Transcending Obscurity Records platí v současnosti za vydavatelství, ze kterého padá jedna parádní technická brutal deathmetalová deska za druhou. Naposledy třeba DEVENIAL VERDICT a jejich "Blessing Of Despair". Američané MISANTHROPY jsou další položkou brutálně prezentovaného technického death metalu, ve kterém kombinují divokou nespoutanost GORGUTS s disonantním tlakem ULCERATE. Ale je to trochu složitější, protože uvedené příměry naráží na neotesaný a vskutku devastační přístup, který se Američané na svém novém albu snaží dovést až kamsi na hranu snesitelnosti. Oproti předchozímu zvukově poněkud rozvrzanému a rozskřípanému albu "Abhorrent Metamorphosis" (2018) se znatelně přitvrdilo a díky většímu důrazu na nestandardní postupy se skladby vnořily do nervního oparu, který je činí hůře stravitelnými. "The Ever-Crushing Weight of Stagnance" tak představuje položku, která by nepřipravenému posluchači mohla způsobit halucinace. Zná to asi každý, kdo se pokusil vstřebat například letošní desku brutální úderky GIGAN, až tam někam se současná hudba Americké party dostává a tak i podobná přirovnání mohou posluchače napadnout.

Ale nechci vyvolat odrazující dojem. Úvod výše prostě musel přijít jako upozornění, že zde máme co do činění s pořádnou porcí demoličního death metalu. Odpovídá tomu vše včetně produkce a náležitě důrazného zvuku, který správně podtrhuje podstatu hudby MISANTHROPY, ve které hraje jednu z důležitých rolí tlak. Tak jako například u zmíněných ULCERATE by ony disonantně se rozbíhající linky jen těžko fungovaly bez správné dávky rezonujícího doznívání a silově vibrujících vazeb. Tak to prostě má být, ale současně se nezapomíná ani na čitelnost a průraznost, které je naopak potřeba k vyniknutí divočeji se vlnících technických pasáží. MISANTHROPY se totiž vyžívají i v kontrastech. Přes věrnost brutální formě se jejich kreace rozstřikují do různých temp a táhle se vlekoucí formace jsou střídány i ostrou kanonádou svižných riffů. A právě onen produkční a zvukový posun odděluje desku od předchozí tvorby skupiny a znovu je třeba vyzdvihnout roli vydavatele, který potenciál Američanů podchytil a zdůraznil tak, že se jedná o zásadní předěl v jejich tvorbě.

Celkem velkým překvapením se může jevit fakt, že skupina začínala před více jak deseti lety jako thrashmetalová parta. Z toho už ale moc nezbylo a je zřetelně poznat, že s přibývajícími zkušenostmi a hráčskými dovednostmi prostě museli jít pánové dál. A že to nebylo někam ke klasičtějšímu progresivnímu metalu, ale do většího extrému k brutálnímu death metalu, je další překvapení. Ale překvapení v podstatě potěšující, protože tahle forma Američanům opravdu sedí a je zřetelně slyšet, že jim tak říkajíc jde z duše.

Velkou devizou alba je skutečnost, že skladby nezapadají do jedné šablony. Je to pestrá kolekce devastační hudby, která se rozbíhá do mnoha poloh - od razantních riffovaček až po disonantní táhlé plochy. Jednotlivé kousky jsou snadno odlišitelné, ať už svým tempem, formou a strukturou, tak vybočujícími a s trochou nadsázky snad i experimentálními prvky. A současně i uvnitř vlastních skladeb se toho děje opravdu hodně. Jsou to spletence hrubě rezolutních i kostrbatých postupů s temnou valivou mlhou, rychlé šplíchance studené vody i rány rozžhaveným pohrabáčem. A to vše poskládáno dohromady pomocí nápaditých přechodů a působivě lámaných zvratů. K tomu nějaká ta překvapení a prosvětlující optimistické vsuvky, které činí hudbu MISANTHROPY stravitelnější. Příkladem budiž hned úvodní "Of Sulking and the Wrathful", která kromě zašmodrchaně tuhé razance, množství zvratů a přechodů, nabídne i efektní odbočku do swingových rytmů. A podobných "zjemňujících" prvků je album plné. Snad i z tohoto důvodu mohou skladby působit místy až zmateně, alespoň při prvním poslechu.

Po vnoření se do hloubky ale vyplavou na povrch promyšleně a nestandardně stavěné aranže, ve kterých se nakonec najde i něco z thrashové minulosti skupiny, ale především ony již zmíněné vlivy vzorů typu GORGUTS a ULCERATE, ke kterým Američané evidentně vzhlíží. A tak si můžeme vychutnat krkolomné parádičky v "Of Sulking and the Wrathful" nebo "A Cure for the Pestilence" (esence GORGUTS), výbuchy zběsilých thrashových riffů v "The All-Devouring" nebo dusivě rezonujícími tlaky naplněnou skladbu "Descent" (ULCERATE pokyvují uznale hlavou). Ale vše je prostoupené množstvím dalších vrstev, které skladby plní opravdu mnohotvárným obsahem, ale mohou působit dojem i značné nepřehlednosti. MISANTHROPY prostě nedělají nic jednoduše.

Je tedy jasné, že hudba na "The Ever-Crushing Weight of Stagnance" není k pohodovému nebo dokonce relaxačnímu poslechu. Je to prostě kus flákoty plné tvrdých kostí, které musíte soustředěně ohlodat opakovaným poslechem, abyste se dostali do hloubky a pod tuhou kůží a prorostlým bůčkem našli i příjemně libové masíčko a pevné šlachy, které to celé hezky drží pohromadě. Je to hostina, která vyžaduje čas, žádný fast food, ale vydatná krmě, která nasytí na hodně dlouhou dobu a po které zůstane příjemný pocit plnosti. I když je pravda, že na podobnou řezničinu nepřipravenému posluchači může způsobit i lehké bolesti břicha. Ale tak to prostě je. Vydatná a silná porce potřebuje připraveného jedlíka.