À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Damnation“ je debutová nahrávka finské kapely (nepočítáme-li loňské EP „Rebirth“), kterou tvoří vesměs mladíci, kteří se na metalovém kolbišti teprve zaškolují. Sice už mají za sebou pár let zkušeností, ale stále je to ještě žánrová omladina. Svým stylem se pohybují na pomezí mezi death metalem a melodickým hevíkem. Kráčejí tak ve stopách jiných svých krajanů, jako třeba WOLFHEART, ale s menšími kompromisy mezi žánry.
Základní stavební schéma je, že sloky hrnou v deathu a pro refrény a sólové partie si hýčkají svoje melodické ambice. Přičemž ani v melodických pasážích rytmicky nijak nepoleví. Bubeník k tomu nedá prostor. Tlačí to kupředu s důrazem a rychlostí. Přesto jsou refrény, občas sborové, posazeny mnohem více do heavy/power metalu, než je u podobných kapel zvykem. Tento přístup je někdy až příliš kontrastní, ale dodává jim to jisté osobitosti. Obě hlasové polohy zpěváka jsou dostatečně zvučné a ani kytaristi své nástroje nešetří. Takže i přes občasné zvolnění v refrénu jde stále o úderný death.
Nicméně stavba písní na „Damnation“ není uniformní, někdy znatelně citují göteborskou scénu („Devourer“, „From Ashes I Rise“, „The Shrouded Angel“), jindy jsou mnohem více položeni v přístupnějších melodiích („Song for the Fallen“), dokonce sklouznou i do baladických vod („The Calling“). V „Dying World“ předvedou postupnou gradaci z melancholické vybrnkávačky až po nelítostnou jízdu až po parádní kousek ke konci alba. Podstatné ale je, že energie a důraz za celou stopáž nahrávky nepoleví. Hlavní slabina alba je poněkud plochý a ne úplně čistý zvuk. Do lepšího studia se musí propracovat, ovšem pokud nesleví ve svém nadšení, mohlo by se do budoucna zadařit. Chtělo by to, protože jinak jde o silný materiál.
Zdařilý debut finské kapely, který přišel v pravý čas, aby svou dravostí i melodičností naředil ty otravné a všudypřítomné vánoční popěvky. Chce to vylepšit práci ve studiu, ale tahle kapela má potenciál. Už se těším na další materiál.
7 / 10
Mika Tuukkanen
- zpěv
Eero Kouvo
- kytara, zpěv
Jani Jäppinen
- kytara
Konsta Kuronen
- basa, zpěv
Santeri Tiainen
- bicí
1. Damnation
2. The Storm
3. Tranquil
4. Devourer
5. Light in the Mist
6. From Ashes I Rise
7. Song for the Fallen
8. The Calling
9. Dying World
10. Empty
11. The Shrouded Angel
Damnation (2024)
Rebirth (EP) (2023)
Datum vydání: Pátek, 20. prosince 2024
Vydavatel: Kuma Project Studios
Stopáž: 58:43
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.