Vedle Arcane další ukázka toho, jak přistupovat k převedení her do filmu nebo seriálu. CYBERPUNK 2077 je projekt s velmi silným nelítostným světem, který ovládly korporace. Jeho brutalita tkví právě v tom, že se vše poměřuje jen skrze hodnotu peněz a kybernetických implantátů. Anarchokapitalismus meets cyberpunk v praxi. Světu vládnou korporátní bosové, které si usurpují veškerou moc pro sebe. Lidé jsou pak jen zdroje, prostřednictvím nichž dosahují dva hlavní společnosti Militech a Arasaka svých cílů. A do tohoto světa je zasazen děj, který vlastně nijak nesouvisí s příběhem hry CYBERPUNK 2077. Tvůrci nám vyprávějí jiné story. To se sice odehrává ve stejném městě jako děj hry, ale vše je zasazeno o rok dříve a se hrou nijak zvlášť nesouvisí. Dávají nám tak šanci prozkoumat svět Nightcity z trochu jiného úhlu.

Hlavním hrdinou je teenager David Martinez. Jeho matka sní o tom, že ho skrze elitní školu protlačí do korporátní sféry a on tak bude mít život o něco jednodušší než ona sama. Své práci odevzdává všechno a tato oběť má jeden hlavní cíl. Zaplatit Davidovi školu. Problém je ten, že David o to nestojí. Ve škole ho nemají rádi a spolužáci mu dávají patřičně sežrat fakt, že je z nižší vrstvy.

Situaci výrazně mění událost, kdy je při přestřelce mezi gangem a korporátní ochrankou Davidova matka vážně zraněna. Díky tomu, že nemá vyšší level pojištění, se jí dostává jen minimální lékařské péče a tak v nemocnici nakonec umírá. David si naplno uvědomuje, v jakém to žije marasmu. Musí se sám o sebe postarat. A v tuto chvíli objeví matčino tajemství. Při své práci si přivydělávala krádežemi. Tím posledním, co přinesla domů, bylo jedno z ultimátních armádních kybernetických vylepšení dodávající člověku super rychlost. Když se Davidovi nepodaří tento armádní cyberware prodat na černém trhu, rozhodne se ho nainstalovat přímo do svého těla. Tento okamžik roztáčí spirálu, díky níž se setkává se skupinou cyberpunkerů, kteří si vydělávají na život tím, že za korporace dělají špinavou práci.

Skupinu vede Maine, kyberneticky silně upravený hromotluk, který by mohl bicákama louskat pancíře. Davidovi je ale nejbližší síťařka Lucy, která ho do party přivedla. U celé bandy sledujeme, jak se zvolna sunou po šikmé ploše směrem dolů do hlubiny. Po této cestě uvidíte spoustu gore záběrů plných krve a akce, ale budete se i dojímat.

Je jasné, že tohle nemůže mít dobrý konec. Sledujeme příběhy několika lidí, kteří se stávají závislí na kybernetických vylepšeních. Potřebují je jak pro svoji práci, tak psychicky. Implantáty způsobují závislost, která může končit kyberpsychózou, kdy se člověk kompletně pomátne.

Cením, že seriál na začátku ukazuje prostředí, které jsme ve hře neměli možnost vidět. Detaily ohledně šikany na škole i prostou cestu do školy, kdy David vyjde z bytu na chodbu plnou lidí bez domova nebo těch, již svůj život omezili na stimulanty endorfinů a celý život tráví ve stavu, kdy si uměle navozují štěstí někde v zasviněném rohu ulice. To, jak tvůrci vykreslují prostředí skrze malé příběhy, velmi uspokojivě dotváří obraz bezvýchodného světa. Možná škoda, že ke konci se trochu osobnější linka opět zvrhne v něco, co tak trochu známe ze hry.

Studio Trigger, které na projektu dělalo, bylo výtečnou volbou. Anime k cyberpunkovému světu prostě sedne. Jedním z jejich prvních projektů byl velmi úspěšný seriál Kill La Kill a podíleli se i na epizodách v projektu Star Wars: Visions. Řekl bych, že si tu dost užívají „erkový“ přístup. Je tu vidět nahota, různé kybernetické masturbační pomůcky i hektolitry krve. V seriálu samozřejmě uvidíte celou řádku povědomých míst ze hry, což musela být celkem výzva, protože v době vzniku hra ještě nebyla k dispozici, a tak muselo animátorské studio vycházet z koncept artů CD Projektu. Skvěle se podařilo do seriálu implementovat rozhraní hry. Ať už jde o systém telefonování, způsob hackování nebo využití kybernetických vylepšení. Celé to má velmi cool design.

U vedlejších postav jen trochu zamrzí, že ačkoliv mají třeba cool look, tak se toho o nich moc nedozvíte. Tvůrci toho opravdu hodně vsadili na vyladěný vizuál a hlavně co největší přiblížení herního designu v anime světě. Propojení určitých lokací, kompozicí a barev tu funguje dokonale a přináší vám přesně ty pocity, které byste měli mít. Škoda, že stejnou péči nedostali třeba záporáci, kteří jsou prostě jen smrsknuti na „zlé lidi z korporací“. Seriál měl na začátku možnost udělat jednoho záporáka ze samotného světa, ve kterém se Cyberpunk odehrává. Světa který vás pohltí, sežvýká, vysaje a následně vyplivne. Přijde mi, že to tvůrcům na konci proteklo mezi prsty.

Na závěr bych rád zmínil hudbu. Ta tu stejně jako ve hře hraje celkem důležitou roli. Vedle úvodní „This Fire“ od FRANZ FERDINAND a originální hudby od japonského skladatele Akiry Jamaoky tu je opravdu velké množství skvěle použité licencované hudby, a to i z hájemství metalu nebo grindcore. Polská bruska ANTIGAMA tu zazní hned několikrát, případně tu jsou jasně rozpoznatelné hutné riffy od britských MASTIFF. Z jiného soudku sem skvěle zapadají kalifornští HEALTH se svým mixem industrialu, noiserocku a neonového dreampopu. A tam to zdaleka nekončí. Celý Sound design tu funguje skvěle a hned v první epizodě vám dokáže skvěle zprostředkovat, v jakém světě se nacházíte, aniž byste se kdykoliv předtím se světem Cyberpunku 2077 setkali.

Cyberpunk: Edgerunners se to povedlo. Nejde o tak výrazný zářez mezi světy seriálů a gamingu, jako je Arcane, jde ale po zástupu ne zcela povedených projektů o dílo, které splnilo očekávání a dokáže obstát i pokud neznáte hru.