OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
HEJTMAN, PANYCHIDA, LAID TO WASTE - Plzeň, Pod Lampou - 13. září 2024
V předposlední letošní pátek třináctého, rámovaný počátkem smutných povodňových událostí na druhém koci republiky, zavítala do plzeňské Lampy poměrně zajímavá domácí metalová sestava. Poměrně zajímavá proto, neboť věrně odrážela skutečnost, že přes všechnu svojí současnou předimenzovat má tuzemská scéna ještě stále co zajímavého nabídnout, a to v tomto případě na jednom jediném místě. A ano, trojka LAID TO WASTE, PANYCHIDA a HEJTMAN to následně v duchu večerního motta „Peklo nečeká“ potvrdila do slova a do písmene a ani jí u toho nemusel asistovat Jason Voorhees.
Parádní rozcvičku v rytmu oldschoolového thrashe obstarali LAID TO WASTE, jedni z úspěšných představitelů nových domácích thrashových generací. Na kontě mají aktuálně třetí studiové album „Trauma“, z nějž zaznělo také pár věcí (utkvělo mi slovní spojení „The Four Horsemen“ – jak také jinak, že – ze skladby, která se tak ovšem nejmenuje) a i díky tomu byl výkon téhle ostré čtyřky, ze tří čtvrtin důsledně vyznávající na pódiu módu kožených křiváků, velmi sympatický.
S nástupem domácí PANYCHIDY, která se honosí zejména dokonalým konglomerátem melodického black/heavy metalu, jeho šestistrunnými strůjci a výrazným západočeským velitelem bicí baterie Jakubem Bayerem, se koncertní kormidlo stočilo do tvrdších vod, v nichž jsou autoři alba roku 2020 dle ankety Břitva „Gabreta Aeterna“ jako doma. Z uvedeného alba se také hrálo především a věčná škoda, že nazvučit dobře black metal obecně je práce jen pro ty nejpreciznější zvukaře vůbec. V Lampě tudíž posluchačům muselo leccos uniknout, neboť zvuk se prostě nevydařil, a byl jaksi zahuhlaný a nečitelný, zejména pak v rychlých pasážích. Cvičené ucho však z toho všechny ty libůvky typu „Bílý Samum“, „Nikoho pán, nikoho sluha“, „Válečná běsnění… “ nebo naprosto geniální „Bludné ohně…“ přece jen vyselektovalo a tak koncert PANYCHIDY v potemnělém klubu nakonec měl své kouzlo. I s novým zpěvákem Mírou, kterému, zdá se, sice do charisma jeho předchůdce Vlčáka zatím přece jen cosi zbývá, ale zato působí dojmem připravenosti to v nejbližším možném termínu dohnat. No a zazněl i aktuálně žhavý kus z někdejšího alba „Měsíc, les, bílý sníh“ (2010), který se objeví na soundtracku k počítačové hře „Kingdom Come II.“, takže už vlastně nezbylo nic, co by plzeňští v rámci svého aktuálního „best of“ mohli ještě víc předvést.
HEJTMAN byli za hlavní hvězdu večera a nutno říci, že asi oprávněně. Nezdají se sice tak detailně vycizelovaní, jako právě zmíněná PANYCHIDA, ale hrají zkrátka na jinou, trochu „lidovější“ (tohle slovo berte, prosím, s rezervou rovnající se rozdílu mezi lidově demokratickou armádou a armádou obecně) notu. Nicméně však stále pořádně od podlahy, s náležitou zarputilostí (jak se o tom ostatně dalo přesvědčit třeba na letošním Basinfire Festu) a především s materiálem, který je hoden energického živého provedení, totiž přesně podle posledního alba „Vítejte v pekle“. To nepostrádá nic z toho, proč by podobnou kapelu měl příznivec náležitě načernalého kovového výrazu, šmrncnutého rock´n´rollovou motorovou pilou, opomíjet, čili naživo to prostě musí být lahůdka, což v Plzni tedy byla. A do tohoto obrázku přesně zapadlo i subjektivně snad dosud nikdy v klubových prostorech nevídané opakované užití světelných rachejtlí – i když jsem měl vážně chvílemi strach, jestli tam v tom klubu náhodou neuhoříme.
Ale neuhořeli a tak můžu tuhle regionální reportáž o stavu na metalových vodách vesele pustit do světa. A považuji za skvělou zprávu, že si i v roce 2024 můžete zajít do klubu, abyste tam slyšeli tři zajímavé domácí metalové kapely rozdílného ražení, jež ale všechny mají náležitý tah na bránu a dávají zapomenout některým (mým) steskům o tom, že metal už není, co býval. Je, jenom si ho, jak vidno, najít.
Fotografie: Oskar
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
LAID TO WASTE
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
PANYCHIDA
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
HEJTMAN
Diskuse: zatím žádná - buďte první
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.