OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď ste skraja nového milénia chceli počuť nejaký vskutku brutálny death metal, k miestam, na ktorých ste nepoblúdili, patrili napríklad Unmatched Brutality Records. Potom, čo svoje aktivity utlmili (ale BRODEQUIN máme naspäť aj s albumom, a ten teda je!), už niekoľko rokov ich cestou pátrania po tom najkrutejšom v ríši kovu smrti kráča iné americké vydavateľstvo. NSE sú špecialistami na „blasting brutal death metal“, teda kapely, pri ktorých si hovoríte „tyvole, to sa dá až takto?“. Popritom sa ochotne ujmú aj spolkov, ktoré v porovnaní s niektorými ich nepríčetnosťami vyznievajú skoro „klasicky“, hoci hrajú búrlivo vyhladzovací BDM. Povedzme si na rovinu, takí INTERNAL SUFFERING rozhodne bes byť neprestali.
Do tejto druhej kategórie možno zaradiť tri roky existujúci „dámsky klub“ EMASCULATOR. Dá sa povedať, že kvarteto je americké, aj keď ¼ z neho už niekoľko rokov žije v Prahe. Reč je o vokalistke Mallike Sundaramurthy, kedysi frontwoman tech/BDM talentov ABNORMALITY, ktorí na nej zrejme záviseli až tak, že potom, ako odišla, kapela skončila. Popri účinkovaní v zverstve NIDOROUS, sídliacom v Prahe, je po novom aj hrdlom britských UNFATHOMABLE RUINATION, ale teraz bude pár slov k EP „The Disfigured And The Divine“. Vokály sú jej, Teresa Wallace hrá na gitaru, Morgan Elle alias Morgehenna na gitaru a basu, Cierra White bubnuje.
Sedem skladieb, textovo zlovestnosť neraz odkazujúca na temnú stranu hinduistického duchovného sveta. (Stačí vidieť meno démonky s mikrofónom a vieme, odkiaľ asi vietor fúka.) Mallika tu znie zľahka podobne ako George Fischer vo svojich najbesnejších časoch, hudba je drvivý, väčšinou rýchly a nemilosrdný brutálny death metal, ktorý skvelo spája priamočiarosť s hraním sa s primeranou technikou. Teda ťah, agresivita, zúrivosť a popri tom nápady a šťava. BDM vysokej úrovne, žiadne intrá, nahrávku však na dve časti delí štvrtá „The Unassailable“, ktorá nás inštrumentálne, náladou i textovo – exotický jazyk, abeceda z indického subkontinentu – uvedie na iste ponuré miesto, kde kňažka, čarodejnica alebo podobná ženská osoba asi vzýva niektoré z miliónov božstiev a nezdá sa, že by chcela niečo dobrého. Obzvlášť ma za srdce chytajú mnohé blastujúce víchrové pasáže štýlu „zažiadajte si o kolumbijské občianstvo, dámy, dostanete ho“. Mám radosť, po čase vyšiel BDM, ktorý sa mi chcelo napísať, a navyše skôr „mladá krv“.
Baby robia „chlapskú robotu“ tak, že nejeden mužský kolektív sa tak nepochlapí.
Teresa Wallace
- kytara
Morgehenna
- kytara, basa
Mallika Sundaramurthy
- vokály
Cierra White
- bicí
1. Ecstasy In Disseverment (Of Self)
2. In Resplendent Terror
3. Thesmophoric Rites
4. The Unassailable
5. Eradication of the Asuras
6. Age of the Goddess
7. Supreme Void of Acephalous Being
The Disfigured and the Divine (EP) (2024)
Depraved Disfigurement (demo) (2022)
Datum vydání: Pátek, 25. října 2024
Vydavatel: New Standard Elite
Stopáž: 20:45
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.