TUNGSTEN staví svou existenci na tom, že jsou rodinná kapela, kde se bubenický pardál Anders Johansson (HAMMERFALL, Yngwie Malmsteen a další) spojil v jedno uskupení se svými dvěma syny, kteří zas mají čuch na moderní směry. Anders Johansson je bratrem známějšího klávesisty Jense Johanssona (STRATOVARIUS, DIO, Yngwie Malmsteen a mraky dalších kapel), který jim občas hostuje při nahrávání. Pro doplnění ještě dobrali zpěváka Mika Anderssona, jelikož má ten správný hlas pro melodický metal severské scény. S aktuálním albem už mají na kontě čtyři nahrávky. Hlavním pozitivem „The Grand Inferno“ a vlastně i celé tvorby TUNGSTEN je, že je variabilní. Nedrhne se celá album to samé, ale jednotlivé skladby jsou různé co do rytmu, ale mnohdy i do žánru. Minulá deska byla laděná folkmetalovým směrem, nyní se zhlédli v elektronice.

Všechno má však své pevné kořeny v power metalu. Jednou je to moderní deathem ovlivněný „Anger“, který evokuje nedávno vydanou desku „Forever We Burn“ od HIGH PARASITE. Dále pravověrný nefalšovaný power metal ve druhé skladbě „Blood of the Kings“, samozřejmě i s chytlavým hitovým refrénem. Nebo veselá, popmetalová „ukolébavka“ Lullaby, která je postavená převážně na elektronice. Titulní „The Grand Inferno“, zprvu baladická, posléze ve středním tempu je však poněkud nezáživná píseň hrající marně na emoce. Tohle si na jinak zábavné desce mohli odpustit. „Walborg“ má folkový nápěv a je jednou z těch nejpovedenějších písní. Podobně i „Sound of Violin“, která ve mně budí dojem, že základní kostra skladby byla nějak připravená a kapela se na poslední chvíli rozhodovala, jestli to převrátí do folku, nebo do elektro pop-metalu. Zůstalo tam obojí, ale vyhrála druhá varianta. „Vantablack“ a některé další skladby pro změnu hrají na podobnou taneční notu jako AMARANTHE. Několik skladeb však potřebný drive postrádá, a tak nelze dát palec nahoru úplně celé desce. Celkově ale velké pozitivum, „The Grand Inferno“ je i přes stupidní obal jako z dílny Kena Kellyho zábavný materiál, který má hodně blízko k pop metalu, ale pevné riffové základy a rytmika otce bubeníka jej udržují ještě na té přijatelné straně kýče.