Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která se v Kansas City původně dala dohromady na jednu show, se stala jedním z nejrychleji rostoucích klubových souborů v rámci extrémního hardcoru. A ačkoliv aktuální deska vyšla před pár měsíci, tak mě nepřestává provázet a bavit. V uších zraje jako víno. Už jen první riff k úvodní „The Unbuckling“ je prostě neskutečně návyková věc. Při každém poslechu se těším na chvíli, kdy mě po prvních šestnácti sekundách a čtyřech opakovačkách zaleze kytarový motiv pod kůži a ve chvíli, kdy se přidá basa a bicí, všechno exploduje. Připomíná mi mé oblíbené mathcore bandy, ačkoliv riff není nijak nepravidelný. Sílu té skladbě dodává i vokál, který se z intenzivní řvané polohy sem tam láme do vyloženě ubrečené, kterou zpěvák Jerom Johnson dodává kapele výraznou dávku emařiny. Je to toxická směs frustrace, smutku a rozhořčené energie, která prostě musí ihned ven. Papiňák před výbuchem.
V MISSOURI EXECUTIVE ORDER 44 se spojily mé nejoblíbenější žánry. V kapele je znát láska k těm nejextrémnějším stylům. Některé fragmenty jsou z kategorie toho nejpřísnějšího grindcore, ale přesto si kapela uchovává čitelnost, určitou hitovost a hlavně obrovskou dávku emocí. Tvoří tak žánrový koktejl, ve kterém jsou jasné kontury starého screama, powerviolence, grindcore i mathmetalu.
Veškeré ingredience jsou navíc namíchány v poměru, který vás nepřestávají bavit. I jeden motiv dokáže kapela neustále variovat, takže hned několik skladeb je založeno v podstatě na jednom nebo dvou nápadech, které jsou neustále zkoumány z různých stran zvukově i aranžérsky. Vzniká tak lehce hypnotický koktejl, který neustále graduje. Postrockové postupy v grindcorové dimenzi. Ani se nedivím, že mezi těmi, kdo MISSOURI EXECUTIVE ORDER 44 inspirují, jsou třeba psychedeličtí hammondoví extrémisté AN ALBATROS. Ne že byste na tomto albu slyšeli hammondky, ale přístup k tomu, jak se tu provazují ty nejextrémnější násilné hudební styly se řvanou emařinou, je podobný.
S posledními dvěma skladbami se celá kolekce zpomaluje, stává se noisovější a rozpitější. Ať už jde o kytarovou plochu v „Salt Sermon“ nebo o „They Built a Bass Pro Shop in our Zion“, která se po epileptickém začátku stáčí do masivního nepravidelného válcování. MISSOURI EXECUTIVE ORDER 44 natočili desku, ke které se letos vracím nejčastěji. Důvodem je nejen to, že trefili stylový koktejl, který je hrozně blízko dokonalosti v rámci mých oblíbených žánrů, ale svoji hudbu dokázali naplnit sdělením a silně elektrizujícími emocemi a to se letos povedlo jen opravdu malému množství desek.
1. Riding the Rail
2. The Unbuckling
3. Wear Me like a Mitt, Romney
4. I Would Kill Anyone for You
5. Seven is a Holy Number
6. Get on Your Knees and Fight like a Man
7. Let's Jump a Cowboy Together!
8. Millport's Demise
9. Christian Pornography
10. Salt Sermon
11. They Built a Bass Pro Shop in our Zion
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 16. srpna 2024 Vydavatel: Learning Curve Records / The Ghost is Clear Records Stopáž: 15:06
Opravdu zajímavá deska, která v daných stylových mantinelech hezky našlehává jednotlivé ingredience do intenzivní huspeniny, která jako by se vám chvěla až v útrobách. Je to hodně přímočaré, možná i trochu razantně definitivní a přes určitou stylovou rozkročenost současně i sevřené do celistvého bloku. Skupina ale jako by možná zbytečně někam spěchala a potenciál mnohých postupů a pasáží zůstává podle mě nevyužit až příliš okleštěnou stopáží. Možná i proto mě o trošku víc oslovila do určité míry stylově spřízněná deska "Children Of The Moon", kterou letos vydali další Američané STATE FAULTS.
9. prosince 2024
ZE SHOUTBOX-u
RIP
Tahle kapela z Kansas City je splněný sen. Kombinuje moje nejoblíbenější žánry. Je to technicky orientované screamo říznuté mathcorem, grindem, noiserockem i bažinou. A dělají to skvěle a kompaktně!
Otázkou pro Portugalce GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.
Metalovější souputníci Vesničanů z města Ioanniny se hlásí s nádherně eklektickou metalovou kolekcí, která s chutí kloubí hard rock, heavy metal, stoner a pulzující řecké folkové party. Dominuje bublavá basa, výrazné perkuse a nápadité delší kompozice.
Kto pamätá, že Poly natočil akustickú dosku už v roku 1992? Z toho pohľadu je projekt POLY NOIR ďalšou z odbočiek v kariére polyhistora. "Noir country" s priznanými inšpiráciami a Polyho charakteristickou poetikou (objaví sa aj Joe!) stojí za vypočutie.
Guilty pleasure pokračuje, děcka už jsou skoro dospělá a furt je to fackování baví. Musí, mají to ve smlouvě. Na plac se vrací Silver, zvraty jsou čím dál (tragi)komičtější, ale tvůrci to napětí stále dokážou šponovat. Jak dlouho ještě, proboha?!
Němci nezapřou inspirace od NILE, již název v podobě egyptského boha chaosu k tomu ostatně odkazuje. A tak nám servírují vydatnou porci technicky pojatého a orientálním folklórem kořeněného death metalu. Je to poctivě uklohněné, takže docela lahůdka.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.