Jsem pohodlný. Vždy jsem byl a vím to o sobě až moc dobře. Mám rád přímočaré a efektivní řešení problémů. Nesnáším složitosti. To je ostatně také jeden z hlavních důvodů, proč už doma skoro dvě dekády nemám žádné herní PC. Po každých x letech měnit všechna ta střeva jako jsou ramky, grafické karty, ovladače, operační systémy a hromady dalších věcí jen proto, aby si člověk mohl dopřát nejnovější herní tituly v pokud možno maximální míře detailů, mi přijde únavné. Vzpomínám, že v době, kdy jsem hájemství PCčkářů „zradil“, byl Steam ještě v plenkách. Bože! Vždyť já bych dnes ani ty moderní hry neuměl nainstalovat. Herní konzole je alespoň v mém případě symbolem oné pohodlnosti. Stačí se plácnout na gauč, popadnout gamepad a na ploše dvoumetrové televizní úhlopříčky vystřílet nějakou tu mírumilovnou vesničku. Ideální lék na odbourání stresu. Začínal jsem na konzoli Sega Megadrive, v dospělosti přešel na Xbox 360 a krátce před čtyřicítkou skončil u PlayStation 5 od japonských hochů ze Sony. A jelikož mi má sedmiletá dcerka neustále nahlíží přes rameno, usoudil jsem společně s maminkou, že nadešel ideální čas na prvního herního Ježíška. Vítězem se stal Astro Bot (2024). Prestižními cenami (mimo jiné držitel Game Award za nejlepší hru roku) ověnčená trojrozměrná skákačka s roztomilým hlavním protagonistou.

Herní exkluzivitu určenou výhradně pro PS5 (alespoň prozatím) vyvinulo japonské studio Team Asobi. Celkově jde o pátý díl série a zároveň nejvíce ambiciózní titul, na kterém se studio doposud podílelo. Já osobně znal jen předinstalované technické demo Astro’s Playroom (2020), skrze nějž se hráči zábavným způsobem seznamovali s funkcemi interaktivního ovladače DualSense. Aktuální hra představuje v zásadě to samé, akorát v mnohonásobně větším a po čertech zábavném balení. Absencí číslovky i doprovodného podnázvu chtěl kreativní ředitel studia Nicolas Doucet poukázat na ideový záměr, tedy že jde o restart značky. Pomyslný nový začátek budoucí série. Vývoj hry zabral plné tři roky a makalo na ní šedesát lidí. Lidé z Team Asobi nechtěli nic uspěchat a vydavatel Sony Interactive jim nechal zcela volné ruce. Vyplatilo se. Entuziasmus, kreativita i dětská hravost tvůrcům při vývoji opravdu nechyběla a Astro Bot vám tuhle skutečnost bude připomínat každou vteřinu, kterou mu budete ochotni věnovat. Popravdě, spíše budete mít problém odtrhnout se od obrazovky a věnovat se jiným věcem.

3D akční plošinovka Astro Bot se stejnojmenným titulním hrdinou nabízí cirka devadesát variabilních úrovní roztroušených po různých galaxiích. Proč tak široký rozsah? Při svých toulkách nekonečným kosmem byli Astro Bot, jeho mateřská loď ve tvaru konzole PlayStation 5 a početná posádka napadeni zeleným mimozemšťanem jménem Space Bully Nebulax. Hlavní hrdina musí kvůli fatálnímu útoku nouzově přistát na vyprahlé pouštní planetě, zatímco jeho kamarádi i základní systémy mateřské lodi jsou rozptýleny po celém vesmíru. Na hráči je, aby s Astro Botem osedlal rychlé vznášedlo Dual Speeder připomínající ovladač DualSense a začal prozkoumávat vesmír ve snaze zachránit všechny kámoše a najít ztracené součástky. V praxi to vypadá tak, že si vyberete libovolnou galaxii, z nichž každá skýtá zhruba šest dalších planet, přičemž v té poslední číhá vždy nějaký závěrečný boss. Zábava může začít.

Každý svět, nebo chcete-li úroveň, doslova srší nápady, barvami, krásnými částicovými efekty, vysokou mírou detailů a nejrůznějších předmětů, které reagují na vaše konání. Pod tíhou robotických nožiček se vlní tráva, rána do kmene stromu spustí jablečný déšť a dobře mířený úder do nápaditých plechových nepřátel je lusknutím prstů promění v hromádku poletujících šroubků a matiček. Při prvním pohledu musí herní veterán se slzou v oku zamáčknout matnou vzpomínku na legendární tituly Super Mario Bros (1985) či Sonic the Hedgehog (1991), i když vzezřením má Astro Bot blíže k počinům jako Croc: Legend of the Gobbos (1997) nebo Earthworm Jim 3D (1999). Kromě propastného rozdílu v grafice (pochopitelně) a herních mechanikách, spočívá ale největší zdroj pokroku v ovládání, které má Astro Bot oproti svým těžkopádným pravzorům intuitivní a perfektně vybalancované. Hlavní hrdina skáče, plave, používá trysky ke zničení nepřátel, šplhá a elegantně zdolává členitý terén, aniž by vám zážitek kazila chaotická kamera, nepříjemné propady FPS nebo otravné buggy.

Po vzoru Astro’s Playroom klade hra opět značný důraz na maximální využití funkcí ovladače DualSense, se kterým budete provádět různé prostorové kejkle, aby se váš roztomilý robůtek rozhoupal na liáně, vyšplhal po kolmé zdi nebo zvládal kormidlovat své vznášedlo při dramatických přistáních, jimiž začíná prakticky každá návštěva nového prostředí. Nejde o nic častého nebo snad omezujícího. Aktivní zapojení DualSense tvoří přirozenou součást hratelnosti. Prim zastávají převážně reflexy hráče, postřeh, načasování a ostříži zrak. Pečlivý průzkum jednotlivých lokací je přitom důležitý a výrazně motivační. Hledání ztracených kamarádů v podobě různorodých robůtků tu není jen tak na efekt. Po jejich vysvobození se následně můžete věnovat zvelebování vaší pouštní planetky zvané Crash Site. Čím více kámošů po ruce budete mít, tím razantnější geografické změny vám bude umožněno podnikat. Po několika odehraných hodinách začne centrální stanoviště v Crash Site připomínat krásnou oázu uprostřed pouště. S dostatečně rozrostlou rodinou také získáte možnost, respektive nutnost aktivovat družice, které umějí lokalizovat nové galaxie a přidávat tudíž porce další zábavy. Tím to ale zdaleka nekončí.

K plnému rozvoji vašeho útočiště bude potřeba sbírat i kousky puzzle dílků, abyste si mohli odemknout přístup k různým kosmetickým úpravám Astro Bota a jeho vznášedla, k čemuž slouží takzvaný Gacha Lab a DualSense Speeder Garage. Vyplatí se hledat i skryté portály, které umožňují návštěvu bonusových úrovní. Ty sice nejsou tak rozsáhlé, ale bývají zpravidla o fous obtížnější a rozhodně jim nechybí nápaditost tolik typická pro celou hru. Je tu třeba halloweenská úroveň ponořená do tmy, kostičkový „lego“ svět či lávou pokrytá planetka, v jejímž středu se k zachmuřené obloze tyčí nemocná sopka s teploměrem v puse. A co teprve standardní úrovně? Velmi mne zaujal lesní svět, kde po čase narazíte na louku, uprostřed stojící malou sazenici a opodál přistavené vodní dělo. Jakmile sazenici pokropíte proudem vody, vyroste z ní obří strom s obličejem, který Astro Bota vdechne. Následně se ocitáte v útrobách kmenu a postupně stoupáte výš a výš až do samotné koruny. Tam už samozřejmě čeká boss v podobě sehrané trojice zákeřných ptáčat s rozkošnými skořápkami na hlavách. Geniální.

Astro Bot má však v rukávu ještě jeden mocný trumf, který z už tak výborné hry činí nezapomenutelný zážitek. Speciální dovednosti a úrovňové vychytávky. Je jich mnoho a často se střídají v závislosti na daném (uzpůsobeném) prostředí, čili mezi nimi nelze přepínat, což není výtka, ale poukázání na logickou nutnost. Kupříkladu v úrovni se zmiňovaným obřím stromem získá Astro Bot batoh se sacím chobotem. S tímto zařízením sbíráte luční med a následně si pod sebou stavíte sladké platformy, po kterých stoupáte mezi větvemi. Jinde se zase můžete libovolně zmenšovat na velikost myši a zkoumat jinak nepřístupná zákoutí. Výborná je úroveň, v níž váš hrdina připomíná houbičku na mytí nádobí. Jakmile vstoupíte do jezírka s vodou, mnohonásobně zvětšíte svou velikost a můžete začít demolovat. A pokud se před vámi objeví hořící plošinka? Žádný problém. Jednoduše ze sebe vymáčknete proud vody a po uhašení můžete pokračovat v cestě. Super je i zastavování času. Představte si levitujícího nepřítele, který po vás střílí salvy projektilů. Během okamžiku zpomalíte čas, po zamrzlých projektilech vyskáčete a praštíte padoucha rovnou do hlavy. Nemá smysl jmenovat všechny hračky a uvádět další příklady (a že by jich bylo). Jen dodám, že speciální udělátka se aktivují kdykoliv stiskem jediného tlačítka.

Hra je šitá na míru pro PlayStation. Obrovské množství Easter Eggů v podobě V.I.P. robůtků, aluzí i doslovných citací slavných herních značek z historie PS jsou tu na denním pořádku. Támhle je hratelný Bot připomínající Aloy ze sci-fi pecky Horizon Zero Dawn (2017), tohle prostředí evokuje fantasy rubanici God of War Ragnarök (2022) a tamto zase dobrodružnou sérii Uncharted (2007 - 2022). Podobně hravý je i váš šatník. Proč si na sebe před návštěvou další planety nevzít kostým lovce z legendární hororové hry Bloodborne (2015)? Kdepak. S Astro Botem nuda nehrozí a pořád je na co koukat. Během svátků nás návštěvou poctili rodinní příbuzní. Ačkoliv jde (až na jednu výjimku) o úplné herní analfabety, alespoň na pár minut se každý zastavil a sledoval dcerku, jak s Astro Botem běhá po krásně vymodelovaných světech, kde si na nedostatek fantazie opravdu nejde stěžovat. Hra dokonce zlákala i paní Roseovou. Roztomilé dětské průpovídky jako „do prkýnka, sakryš, to né“ záhy nahradily typické herní hlášky „do prdele, kurva, tak skoč ty debile!“

Astro Bot má českou lokalizaci a v menu máte možnost zapnout případně vypnout spousty podpůrných prvků, což je fajn (vizuální pomůcky, asistence kamery atd). V každé lokaci si navíc můžete kdykoliv zkontrolovat graf s dosaženými výsledky. Díky tomu přesně víte, kolik kámošů, puzzlů a ukrytých portálů jste na své pouti minuli. Výtky? Nikoliv. Spíše banality. I když hra cílí primárně na mladší hráče, obtížnost občas skokově vzroste. Opakování některých obzvláště vypečených úseku se tedy nevyhnete. Na druhé straně je tu ale tolik checkpointů, že o frustraci nelze hovořit ani v hypotetické rovině. Hra také neobsahuje žádný kooperativní mód, ale to asi nelze považovat za chybu. Spíš mám teď pocit, že si cucám kraviny z prstu. S hrou, jakou je Astro Bot, zkrátka nemůžete udělat chybu. Je zábavná, vtipná, nápaditá, vizuálně roztomilá, ale v žádném případě infantilní. Opravdová pocta 3D plošinovkám a zároveň důkaz, že tenhle žánr má ještě rozhodně co říct.