Ještě v půl osmé to v Eternii na koncertu italských screamerů URAGANO vypadalo celkem smutně. Vedle dvou obvyklých podezřelých, které tu najdete na každém koncertě, tu byla ségra bubeníka a mamka basáka z prvních hrajících - BLISTERER. To se ale zhruba patnáct minut před výkopem začalo rychle měnit a Eternia se celkem uspokojivě zaplnila.

BLISTERER vykopávající úderem osmé tak mají na premiéru důstojné auditorium. Kapela, v níž se setkává Petr (LILIxELBE, XAKROV7, HYACINTH) třímající basu i mikrofon, Marián (DECULTIVATE, XARKOV7, BODLIAČ, …) u bicích a Vajco (NULAJEDNANULANULA) u kytary, na sobě nedává znát nějakou nervozitu z prvního koncertu. Jakmile odpálí první skladbu, je jasné, že půjde instrumentálně sebejistý set se spoustou super nápadů. A aby taky ne, všichni jsou už dost ostřílení borci.

Stylově jde o parní válec, který jde naproti hlavně chaotickému hardcoru. Po většinu času na kapelu koukám z boku, kde je velmi solidní zvuk a mohu se tak kochat opravdu pestrou škálou nápadů. Valivé pasáže mají potřebný tlak, kytarové skřípance zase dostatek neurotické atmosféry. Závěr patnáctiminutového koncertu tvoří dvě atmosferičtější skladby mířící nějak posthardcorové temnotě, kde se kytara často vydává do výšek, zatímco Petr drží spodek. Tady je silně cítit hudební prostor Vajcovy další kapely NULAJEDNANULANULA. Nálada je melancholičtější a trochu víc emo. Za mě velmi důstojný vstup na scénu. Zatím krom live videa není venku žádný oficiální materiál, ale nahrávka už vznikla a vydání se plánuje.

Screameři URAGANO na tu jdou s italským temperamentem. Začátek je horkokrevný a vypjatý. Taliáni se základnou v  San Remu útočí standardním arzenálem žánru. Hektické řvané útoky s vypjatými nervními kytarovými motivy se střídají s uvolněnými pasážemi, kde se spíše pracuje s deklamativním vokálem a melancholickými brnkačkami. Použití syntezátorů je kapitola sama pro sebe. Je tu pár míst, kde jsou hammondky nebo noisovější zvukové stěny, které jsou naprosto skvělé, ale jakmile rejstříky zabloudí to papundeklových synthů, začíná to být poněkud otravné. Oproti desce tu však po většinu času nejsou syntezátory tak výrazné a to se vlastně týká i baskytary, která je na desce velmi často dost dominantní.

Při dvojkladbě „Djent“ je ten zvuk kláves opravdu zvláštní, neboť kytary jedou téměř shoegazovou linku, vokál je rozervaný a intenzivní a klávesy jedou zvuk, který si vypůjčily z nějaké indierockové pohodovky. Závěr setu je řádně vyhrocený. Kytarista nejdříve leze na trámy držící střechu Eternie a následně přes jeden trám ve výšce snad tří metrů pokládá vazbící kytaru. Ve výsledku vlastně super koncert, jen to mohlo být o něco kratší.