Před rokem a půl jsem projel šestnáct klubů v Americe a viděl spoustu lokálních kapel. Jen jedna ale byla pro mě natolik výjimečná, že si mě obtočila kolem prstu a dá se říci, že mě od té doby pravidelně provází. A to ne kvůli divnému jménu nebo podivné image, ale hlavně kvůli hudbě a energii, kterou měl jejich koncert. 

Začněme otázkou, kterou si pravděpodobně kladou všichni, kdo neznají americkou historii. Můžete vysvětlit, co váš název znamená, kdo s ním přišel a proč?

Missouri Executive Order 44, známý také jako Mormon Execution Order, byl výkonný příkaz vydaný 27. října 1838 tehdejším guvernérem Missouri, Lillburnem Boggsem. Příkaz byl vydán v reakci na tehdejší střet mezi Mormony a milicí státu Missouri v okrese Ray, asi hodinu severovýchodně od Kansas City, Missouri.

Upřímně řečeno, tento projekt začal s cílem odehrát možná jedno jediné vystoupení v prosinci 2022, aby doplnil grindový koncert v klubu Farewell v Kansas City, kde všichni pracujeme. Jarom oslovil našeho bubeníka (Malachiho) a kytaristu (Elosa) s tím, že by chtěl vytvořit sassy, grindy, powerviolence kapelu, která by se oblékla do mormonských hadrů - cyklistické helmy a bílé košile - a jmenovala se MISSOURI EXECUTIVE ORDER 44. Jarom četl o historii tohoto příkazu o sedm let dřív a Malachi s Elosem souhlasili, že to zkusí.

Sešli jsme se o pár dní později na první zkoušce a napsali všechny skladby z našeho prvního EP, až na jednu. Esau se ke kapele přidala o týden později. Od vzniku kapely do vydání prvního EP uplynulo 30 dní. V prvním roce jsme odehráli 40 koncertů a evidentně jsme si oblíbili společnost ostatních.

Číslo 44 nemá žádnou souvislost s neonacismem. Naše poselství je rozhodně antirasistické, antiautoritářské a antikoloniální. Neonacisti můžou jít do háje.

Jerom měl od začátku vizi, že kapela bude nosit mormonské “uniformy”. Vzhledem k vašemu názvu a konceptu to chápu. Ale proč cyklistické helmy a černé punčochy?

V USA téměř každý zažil, že mu někdo z mormonské církve zaklepal na dveře. Členové nosí bílou košili, černé kalhoty, kravatu, jmenovku a často jezdí na kole, což vyžaduje helmu pro bezpečnost. My volíme černé punčochové masky, abychom odvedli pozornost od toho, kdo jsme jako jednotlivci, a aby naše poselství bylo v popředí toho, co děláme.

Co by mělo být to základní poselství, které by si měl člověk z vašeho koncertu odnést? Možná pro vás trochu zvláštní otázka, ale v Evropě, kam se v roce 2025 chystáte, to bude možná trochu těžší na pochopení. Třeba Česká republika je jednou z nejateističtějších zemí na světě. O Mormonech vím, že existují, asi jsem nějaké i nějaké viděl, ale nikdy mi nezaklepali na dveře a asi nikdy jsem s žádným nemluvil.

Pokud si Evropané mohou z tohoto koncertu něco odnést, je to antifašistické a antikoloniální poselství této kapely. Přijíždíme ze Spojených států, abychom sdíleli poselství o tom, jak jsou ti u moci schopni udělat vše pro to, aby vás připravili o vaše svobody. Čekají nás další čtyři roky boje proti tomu. Ať už jde o osobní svobody, náboženské svobody nebo reprodukční práva. Naše poselství je jasné a jednoduché i bez cyklistických helem a punčoch. Žádný fašista zde není vítán. Stůjte se svou komunitou a nevzdávejte se.

Existují kapely, které všichni obdivujete? Jsem zvědavý, protože ve vaší hudbě slyším mnoho různých stylů a vlivů. Jaké kapely vás inspirují?

Máme velmi široké spektrum vlivů. Náš zvuk lze zasadit do směsi kapel jako THE NOW, ROBOTOSAURUS, SAETIA, JENNY PICCOLO, NEIL PERRY, HEAVY HEAVY LOW LOW, DUCK DUCK GOOSE, AN ALBATROSS, BREATHER RESIST, PG. 99, THE JONBENET a mnoho dalších.

Hodně nás ovlivnila screamo scéna z počátku 00. let a „white belt“ styl, stejně jako hardcore a party-thrash kapely z konce 00. let a začátku 10. let. Jsme ovlivněni také mimo tyto žánry – noise rock, jazz, trip-hop, industriál nebo downtempo – které se odrážejí v přístupu k našim samplům.

Právě screamo tam hodně slyším. Hlavně ve vokálech, nicméně kytary a rytmika je mnohem důraznější a rytmicky zajímavější. Mají blíž k math metalovým kapelám. A noiserocku je tu vlastně také dost. Ve vaší kapele se vlastně spojily moje nejoblíbenější žánry! Blíží se konec roku. Jaké je nejlepší album, které jste slyšeli v roce 2024?

Máme několik favoritů napříč žánry, ale zde je pět nejlepších:
VOTIVE - Towards The Pillory
BLING GIRLS - An Exit Exists
WEEPING - Spiritual Barbarism
CHAT PILE - Cool World
FLOODING - Silhouette Machine

Existují i kapely, na které máte výrazně odlišné názory?

INCUBUS. Prosím, nezmiňuj INCUBUS. Elos se hodně rozčílí, pokud zmíníte INCUBUS v jakékoli konverzaci. Pokud ho chcete opravdu naštvat, porovnejte kapelu EVERCLEAR s INCUBUS a budete mít před sebou dlouhý rozhovor.

Proč “Salt Sermon”? Vím, že to byl projev Sidneyho Rigdona z 17. června 1838. Ale proč jste si ho vybrali jako název LP?

Název “Salt Sermon” nám přišel jako dobrá reference na název kapely a historii, která ji obklopuje, a zároveň jako odkaz na stav dnešního světa. Například věta “Jsme solí země a pokud sůl ztratí svou chuť, je k ničemu” může být interpretována jako popis mnoha současných událostí. Rádi to však směřujeme k těm členům naší komunity, kteří nadále ponižují a utlačují ostatní kolem sebe.

Původní Salt Sermon, který přednesl Sidney Rigdon, byl tvrdým veřejným odsouzením těch, kteří byli neloajální k původním zakládajícím členům církve. Naše interpretace Salt Sermon je tvrdým veřejným odsouzením těch, kteří nadále ponižují a utlačují ty, kteří jsou v marginalizovaných komunitách kolem nich. Musíme stát spolu a bojovat za práva VŠECH občanů v tomto státě.

Jedním z témat desky “Salt Sermon” je “náboženské trauma”. Proč právě tohle? Máte s tím nějakou osobní zkušenost?

ESAU: Náboženské trauma je v USA epidemie. Většina z nás mladých dospělých byla nucena chodit do kostela a slepě následovat. Já bych mohl napsat esej o traumatu z dětství a vyrůstání v dominantních náboženských domácnostech. Fundamentalistické křesťanství, mormonismus a katolicismus mají patriarchální a hierarchickou strukturu rodinné jednotky jako prostředek kontroly. Také není třeba říkat, že tato kultura kombinovaná s bílým supernadřazeneckým kolonizátorským myšlením vytváří docela fašistické domácí prostředí. Všichni stále cítíme účinky našich dysfunkčních výchov jako rány, které si neseme v srdcích jako dospělí.

ELOS: Jako dítě jsem vyrůstal ve velmi přísné náboženské domácnosti. Mnoho věcí mi bylo zakázáno a svět jsem vnímal skrze klapky, které mi nasadili rodiče a církev. Když jste překročili hranice, byli jste tvrdě potrestáni – fyzicky, slovně nebo psychicky. Bylo těžké se s tím jako dítě vyrovnat. Styděl jsem se za to, že toho chci v životě vidět víc. A že tam venku je toho k vidění mnohem více.

Jak jsem stárnul, začal jsem hledat věci, které mi byly dříve odepřeny, a postupně jsem se osvobozoval. Cítil jsem, jak se zbavuji svého předchozího já pro nové, které bylo mnohem otevřenější světu kolem mě. Věděl jsem, že toto je to, co jsem chtěl – prostě možnost svobodně vyjádřit sebe sama a svou kreativitu bez strachu z náboženského odsouzení.

Když vyrůstáte v jakékoliv náboženské domácnosti, přichází s tím spousta „zátěže“, která se na vás nalepí jako závaží. Část dospívání spočívá v tom, jak tuto zátěž postupně odstranit. To vám pomůže získat nový pohled na svět, větší otevřenost a respekt k ostatním.

To si skoro ani nedokážu představit a vede mě to k jedné osobní otázce, jak probíhalo vymanění z tohoto světa?

Jak vyrůstáte, vždycky se najdou individuální možnosti, jak se od církve odklonit. Po určité době indoktrinace se zapojení do církve stává osobnějším a zaměřenějším – což mnoho teenagerů a mladých dospělých nezajímá, když objeví jiné možnosti, které mohou prozkoumat. Tyto možnosti jsou často mimo dohled přísné rodičovské kontroly.

Ať už to byly mimoškolní nebo necírkevní programy, neomezený přístup k internetu, týmové sporty, umění nebo cokoliv jiného. Vždy existují sekulární cesty, které teenageři a mladí dospělí najdou a nad kterými má jejich rodina menší kontrolu. To se stalo nám všem. Společným jmenovatelem pro nás všechny bylo setkání s živou hudbou a kulturou kolem ní.

Vyrůstali jste ve věřících rodinách a byli k víře vedeni – na rozdíl třeba ode mě. Věříte nyní v Boha?

Záleží na tom, koho v kapele se zeptáš. Někteří z nás ano, někteří ne. Například Elos zůstává dodnes deistou, ale nepraktikuje žádnou organizovanou formu víry.

Prodávali jste speciální verzi Bible jako svůj merch. Můžete nám o tom říct více?

Než jsme měli dost peněz na výrobu skutečného merche, dělali jsme malé série kazet a CD, které jsme ručně nahrávali a razítkovali. Chodili jsme do sekáčů a zastaváren a kupovali co nejvíce biblí a knih mormonů, kolik jsme jen našli, a používali je jako obaly na naše CD. Věděli jsme, že to lidem přijde vtipné a bylo to levné na výrobu. V poslední době jsme s tím přestali, ale je to důkaz toho, jak kreativní můžete být s merchem, když máte omezený rozpočet.

V Americe jsem si všiml, že téměř každý klub má charitativní box pro trans teenagery, což jsem nikde v Evropě neviděl. Byl jsem překvapen, jak běžné to v USA je. Můžete to vysvětlit?

Je zřejmé, že klima v USA je pro transgender lidi, zejména mezi pravicovými lidmi nad 40 let a neonacisty, přinejlepším nepřátelské. Transgender teenageři jsou jednou z nejohroženějších skupin, která čelí diskriminaci, protože jako nezletilí nemají téměř žádná práva. Jsou vystaveni extrémně vysokému riziku, že se stanou bezdomovci a nemají příjem, pokud nenajdou práci u šéfa, který by nezákonně zaměstnal nezletilého.

Kluby a místa (zejména DIY nebo ty, kam mají přístup všechny věkové skupiny) slouží jako součást širšího sociálního záchranného systému komunity. Často se nacházejí na okraji mainstreamové konzumní „normie“ kultury a stávají se třetími místy považovanými za „bezpečnější“ pro trans umělce a milovníky umění. Přemýšlej o tom jako o kasičce v kostele; ty už dnes prakticky neexistují, ale účel je stejný – starat se o ty, kteří jsou na tom hůř.

Hlásíte se celkem aktivně k sasscore a white-belt subkultuře. Můžete rozvést proč je pro vás osobně důležité?

Je to hlavně zvuk, se kterým se ztotožňujeme. Naše hudba je drzá, násilná a má grindový nádech, což ztěžuje zařadit naši kapelu do jednoho konkrétního „žánru“. Tyto dva subžánry však náš styl zvukově vystihují lépe než jiné.

Ačkoli kapela původně pochází z Independence, většina z vás nyní žije a pracuje v Kansas City. Fascinuje mě Kansas City, protože se rozkládá jak v Missouri, tak v Kansasu. Jak tato jedinečná geografická situace ovlivňuje život ve městě?

Musím Tě varovat, že to bude delší odpověď.

Otázka, kterou si mnoho lidí klade, zní…

Proč se to jmenuje Kansas City, Missouri?

Město Kansas bylo původně založeno v roce 1850 na jižním břehu řeky Missouri, těsně na východ od Kansas Territory. Tehdy to bylo převážně přístaviště pro parníky a osadníky směřující na západ. V té době se města Kansas, Westport a nedaleké Independence staly významnými body pro expanzi na západ Spojených států. Okresem Jackson procházely tři hlavní stezky (Santa Fe, Kalifornská a Oregonská), což z něj udělalo kulturní centrum pro osadníky hledající nový život na západě.

V roce 1853 bylo město Kansas oficiálně povýšeno na město, čímž vzniklo Kansas City, Missouri. Tehdy na západ od něj stále leželo území Kansas, což časem způsobilo ještě větší zmatek, když se město rozrostlo a území Kansas se v roce 1861 stalo státem. Zmatek se ještě prohloubil, když v 70. letech 19. století těsně za státní hranicí vzniklo Kansas City, Kansas. Toto rozhodnutí bylo učiněno s cílem přilákat nové podnikatele do státu a dokonce došlo k několika pokusům ze strany státu Kansas připojit původní Kansas City, Missouri. Všechny tyto pokusy však selhaly.

Takže existují dvě Kansas City! Jedno v Missouri (originál) a jedno v Kansasu (kopie). Kvůli mentalitě hraničního města, státním daním a velmi zajímavé historii hraničních válek mezi těmito dvěma státy během americké občanské války byla oblast metropole Kansas City vždy rozdělena. Dnes v metropolitní oblasti Kansas City žije téměř 8 milionů lidí a to je rozděleno mezi dva státy a dva zcela odlišné daňové kódy. Je velmi běžné žít v jednom státě a pracovat v druhém a existují specifické městské daně určené těm, kteří to dělají. Život může být pro vás velmi odlišný v závislosti na tom, na které straně státní hranice žijete. Některé věci jsou dostupnější v jednom státě než v druhém. Například v Kansasu máte právo na potrat, ale v Missouri ne. Naopak v Missouri můžete legálně kupovat marihuanu a sázet na sport, ale v Kansasu ne. Seznam pokračuje dál a dál.

Když žijete v Kansas City, často se vás ptají „Jste z missourské strany, nebo kansaské?“ a pro mnoho lidí to může být otázka hrdosti. Nakonec však všichni nějakým způsobem koexistujeme.

Jedno aktuální téma. Volby u Vás vyhrál podruhé Donald Trump. Hodně lidí v Evropě to moc nechápe. Můžete vysvětlit, proč se to stalo a jak to možná ovlivní vaše životy?

Bohužel, fašismus je v Americe živý a má se k čile k světu. Vidíme to každý den zde v takzvaném „Bible Beltu“ a sledujeme to už roky. Mnozí z nás to viděli přicházet, protože současná demokratická administrativa neudělala nic pro to, aby oslovila miliony pracujících lidí a ani nepomyslela na to, že by se posunula byť jen o kousek doleva. Nepřijala se žádná opatření v oblasti zdravotní péče, péče o děti, odpuštění studentských dluhů, snižování vojenských výdajů v Izraeli – prostě nic. Místo toho jsme sledovali, jak demokratická strana vedla kampaň zaměřenou na udržení statutu quo, bez jakýchkoli zásadních změn. Výsledky z počátku listopadu jasně ukázaly, jak na to Amerika reagovala.

V Americe není lepší doba než nyní, naučit se používat střelnou zbraň na svou obranu, hledat komunitu a organizovat se s těmi kolem vás. Je jen otázkou času, než budou zrušeny další regulace, zredukovány veřejné programy a odebrána základní lidská práva. Od roku 2016 jsou to pro nás děsivé časy a teď to bude ještě horší. Přesto musíme pokračovat dál.

Děkuji za váš čas. Pokud je něco, co nebylo zmíněno, tak máte možnost to zmínit. Poslední slova patří vám.

Jděte dál a učte se vidět Boha v sobě i v druhých. Nyní více než kdy jindy se musíme spoléhat na komunity, které nás obklopují, abychom dosáhli solidarity a prosadili změny, které chceme.