Čas od času nečekaně zavane mytický vítr z jihovýchodu a přinese mi do poustevny osvěžující závan myrty a oregana. Kupodivu se to děje většinou v zimě. V únoru 2017 si mě takhle poryv našel s nádherně rozkročeným filozofickým prog rockem kapely NEED a jejich robustní nahrávkou „Hegaiamas: A Song For Freedom“. V prosinci 2020 mi zase u dveří zaklepali psychedeličtí hipíci VILLAGERS OF IOANNINA CITY se svým druhým albem „Age Of Aquarius“, ze kterého žiju dodnes. A letos konečně, po letech marného otevírání oken a nasávání ledového dechu zimy rozrazil okno svěží vichr z Attiky jménem KHIRKI. 

Na dotaz „co mi neseš, nebeský brachu?“ práskl okenicemi, vypil všechna piva v ledničce, převrhl knihovnu a vyfoukl z ní výtisk Homérovy Ilias a Odysseiy a také ohmatanou kopii Petiškových Starých řeckých bájí a pověstí. I ty kujóne, tak takhle ty na mě? Víš, co na mě platí! Po tomto výkřiku usedl klidně do křesla, vytáhl z vaku podivnou amforu a dal mi okoštovat nápoj Kykeon (Κυκε?νας), mýty opředenou psychoaktivní směs, bez které se neobešla žádná Eleusinská mystéria konaná na počest bohyně plodnosti a zemědělství Démétér a vládkyně podsvětí Persefony. 

Názory na skutečné složení toho nápoje se různí. Iliada mluví o směsi starořeckého vína, ječmene a kozího sýra. V Odyssee přidává do této směsi kouzelnice Kirké (sic!) kapku medu a z mužů se stávají prasata. Odborné výzkumy naproti hovoří o zkvašeném ječmeni s přítomností parazitické houby ergot, která konzumentům během mystérií navozovala psychoaktivní stavy podobné intoxikací LSD. Autorita pisateli tohoto textu nejsvětější, literární bonviván, staropražský gurmet a Kočičkář Petr Stančík, pak za mytický nápoj Kykeon označuje pivo. U toho s dovolením zůstaňme, neboť tento nápoj se v mých představách nejvíce blíží přítomnosti Boží a doteku transcendence na této prašivé Zemi. 

Nechme tedy vítr větrem a ochutnejme „Κυκε?νας“, převalme na patře a kontemplujme o jeho složení. Jde předně o mok zemitý, tělnatý, což zřetelně odpovídá spodnímu kvašení. Ležácké charakteristiky této desce dodávají jednak hutné kytary a uvěřitelně silový vokál (s typicky měkkou řeckou výslovností) Orestese Katsarose, hlavně však dominantní bublavá basa Dimose Ioannou, která se okamžitě dere do popředí svou lahodnou chlebnatostí. Oproti progové vzletnosti NEED a pomalu odvíjené psychedelické Ariadnině niti VILLAGERS OF IOANNINA CITY je mok od KHIRKI rustikálnější, pevně zakořeněný ve sklepních tónech hard rocku, heavy metalu a stoneru, s jemným nádech bariku. 

Chuťový profil „Kykeonu“ je zdánlivě nekomplikovaný, oblý svými odkazy k tvrdé muzice, robustní v jednoduchém a pevném uchopení prostých písňových schémat. Jenže tady jeho lahodná podmanivost teprve začíná. KHIRKI vám každým douškem svého nápoje dodávají nekomplikovanou, syrovou energii, kterou ale chmelí nádherně florální tóny melodických vyhrávek a riffů, jejichž zpěvnost odkazuje ke skočné tradiční lidové hudbě Řecka. Zatímco VILLAGERS tyto prvky zvou do reje především začleněním folklorních instrumentů, KHIRKI je také sem tam vezmou do tance, ale nechávají je především rezonovat v partech elektrických i akustických kytar. Jako kdyby tato směs nebyla už dostatečně omamná a hlavu motající, je tu ještě rozkošný detail v podobně řeckých perkusí, které zesilují hořké a těžké doznívání jednotlivých kompozic na patře. Kytary stanoví tón, basa podepře strukturu, lidové prvky dodají aroma a neklidné, rozdivočelé perkuse zvedají tlak a říz. Kultický rej může začít!

„Κυκε?νας“ je přesně tak eklektická deska, jak eklektické jsou různé popisy Kykeonu. Najdete v ní kus pulzující hard rockové přímočarosti, stonerovou tíhu a potemnělost, jemnou folkovou baladičnost i překvapivé výlety k extrémnějším formám metalu. Tenhle chuťový rozstřel by zdánlivě měl budit nesoulad a škaredění, ale KHIRKI jsou jako zkušení a lety ostřílení sládci, kteří znají vlastnost a ideální poměry každé z užitých ingrediencí. Zapomeňte na suché měsíce, svlažte hrdlo Kykeonem a oslavte nepravděpodobný svazek úrodné země a ponurého podsvětí!