Tak jo, jsem tady. Gdaňsk, panelák. Obyčejné sídliště, stejné jako v Praze, Plzni nebo České Třebové, jen tady to mají pár metrů k moři. Však se také ulice, kde stojím, jmenuje Pomorska. Co tady dělám? No, jsem na dovolené v Gdaňsku, a když se metalista, redaktor Metalopole a fanoušek extrémního metalu ocitne v Gdaňsku, vyráží prozkoumat místa, kde se formovala jeho oblíbená sebranka – BEHEMOTH!!!

Teď tedy stojím před dlouhatánským panelákem a přehrávám si tu adresu, která je psaná na nosičích BEHEMOTH – Pomorska 10 .. 12 .. 14 – jo, tady to je! Fotím si vchod, kterým Adam Darski nosil dovnitř a ven nahrávky, nábojové pásy, fakule na pekelný oheň nebo hudební nástroje, protože tady se evidentně pohyboval, když tvořil svoje staré kultovní demáče a alba. Zábavné je, že hned za okny měl Černý Adam kostel, takové to polské betonové monstrum, které ani nevypadá jako kostel, spíš jako raketová základna nebo svatyně jaderné bomby z druhého dílu Planety opic. První mše v kostele se konala roku 1998, tedy v době mezi behemotími deskami „Pandemonic Incantations“ a „Satanica“. Hm, tak to docela dává smysl – s tímhle výhledem nemůžete s kytarou v ruce složit nic jiného než „Decade ov Therion“ nebo „Chant for Eschaton 2000“ :)

Láká mě taky cvaknout si domovní zvonky s cedulkou „Darski“, ale stojí tam nějaké babky a nechci je zbytečně děsit … pološílených metalistů, kteří se tam klaní prvotní jeskyni svého božstva, potkávají určitě i tak dost. Nergal sám se s mladickou adresou nijak netají a sám na sebe ji práská v dokumentu o Něm a Jeho Gdaňsku. Čeknout to můžete ma tomto odkazu.

Já ale vyrážím dál. Od Nergalovy ulice pár kroků do slavného Oliwského parku (Park Oliwski) – tahle gdaňská čtvrť se totiž jmenuje Oliwa a park je jeden z nejznámějších v Polsku, taková ta vyšperkovaná nádhera s živými ploty, jezírky a lavičkami. Nergalovci ji ovšem zneužili pro jednu z prvních sérií infernálních fotek v době svých demáčů. Jestli chcete, můžete vzít oxeroxované obaly kazet a hledat mezi kmeny stromů, jestli najdete ten pravý, kde se fotilo. O úspěchu pochybuju, ovšem výrazně lepší to bude u vedlejšího Oliwského hřbitova (Cmentarz Oliwski), kde u plotu Darski pekelně zapózoval vůbec poprvé. Sám představí ve zmíněném dokumentu. A abych nezapomněl na další komickou situaci: Oliwský park je světově známý, ovšem nikoli kvůli pubertálním fotkám temných výrostků. Slávu mu přinesl … opět … tamější kostel!

Pokračujeme Oliwou, a dostáváme hlad. Zalezeme do nějakého bistra. Klasická hipsteřina – sójová kapučína, zdravé saláty, kafe za dvě kila, meníčka s QR-kódy. A na stěně … Nergal! V kapuci, paintu, jak řve do mikrofonu. Ty vole, Polsko! Chtěl bych vidět někde v Karlíně, jak tam na zdi kavárny mají třeba Bruna z HYPNOS. Skvělý!

A zas dál. Tentokrát po hlavní, asi 10 kiláků dlouhé ulici, která vede z Oliwy do centrálního Gdaňsku. Přes další čtvrť Wrzescz – tam mají areál gdaňského rozhlasu, kde BEHEMOTH nahrávali „The Apostasy“. Na místě nic nevykoukám, a tak zase vzpomínám na youtubový dokument a dle Nergalovy rady zajíždím do čtvrti Nowy Port, kde nás Darski vzal do jakéhosi sklepního studia a zkoušel tam nové nápady. Face to face jde o ohyzdný barák, zřejmě kulturák někde z padesátých let, a okolo dělnická, zdá se i docela nebezpečná čtvrť. Zvenčí taky nic, takže se studii jsem neuspěl a jdu si spravit náladu. Razím do loděnic.

Gdaňská loděnice, to je totiž něco! Obrovský areál o rozměrech menšího (možná i většího) města, mezi troskami ultramoderní muzeum polské Solidarity, kolem vody rozházené zbytky hal, do kterých můžete vlézt a koukat na gigantické stroje, nad nimi jeřáby, zbytky kolejí, plech, rez, beton … a mezi tím hipsterská stanoviště, kde uděláte cool snímek na instáč nebo dáte něco na zub. Mimo restaurace se v Polsku na veřejnosti nesmí pít alkohol (přísně to hlídají a pokutujou, bacha !!), tak zajděte do boční uličky Elektryków, kde z tovární haly udělali obří bar, přímo v ulici pódium na sezení, na druhé straně taky něco, prostě taková Stodolní na gdaňský způsob. Naprostá pecka!

Přecházím hned vedle, tam velká plocha, stánek … a na něm metalové nápisy. Co to sakra je? Nějaký zrušený metalshop? Ale proč tady, v té obří pustině? A pak mi to dochází – tady se odehrává Mystic Festival! Kdysi založený v Krakowě, párkrát odehraný ve sportovní hale TS Wisła (správně, tam kde točili živák VADER), později v katowickém Spodku (kde se pořádala pro změnu Metalmania), pak zas někde jinde … no a od roku 2022 sídlí Mystic Festival v Gdaňsku. Prozkoumávám takříkajíc krajinu po bitvě, protože přijíždím nevědomky týden po festivalu, kde krátce po sobě šíleli DECAPITATED, BEHE, MASTODON … ach jo, škoda mluvit. Jenže by to asi stejně neklaplo, protože vysvětlete příbuzenstvu, že budete několik dní lítat v moshpitu a oni mají dovolenkovat sami … ;)

Konec? Ještě ne! Ještě vám musím zprostředkovat, jak je Polsko božsky metalová země. To si tak prohlížíte regál v Empiku (síť obchodů, kde se prodávají knížky a hudba), projíždíte regály, a vedle vás stojí dvě holky tak z osmé třídy základky. Klasické nažehlené puberťačky, co u nás poslouchají … Daru Rolins ... no, to už asi ne … tak nějaké youtubery nebo Mirai. A tyhle polské školačky se s nadšením hrabou v cédéčkách a jedna křičí na druhou: „Agata, album Megadeth, kupisz go?“ „Nie, Hela, mam już Megadeth, dzisiaj kupuję Slayera!“ A takovýhle rozhovor s podobným osazenstvem jsem tehdy v Polsku neslyšel poprvé ani naposledy. Tak řekněte, není to země zaslíbená?