DENIGRATE jsou finská gothic/doom metalová kapela, která své počátky datuje do poloviny devadesátých let. Byli tak součástí hlavní vlny tohoto žánru, jenže než vydali své první album, vlna jim poněkud utekla, a tak naskakovali až na tu následnou. Prvotina z roku 2003 „Dismal Euphoria“ byla pěkná deska a nyní při jejím poslechu si říkám, proč se tehdy nestali slavnějšími? Materiál je to dobrý, ale upřímně, podobných kapel tenkrát vyrostlo jako hub po dešti. Bylo to období, kdy SENTENCED i KATATONIA vydávali svá nejlepší díla, konkurence tak byla příliš velká, a to jsme stále jen ve Finsku. Kolegové z ostatních severských států rovněž nelenili. Možná by se byli bývali stali známějšími, jenže nenahrávali nový materiál.

Další album vydali až o více než deset let později. Poté se znovu odmlčeli a znovu o sobě dali vědět až před dvěma lety. S takovou pracovní pílí se nelze divit. Navíc mě obě předchozí alba nechávají pocitově zcela chladnými. Není to špatná poslechová hudba, ale mezi všemi těmi skandinávskými gothic rock/metalovými nahrávkami se zcela ztratí. Pozoruhodné je, že si kapela udržela své jádro. Bubeník, basista i kytarista to spolu táhnou celou dobu. Dnes je spíš častější, že tyto „jednou za dekádu“ vydávající kapely zůstávají už v podstatě jen one-man projekty.

„To the Goddess Unknown“ však přichází pouhé dva roky po minulém albu, což je u této kapely nevídané. V sestavě letos přibyl kytarista Teemu Riekki, který není žádným nováčkem a má ve svém CV slušný výčet nahrávek. Předchozí „Blackguard“ bylo dost slabé, nebo jsem do něj nedokázal proniknout, co tedy čekat od novinky? Možná to byl právě vliv nového kytaristy, ale novinka zní úplně jinak, skoro jako od jiné kapely.

Po nepříliš záživném úvodu „Crystal Rest“ se kapela naladí na melancholickou vlnu v podobě „The Ethics of Loss“. A nutno říct, že právě tento výraz je na novém albu nejlepší, holt Finové. V tomto duchu pokračují i na „The Apparition of One“ nebo v poklidném rozjímání v „In the Light“, kdy si nelze nevybavit podobné skladby z pera SWALLOW THE SUN. Z ostřejších písní na albu stojí za zmínku kupříkladu „One Who Holds the Balance“. Svižná hitovka „Under Ether“ připomíná SENTENCED v nejlepších letech a je to taková ta věc, co na albu zaujme jako první a otevře dveře k dalším poslechům. Zajímavá a působivá doommetalová kompozice „Sesame and Lilies“ patří k vrcholům nahrávky. Dovoluji si tvrdit, že s novou deskou se vyhoupli o úroveň výš, než byli doposud. Jestli je nakopnul nový kytarista, pomohl producent nebo prostě jen měli dobré období na zajímavé hudební nápady, které nakonec uzrály a byly zhudebněny, nevím. Rozhodně se ale nová deska povedla!