Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vstup do Elpíčka mně připomenul letitej loutkovej film na motivy knihy Jiřího Trnky Zahrada. Kolem autobusáku Na Palmovce se rozprostírá čtvrť, která je všechno možný, ale ne útulná a hezká. A když na jedné nevábné tramvajové křižovatce zabočíte na cestu, která zdánlivě nikam nevede, najdete kouzelné dveře. A ty vedou na zahradu. Zahradu, která představuje úplně jiný svět. Mezi stromy jsou natažená světélka a za nimi vidíte nové luxusní byty, které vyrostly u břehu Vltavy. A také tu jsou schody kamsi pod úroveň země, nad kterými svítí neonový nápis „bar“. Vchod do klubu s prozaickým jménem „Elpíčko“.
Tam už zvučí první kapela. A vlastně i jeden z hlavních důvodů mé návštěvy, protože tahle parta ke slyšení zas tak často není. Slovensko-česká trojice MORBID ANGEL DUST ale rozhodně nezahálí co se nahrávání týče. Za poslední dva roky mají na svém kontě demo, EP, splitko s francouzskými CIVILLIAN THROWER a v létě vyšlo jejich zatím poslední EP „Senseless“. Nekompromisní grindcorový válec s prověřenými figurami v sestavě. Už jen to je zárukou řemeslně skvěle odvedená práce. Na to, že tenhle spolek hraje a zkouší jen velmi sporadicky, mě bičuje neúprosná bouře grindcorových riffů, kterým před scénou dominuje zpěvák Ondra se svými zabijáckými hlasovými rejstříky.
Jako druzí nastupují VOMITOSEPTIK. Maďarsko-holandsko-turecká noisegrindová kapela, jenž vznikla z odřezků kapel VOMITOLEPSIA a SEPTAGE. Už na začátku zaujme to, že kytarista má u pedalboardu malý mixpult, vedle mikrofonu má přikurtovanou elektronickou cigaretu a jeho kytara přehnaná přes efekty zní naprosto nelidsky. To samé lze říci o base. Samostatně oba nástroje zní jak z prdele, ale jakmile spustí současně, dává to smysl. Zvuk je plný, hutný a lehce rozmlžený, čemuž pomáhá i zefektovaný vokál. Kdyby to mělo ještě trochu dynamičtější rytmiku, bude to překvapivě dobré. Ve dvou třetinách setu si kytarista s basákem mění místa i nástroje.
RETORSION z Budapešti se dají popsat jednoduše. Je to totální worship death metal/grindcorových REPULSION. Možná ne worship, ale spíš ripoff. Ale nejde o žádnou lacinou kopírku. Instrumentálně akurátní, zvláště bubeník Mark tam sází jednu bombu za druhou a hlavně zvukově na výbornou. Schválně jsem dnes poslouchal jejich poslední materiál na Bandcampu a to je celkem peklo. Vydané matro o několik levelů níž než koncert, kterým demolovali Prahu. Pokud je to schválně, aby se přiblížili podzemnímu démantu „Horrified“ z roku 1989, tak asi chápu úmysl, ale i tak si myslím, že trochu současnější zvuk by tomu v mých uších prospěl víc. V Elpíčku to mělo všechno. Tlak, čitelnost a spoustu instrumentálně silných míst.
Zlatý hřeb večera. MORGUE BREATH z LA. Kapela, která byla dlouho sólovým projektem kytaristy a zpěváka Ivana Naranja. V roce 2021 se vedle baskytaristky Emi (mimo jiné také SHITBRAINS) přidal ještě původně kanadský tlučec Isaac Horne. Týpek, který má současně tolik kapel, že bychom jejich výčtem mohli zabít půl stránky. Mimo jiné jsou v tom výčtu i SULFURIC CAUTERY, které hlavně kvůli bubeníkovi zmiňovali CONTROLLED EXISTENCE v nedávném rozhovoru. Psali, že za bicíma je naprostej magor. A měli pravdu. Isaac tu kapelu nakopl neskutečným způsobem. A teda ani Ivo se svými španělskými průpovídkami a Emi nezaostávají. Ačkoliv mi Emi přišla před koncertem trochu více ovíněná, jakmile vzala trsátko do ruky, tak to nemělo chybu. Hodně mě baví jak se střídají vokály i to, že i hispánský hromotluk, jako je Ivan, dokáže zabrousit do vyšších rejstříků a sekunduje tak Emi. Navíc se fakt povedl zvuk. Až jsem překvapen. Elpíčko funguje, je to plné, v rámci žánru celkem čitelné, ale ne předimenzované. Rozhodně jeden z nejlepších klubových koncertů poslední doby.
Před časem se opěvovala invence deathových BLOOD INCANTATION. Ale pojďme také diskutovat o Italech BEDSORE. Ti totiž něco podobného, a podle mě rozhodně ne hůře, předvádí na své druhé desce. Není to na první poslech, ale slušná darda, když to vstřebáte.
Má to bratu 3 hodiny, ale nie je tam nič zbytočné, dej smelo cvála a zároveň je dosť priestoru na rozvinutie všetkých vzťahových línií. Vyzerá to nádherne, réžia je neokázalá, ale suverénna, hudba epická, herci bez chyby. Tučných 8/10
Polská heavy metalová parta s ženským vokálem se po letech ozvala. Pro plnohodnotné album by to chtělo se trochu plácnout přes kapsu a zaplatit si lepší studio a zvukové inženýry, materiál za to stojí, určitě to platí pro těch aktuálních sedm skladeb.
Novinka agilního švýcarského kvarteta je naprostý banger. Nese se ve většímu příklonu k noiserocku, současně je hudebně sofistikovanější a košatější v přístupu k tvorbě i emocím. Méně vzteku, více muziky. COILGUNS rozkvétají do krásy.
Švýcarští přízrakové epického BM překvapivě opouštějí barvy a filozofování ve jménu černobílé pocty kruté kráse horstev své domoviny. Je to vrstevnaté, majestátní, syrové, prodchnuté prvky folku. Jeden z BM vrcholů roku? Jsem nakloněn tomu věřit!
Irský "rezavý" sludge vyšperkovaný parádním chraplákem. Dusivá těžká deka páchnoucí zatuchlým smradem nemytých opilců, unavený hlahol venkovské krčmy těsně před zavíračkou a ranní střízlivění. To vše z téhle hudby cítím. Ani nevím proč.
Zásadní průkopníci melodického DM mimo Skandinávii vydali (znovu) slušnou řadovku. Tentokrát je ostřejší, průraznější a disponuje silnějšími vibes pozdních AT THE GATES. "Shadowreaper" vkusně zachycuje unikátní atmosféru poloviny devadesátek. Nostalgické.
