Americko-německé duo debutuje se svojí nahrávkou, která je nefalšovaným a neředěným gotickým rockem. Hrají jej nicméně přesvědčivě a s citem, takže si krátkou zmínku zaslouží. Jejich styl vychází samozřejmě z britských THE SISTERS OF MERCY, ale zvukem a pojetím je již bližší modernějším spolkům. Nejvíce připomínají THE 69 EYES. Za projektem stojí americký hudebník Zac Campbell, který nahrál všechny nástroje. Respektive všechny kromě bicích. Bubeník není v oficiálních materiálech uveden, je tedy dost dobře možné, že to bude nová generace legendárního Doktora Avalanche zmíněných Milosrdných sester.

Podobnost k THE 69 EYES není jen v hudbě, je i ve zpěvu. Hluboký, melodický projev Juliana Austa je velmi podobný Jyrkimu. Album „Lost and Serene“ tak ve mě vyvolává reminiscence dávné desky „Paris Kills“. To bylo nejlepší období citovaných Finů a přiznávám, že pozdější počiny už mě tolik neoslovily. Tvorba CARESSING MISERY je však ještě pomalejší a posazená více v klasickém rocku.

Od prvních tónů se z reproduktorů linou melancholické melodie, které mají své nepochybné charisma. Není to nic komplikovaného, to ostatně tento žánr ani nikdy nebyl. Po svižnějším úvodu v podobě „Swansong of the Night“ se zpomalí a hraje se víc na emoce. „Giving Birth to Loss” přinese hutnější riffy a těžký rytmus vycházející z doom metalu. Hitový nápěv má „A Thousand Seasons“, která je navíc okořeněna i ženským vokálem. Hostující zpěvačkou není nikdo jiný, než Mariangela Demurtas (ve známost vešla svým angažmá u TRISTANIA). To je nicméně jen několik světlých výjimek, které více utkví v paměti. Ostatní skladby přílišnou proměnlivostí a variabilitou neoplývají. Většina desky se sice pěkně poslouchá, ale je to tak říkajíc jedním uchem dovnitř a druhým ven. Album „Lost and Serene“ je hezké, zábavné, ale vesměs průměrné.