Podzemní label Sepulchral Voice Records letos zažívá bohatý podzim. Nejdříve na světlo Boží vyvrhl třetí desku CONCRETE WINDS a teď své neblahé působení ještě zvýrazňuje emisí dlouho očekávané novinky z dílny BLACK CURSE. Sestava z Denveru před čtyřmi roky vydala svoji prvotinu "Endless Wound" a hned to vyhrála na všech frontách. Neurvalý, zuřivý a přitom dostatečně plesnivý death metal okamžitě zaujal - osobně jsem jej spatřil okupovat přední místa hned v několik výročních žebříčcích. Ostatně nebylo se čemu divit, v pozadí BLACK CURSE totiž stáli lidé ze SPECTRAL VOICE nebo VASAELETH, což by samo o sobě mělo být jasnou zárukou kvality. Členem tenkrát byl i kreativec Morris Kolontyrsky, který nedávno na svůj post rezignoval a raději se vydal zběsile křížit death metal s art rockem. Samozřejmě narážím na jeho působení v BLOOD INCANTATION a ještě více pak na jejich poslední desku "Absolute Elsewhere", jež bude ještě nějaký ten pátek rozdmýchávat nevraživé debaty v ortodoxních deathmetalových kruzích. Abych ten dojem trochu napravil, konstatuji, že Morris je stále členem SPECTRAL VOICE a zúčastnil se i nahrávání "Sparagmos", zatím stále death/doomové desky roku. Nechme ale už Morrise Morrisem a pojďme honem zpět ke BLACK CURSE.

Už jen pohled na tracklist a hrací čas okamžitě zaujme. "Endless Wound": pod pět a půl minuty na skladbu. "Burning In Celestial Poison": lehce nad devět minut na skladbu. Něco se muselo stát. A taky, že ano. První album bylo téměř výhradně deathmetalové s tím, že se občas ponořilo do doommetalové bažiny. BLACK CURSE jako by spočinuli na dně nehostinného močálu, trochu si oddechli a pak zase vyrazili na zuřivou a agresivní deathmetalovou zteč. Cožpak o to, jejich produkci i tenkrát halila nepříjemná mlha, ale nebyla kdovíjak temná, spíše dusivá, štiplavá a prosycená nebezpečnou dávkou siřičitanů. Novinka je jinde, deathový základ ustoupil do pozadí a jeho místo zaujal kov barvy černé. Tohle je skutečně výrazná změna ve směrování BLACK CURSE. Na druhou stranu ale nemusíte mít strach, že death metal byl nadobro vyhoštěn nebo byl odejit na samotnou periferii. Stále hraje velice důstojnou roli a zejména ve skladbách "Trodden Flesh" a "Flowers Of Gethsemane" často přebírá otěže a znovu se stává dominantním činitelem. A asi není náhodou, že zrovna tyhle dvě skladby považuji za to nejlepší, co "Burning In Celestial Poison" nabízí. Na "Endless Wound" jste o masivních, drtivých riffech věděli konstantně, jak v divokých rubanicích, tak pomalých doomových pasážích. V těchto sliznatých, plísní bohatě prorostlých mezihrách, BLACK CURSE jako by odpočívali, ale vy jste dobře věděli, že to činí jen zdánlivě a po očku vás přitom pozorují široce rozevřenými zornicemi.

"Burning In Celestial Poison" takové pasáže nenabízí. Samozřejmě, BLACK CURSE nevydrží celých 45 minut jen bezhlavě sypat a brutálně tlačit ke zdi po dechu marně lapajícího posluchače. I tady přichází zvolnění, ale už není tak monstrózní, hluboké a nevypočitatelné, je spíše nervní, roztěkané a nepříjemné. Už napjatě nečekáte před ústím jeskyně a nesnažíte se odhadnout, co se asi skrývá uvnitř, spíše nahlížíte horečnatým zrakem do útrob očistce a nasloucháte zneklidňujícímu nářku jeho nešťastných klientů. Tenhle nepříjemný pocit ještě roste v rychlejších pasážích, kdy BLACK CURSE notně zatápějí pod kotlem, mnohem více pracují s chaotičtějšími / nervními prvky a svou produkci posouvají až někam k war metalovým mantinelům (viz divoká "Ruinous Paths..."). Často však hrotí do extrému i čistě black/death metalové sekvence, a to do té míry, že si chtě nechtě musíte vzpomenout na počínání TEITANBLOOD, mistrů zuhelnatělého chaosu. K akcentaci nepříjemného pocitu z poslechu (to samozřejmě berte jako kompliment) přis(z)pívá i vokál Eliho Wendlera. Napsal jsem to i v posudku na "Sparagmos" a rád to zdůrazním znovu. Tento zpěvák oplývá skutečně výjimečným hrdlem a dokáže z něj extrahovat hned celou paletu extrémních poloh, nejrůznějších skřeků a deklamací, které navíc dokáže skvěle kombinovat. Klobouk dolů, přesně takhle má vypadat pestrá práce s okrajovým vokálem.

BLACK CURSE tentokrát dostáli svému názvu do posledního puntíku. Kletba to byla vždy, teď už je i černá. Výrazná integrace black metalu však automaticky neznamená úspěch na všech frontách. Dle mého Američanům trochu více slušela ona sirnatá death / death/doomová poloha, přesto nemůžeme posun k agresivnímu black/death metalu vnímat jako krok mimo a nebo ho rovnou hodnotit jako vyložené zklamání. "Burning In Celestial Poison" je mnohem chaotičtější a divočejší než neotesaný, leč o poznání strukturovanější debut. BLACK CURSE se za pomoci ostrých blackových prvků odklonili od receptů "Endless Wound" a vyeskalovali svoji produkci ještě do většího extrému. Nicméně po cca deseti protočeních jsem si na nový záznam BLACK CURSE zvykl do té míry, že ho přes počáteční nedůvěru mohu prohlásit za důstojného nástupce famózní debutové desky. Tenhle její nový bratříček má sice profil typického chovance psychiatrické léčebny, přesto se s ním dá vycházet více než obstojně.

P.S. Dne 20.4.2025 se v Praze dočkáme osobní presentace "Burning In Celestial Poison". Sepulchral Voice Records totiž vyšlou zničující kombo CONCRETE WINDS + BLACK CURSE, aby srovnalo se zemí strahovskou Sedmičku. Já osobně budu zvědav, jaká tvář BLACK CURSE bude živě působit přesvědčivěji.