Velké čistky zřejmě proběhly v táboře AT VANCE od posledního vyvedeného zápisu "Only Human" z minulého roku. Jak si jinak vysvětlit, že hlavní duše a mozek skupiny, kytarista Olaf Lenk propustil ze svých služeb nejen klávesy, nýbrž vyměnil i obsluhu tlustých drátů a především nechal odejít charakteristické hrdlo v osobě skvělého zpěváka Olivera Hartmanna řečeného Hardmann? Jak si povedou jejich nástupci a zda se podaří poskládat zajímavý materiál, to byly dvě kardinální otázky před emisí novinky.

Vždycky blíže než k nabubřelým speedovým břehům měli AT VANCE namířeno ke klasickému hard rocku, jménům jako RIOT (v poslední etapě) nebo všudypřítomnému rychlíkovi MALMSTEENOVI. A to nejen díky podobným klasickým vlivům v kytarové hře, nýbrž i podobnou stavbou písní, harmoniemi a v neposlední řadě přítomností kvalitního shootera. Nu a novic za mikrofonem se jmenuje Mats Leven a jedním dechem stačí dodat, že škatulku srdcerváče splňuje beze zbytku. Samozřejmě, žádný cucák to rozhodně není, vždyť jeho ex- se hemží takovými jmény jako Y.MALMSTEEN, DOGFACE, ABSTRAKT ALGEBRA apod. Obrázek si asi už uděláte sami. Co se týká celkového vyznění alba, zůstává tedy i nadále vše při starém.

Pojďme k samotným skladbám. Myslím, že Olaf měl dát novince více času na vybroušení a nováčkům tak prodloužit sžití se s kapelou. Nechápejte mě špatně, materiál rozhodně netrpí žádnými většími zádrhely, plyne jako voda, jen mi přijde malinko spíchnutý horkou jehlou. Na jednu stranu totiž obsahuje klasická (a povedená) čísla jako titulní odpichovku "Fallen Angel" nebo ve středním tempu vedenou "Princess Of Ice", na tu druhou však šokuje naprostými banalitami typu přeslazené balady "Shining Star". Navíc nepřítomnost hráče na klávesy mírně přistřihla křídla v aranžích, takže byť černobílé klapky občas samozřejmě zaslechneme, nejedná se o žádné sólové výlety, ale spíše o bohapustý podkres kytarových riffů. Připočtěme ještě, že ve všech rychlejších písních Olaf používá téměř totožný fígl s prázdnou strunou a dostaneme další rozpačitý, průhledný a povětšinou zoufale nudící prvek.

Tak já vám nevím. Deska to určitě není špatná a v porovnání s dnes a denně běžně chrlenou Spolkovou republikou heavy/speedovou rozhodně nadprůměrná, už jen díky kvalitnímu (čti nepištícímu) vokalistovi. Zdá se mi však, že zmizelo to NĚCO odlišné, díky čemuž předchozí placka "Only Human" tak příjemně překvapila. Možná tomu napomohly ty nešťastné personální rošády, i když kdo může s určitostí tvrdit, že zná jejich skutečné důvody a pozadí? Takže nám zbyla slušná kolekce, která ovšem ničím příliš nevybočuje z řady. Někomu to bude bohatě stačit, jiný bez mrknutí oka mačká STOP, ale takový už je život.