ambientu a prog rocku. Album působí jako soundtrack k zasněnému melodramatu, jako kousek roztávajícího se ledu, který studí a roní své mrazivé slzy do oceánu emocí, který vše pohlcuje, vstřebává a navrací omleté pěkně do hladka.

Hopeful Tragedy Records / Fontana / 26. dubna 2024 / Další informace

Pod čarou:

DÉHÀ - Agenesis (Musical Excrements / 5. dubna 2024 / Další informace)
Bruselský chrlič Déhà je jednou z persón, která dokazuje sílu belgické metalové scény. Seká desky jak na běžícím pásu a přesto dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Jen je poněkud cítit, jak to šije horkou jehlou a co se produkce a zvuku týče to bohužel často zní jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy, kterou nahrál za pouhé dva dny. Inu asi dost netrpělivý chlapík.

BATTLECREEK - Maze of the Mind (MDD Records / 11. dubna 2024 / Další informace)
Jako by ožili staří DESTRUCTION, a to včetně archaické zvukové podoby. Ten bzučivý zvuk kytar je super.

ADON - Adon (Self released / 12. dubna 2024 / Další informace)
Příjemně drsný, ale také náležitě atmosférický black metal se slušnou dávkou dramatičnosti.

IMMINENCE - The Black (Self released / 12. dubna 2024 / Další informace)
Švédové by rádi přesvědčili, že jsou víc než běžný metalcore. Proto se vrhají i do progresivnějších postupů a snaží se roubovat na svou květinku další zvukové a stylové vlivy, ale poněkud slabý hlavní stonek jako by to nedokázal unést. Smyčcové party zní místy přímo nepatřičně. Myslel jsem to dobře, když jsem se rozhodl album naposlouchat, ale u mě to nevyrostlo, zkrátka ne.

LOCH VOSTOK - Opus Ferox II – Mark of the Beast (ViciSolum Productions / 19. dubna 2024 / Další informace)
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, výsledek více než příjemný.

OAK, ASH & THORN - Our Grief Is Thus (Lost Future Records / 19. dubna 2024 / Další informace)
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tahle skupina z Rocky Mountain. Nic převratného se sice neděje, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I to střídání growlingu a melodického vokálu je namixováno s velkým přehledem.

PEARL JAM - Dark Matter (Pearl Jam/Monkeywrench / 19. dubna 2024 / Další informace)
Bohužel už se asi nevrátí jejich čas kreativity a napětím napěchovaných skladeb. PEARL JAM roku 2024 jsou rutina, kolovrátková selanka a příliš často padají do utahané nudy, což nefunguje ani jako uvolněné náladovka.

UNCANNY - Shroomsday (Overhead Productions / 19. dubna 2024 / Další informace)
Pozor, neplést se švédským death metalem. Tohle je norské progresivní trio, které ve svém instrumentálním metalu hodně využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a kontrastují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se tu často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není. Jen ty pokusy o vokální kreace v "Circadian Rhythm" si mohli odpustit. Řev v "5 Mile" už zní lépe, takže angažovat pořádného zpěváka, pak by to asi bylo hodně zajímavý.

VANDEN PLAS - The Empyrean Equation of The Long Lost Things (Frontiers Music Srl / 19. dubna 2024 / Další informace)
Klasický progresivní metal stále žije, alespoň u VANDEN PLAS se jede s pořádnou úctou k tradicím a jak říká klasik Darkmoor: "Tady je svět ještě v pořádku".

AMERIKAN KAOS - Armageddon Boogie (Metal Department / 26. dubna 2024 / Další informace)
Jeff Waters (ANNIHILATOR) v hardrock, rock'n'roll a bluesové poloze snažící se vzhlížet k VAN HALEN je něco, co asi nezbývá než zařadit do retro chlívku. Přál jsem si to slyšet jako vkusný hold starým časům, ale vyšlo mi z toho jen prázdné mlácení slámy.

THE LUMBERJACK FEEDBACK - The Stronghold (Argonauta Records / 26. dubna 2024 / Další informace)
Francouzská parta si za cíl svého snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři daného stylu. Koketuje tedy jak s lehkými postrockovými náladami, tak s ponurou atmosférou doom metalu. K tomu temné výpady až kamsi do hájemství klasiků CULT OF LUNA. Povedené.