Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skotští DVNE už svým debutem "Asheran" deklarovali snahu propojit dostatečně ostrou moderní postmetalovou hudbu s klasičtěji pojatou progresivní tváří a povedlo se jim to na výbornou. Aktuální počin "Voidkind" drží nastolenou linii, ale skupina jako by se pasovala do role novodobých pokračovatelů odkazu OPETH a THE OCEAN. Myšleno té klasičtější starší tvorby obou skupin. Přestože je totiž u DVNE patrný vývoj, rozhodně nerezignovali na drsnou a razantní agresivitu a ani na svém třetím albu se nepouštějí do zbytečně překombinovaných nebo formálně uhlazených artových forem. A to i přes fakt, že progrese je v jejich tvorbě "až na prvním místě". Jejich hudba stále výrazně řve, vychází z deathmetalové podstaty, kterou obohacují uvolněné pasáže a pořádná porce melodií, jež mají podobné kouzlo a osobitou strukturu, jakou upoutávali v dobách své největší slávy právě zmínění OPETH. Současně je "Voidkind" i albem shrnujícím mnohé moderní postmetalové trendy, najdeme zde drsně pádící riffování i ladně se klenoucí melodické vlny, silné a úderné fackování i emotivně hladivé plochy. Ale neztratil se ani náznak postblackové černoty, která se dala zachytit na minulých albech. To vše doplněno proměnlivými vokály, které dokreslují variabilitu vlastní hudební náplně.
Když vše zmíněné skupina spojí dohromady, viz třeba luxusní "Sarmatæ", je z toho opravdu intenzivní zážitek. Ale těch silných momentů nabízí album opravdu hodně. Užívám si třeba jemně houpavý vokální motiv, který se hladivě převaluje nad hravou rytmikou v "Abode of the Perfect Soul" nebo nádherně se rozvíjející pasáže v "Eleonora", skloubení hitových melodií s progresivitou v "Pleroma", surovou útočnost "Summa Blasphemia" i rezonující disonance a post hardcore dusivé riffování v "Cobalt Sun Necropolis". A vyjmenovat bych vlastně mohl celé album. Zkrátka je to ve své proměnlivosti a komplexnosti perfektní metalové dílo.
Skotští DVNE jako by se snažili pasovala do role novodobých pokračovatelů odkazu OPETH a THE OCEAN. "Voidkind" spojuje postmetalovou hudbu s klasičtěji pojatou progresivní tváří a ve své proměnlivosti a komplexnosti je to perfektní metalové dílo.
1. Summa Blasphemia
2. Eleonora
3. Reaching for Telos
4. Reliquary
5. Path of Dust
6. Sarmatæ
7. Path of Ether
8. Abode of the Perfect Soul
9. Plērōma
[video] 10. Cobalt Sun Necropolis
Datum vydání: Pátek, 19. dubna 2024 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 58:19
ZE SHOUTBOX-u
Marigold
Majestát hluku, Koření vesmírných snů těžkých jak pásy harvesterů. Britové jsou zpět a po trochu rozpačitém zápolení s druhou deskou je tohle triumfální návrat k suverenitě prvotiny, která dostává ještě více melodických vrstev a barev. Okamžitá láska!
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký s deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.