LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Divoké barvy stoupající z mozku šedého týpka jsou nádherným a dokonale vystihujícím obalem pro album "Warped Vision", které vrhli do světa Britové PSYCHLONA. Při prvním setkání s ním jsem poněkud překvapeně pozvedl obočí s pocitem, proč tuhle partu ještě neznám, když se jedná o jejich již čtvrté album a historie kapely sahá až kamsi do roku 2016. Na druhou stranu to z obecného pohledu není tak mnoho, obzvláště pokud se budeme bavit o skupině, která si za svůj stylový základ zvolila stoner rock/metalový pravěk. Ošlehané tváře vlastních hudebníků ale prozrazují, že zde máme co do činění s životem prověřenými pány.
Poslechová pouť po minulých deskách ukázala, že po trochu fádním debutu "Mojo Rising" (2018) se už na druhé desce "Venus Skytrip" (2020) PSYCHLONA projevili jako šikovní náladotvůrci. Poněkud tuhý stoner/doom se sice chvílemi utápěl v stereotypně rotujících postupech, ale na povrch lezla i působivá psychedelie a správný retro odér, pro který mají PSYCHLONA evidentně talent. A ne náhodou se tihle Britové na jedné fotce prezentují u poutače "Welcome to Sky Valley". Ano, u toho, který dal název kultovnímu albu stoner rock/metalové legendy KYUSS. Evidentní obdiv k tomuto vzoru se táhne jako středící linie celou tvorbou skupiny a i na aktuálním albu "Warped Vision" se najde hodně pasáží, kde zní PSYCHLONA tak trochu jako novodobá reinkarnace těchto průkopníků desert rocku.
Ale abych nevyvolal dojem, že zde máme co do činění s obyčejnými plagiátory, je nutno Britům přiznat, že se ve svých inspiracích neomezují a dokážou svou oblibu starých časů mixovat a kombinovat s dovedností mistrů koláží, kteří za pomoci moderního zvukového důrazu skládají do jednoho celku jak zmíněnou stoner valivost, tak i dřevně znějící doomové deprese a samozřejmě silnou chvějivou psychedelii, která vlastně tvoří na základní kostře tu nejdůležitější masu nálad a pestrých prvků. V oné retro tematice se tak dostáváme ještě dále až kamsi k náznakům náladové hravosti starých PINK FLOYD. Třeba části skladeb "Smoke", "Split" nebo "Magic Carpet" nesou jak silný nádech psychedelie, tak současně jistou dávku hladivé uvolněnosti a melodií právě ve stylu PINK FLOYD. Hezky tak kontrastují v drsnými kousky okolo, které svůj půvab naopak prezentují jednoduše se tvářícími a robustně znějícími riffy, které umí PSYCHLONA nechávat efektně doznívat v rezonancích, čímž evokují to správné stonermetalové kouzlo.
Pokud jsem zmínil melodie, ty jsou samozřejmě nedílnou součástí. Mají ale většinou onu pro stoner a desert rock typickou houpavou formu a v některých chvílích evokují podobnou retro blues atmosféru, která má blízko i ke Švédům GREENLEAF. Jejich aktuální deska "The Head & The Habit" se vlastně dá považovat za hodně podobně laděné dílo jako většina materiálu na "Warped Vision". A jelikož GREENLEAF dostali v Dalasově recenzi osm bodů, pro PSYCHLONA si dovolím sáhnout po stejném hodnocení. U mě totiž nejsou horší. Navíc si troufnu tvrdit, že skupině asi prospěla změna sestavy. Noví členové jako by vnesli i čerstvou energii a "Warped Vision" si tak dovolím zařadit na vrchol jejich dosavadní tvorby. I když samozřejmě nemám ten "správný" nostalgický vhled fanouška, který skupinu sleduje od jejího vzniku. Předchozí album "Palo Verde" (2022) totiž také může představovat silného favorita na post nejvyšší.
Kouzlo starých KYUSS v moderním balení, to je stoner/desert rock/metal model 2024, pro který mají Britové PSYCHLONA prostě cit a talent. Takže pro fanoušky daného stylu chuťovka.
8 / 10
Phil Hey
- kytara, vokál
Martin Wiseman
- kytara, vokál
Ian "Izak" Buxton
- basová kytara
Scott Frankling
- bicí
1. Jasmine
[video]
2. Let's Go
[video]
3. Smoke
4. Cut Loose
5. Topanga
6. Kaleidoscope
7. Split
8. Magic Carpet
[video]
Warped Vision (2024)
Palo Verde (2022)
Venus Skytrip (2020)
Mojo Rising (2018)
Datum vydání: Pátek, 27. září 2024
Vydavatel: Magnetic Eye Records
Stopáž: 45:42
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.