Možná by se mohlo zdát trochu kontroverzní zařazovat Nicka Cavea a jeho NICK CAVE & THE BAD SEEDS mezi retro, ale jelikož jsem jeho desku roku 2024 vynechal z pravidelných měsíčních nadílek, pár slov utrousím zde. Ono to tak úplně od věci není, i když... Nicméně zbytku níže popsaných počinů už se nálepka retro týká bez debat, protože i stonerrockoví klasici FU MANCHU jsou svým posledním albem silně zakotveni v devadesátých letech minulého století v době, kdy společně s KYUSS tvořili rockovou historii. Do ještě větší minulosti nás odvádí Švédové LIAR THIEF BANDIT se svým mixem 70. rockového pravěku s garagerockovou energií, a především Američané THE GEORGIA THUNDERBOLTS, kteří svůj jižanský rock špiní třeba i grunge ozvuky. A to by prozatím stačilo, zřejmě tedy dojde na ještě jeden díl z roku 2024, i když z posledních měsíců tam zatím moc dobrých desek neregistruji. Takže případné tipy na zajímavá alba přivítám.

Čtěte také:
      ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2024 poprvé
      ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2024 podruhé

LIAR THIEF BANDIT - Icon

Tak jako mě dříve učarovali svou uvolněnou hardrockovou klasikou Islanďané THE VINTAGE CARAVAN, tak jsem si v roce 2024 vychutnával album "Icon" švédské skupiny LIAR THIEF BANDIT. Obě party mají po hudební stránce opravdu hodně společného. Stejně jako THE VINTAGE CARAVAN projevují i LIAR THIEF BANDIT ve své hudbě lásku k rockové klasice a současně živelnou hravost a velký kus nadhledu, který z jejich hudby a textů vykukuje. Je to rocková hudba, která má energický drive, žádný čajíček, přesto se nese ve vzdušně melodické notě, která z mnoha kousků dělá téměř hitovky. Je zde esence rockového pravěku 70. let stejně jako razance devadesátek a garage rocková neurvalost. Současně ale LIAR THIEF BANDIT nezní archaicky a místy z jejich hudby čiší i síla přímočaře důrazného riffování, které mi například ve skladbě "Dying Efforts" připomnělo umění starých THERAPY?. Švédové tak mixují inspirace z hodně širokého období několika posledních dekád minulého století. A dělají to opravdu parádně.

liarthiefbandit.bandcamp.com

The Sign Records / 24. května 2024 / Další informace

FU MANCHU - The Return Of Tomorrow

Kalifornští FU MANCHU jsou skupinou, která po boku KYUSS tvořila v devadesátých letech minulého století sronerrockový styl v takzvané Palm Desert Scene. Na rozdíl od KYUSS přežila personální změny a od roku 2001 funguje ve stabilní sestavě až do dnešních dní. Současně zůstala parta kolem kytaristy a zpěváka Scotta Hilla věrna svému stylu a dál táhne odkaz stonerrockových devadesátek. Pánové mají na co navazovat, protože jejich první alba jsou svým způsobem kultové počiny. Příkladem budiž deska "Daredevil" (1995), která definovala takzvaný "muscle cars" trend.

Novodobá tvorba skupiny je možná již jen stínem tehdejší síly. Konkrétně minulé album "Clone of the Universe" (2018) moc v oblibě nemám, ale v roce 2024 přišli FU MANCHU s albem, které onu sílu minulosti hezky naznačuje. "The Return Of Tomorrow" je totiž dílem hodně stylizovaným do minulosti a i produkčně se vrací ke špinavějšímu a hrubozrnnému výrazu, který ke stoner rocku jednoznačně patří. Skladby oscilují od robustně stavěných a riffově nekompromisních postupů až k jemnější náladové formě, ve které se zjevují psychedeličtější nuance. Tak to ostatně bylo u FU MANCHU vždy a jsme jen rád, že ve výsledku deska nepůsobí tak, jak deklaroval svou vizi Scott Hill, tedy jako dvojité album rozdělené na drsnou část a jemně klidnou druhou polovinu. Přes náznaky jistého zklidnění a nižšího tempa v závěru je to stále hudební symbióza, ve které vše funguje hezky promíchané a kontrastně se vlnící. Tak to podle mě prostě má být. To je ten správný stoner rock, který mám rád.

fumanchuband.bandcamp.com

At The Dojo Records / 14. června 2024 / Další informace

THE GEORGIA THUNDERBOLTS - Rise Above It All

Jižanský rock svázaný v bluesových okovech a možná až příliš sázející na ladné melodie a baladickou emotivnost. THE GEORGIA THUNDERBOLTS jsou ukázkovým příkladem americké jižanské scény se svými kořeny v rozvláčných, ale také úderně dusajících country motivech. Nicméně se tito Američané nebojí opustit jim vlastní polohu a rozhlédnout se po dalších stylových zákoutích americké rockové minulosti. Zajímavě tak vylézají na povrch například grunge ozvuky, které hezky kontrastně rozbíjejí onu bluesovou ladnost a dávají desce pestrost a dynamičtější prvek. Příkladem může být rovnou titulní skladba "Rise Above It All" nebo silově vedená "Stand Up", ve kterých jako bych slyšel specifický styl starých SOUNDGARDEN. Funkční střídání rychlejších a pomalejších kousků pak dovoluje měnit i nálady a kromě procítěně se vlnících balad se dočkáme i rock'n'rollově veselejších kousků jako "Ain't Got No Money". A tak se v případě THE GEORGIA THUNDERBOLTS vydáváme na poslechovou pouť do opravdového rockového pravěku, kde je retro snad ještě slabé slovo, neboť bychom mohli v jejich skladbách snadno najít vlivy Elvise Presleyho i balad od GUNS N' ROSES. Ale vše je sebevědomě usazené v bluesovém charakteru jižanského rocku. Pohodové a odpočinkové album, které využívám jako relax ve chvílích, kdy se cítím přesycen metalovou vřavou.

thegeorgiathunderbolts.bandcamp.com

Mascot Records / 23. srpna 2024 / Další informace

NICK CAVE & THE BAD SEEDS - Wild God

Nick Cave je v každém ohledu originál a byť svým projevem dokáže v posluchačích vyvolávat protichůdné reakce, těžko mu někdo může vytýkat nedostatek charisma a osobitosti. Raději se nebudu pouštět do obšírnějšího popisování jeho minulosti a tvorby, která se neomezuje jen na hudbu, nevím totiž, kde a kdy bych se pak zastavil. Ostatně jeho fanoušci určitě ví a ostatní to možná ani nezajímá. Zůstanu u holého konstatování, že Nick vydal v roce 2024 se svými NICK CAVE & THE BAD SEEDS další výbornou desku s názvem "Wild God". Desku, kterou samozřejmě vede a řídí svým nezaměnitelným hlasem a která se i přes původní vize, že by měla nést optimistickou auru, propadá do hodně pochmurných nálad a často až tísnivou atmosférou dokáže sevřít posluchače do kleští. Ale možná je to jen důsledek zjevně stále nezahojené duševní jizvy, kterou Cave utrpěl ztrátou svého syna. Projevovalo se to na předchozích dvou albech a troufnu si tvrdit, že to minimálně podvědomě ovlivnilo i tvorbu "Wild God".

Nickova hudba je totiž vždy velmi osobní, alespoň tak působí, a on jako by přes ní sdílel s posluchači všechny své bolestné zkušenosti, ale samozřejmě i radosti života. "Wild God" je do značné míry albem líným, na Nickovy poměry možná i trochu nevýrazným při prvotním setkání. Ale opět je to kolekce citlivě vystavěných skladeb, které nesou své osobité kouzlo. V podstatě se jedná o logické pokračování novodobé tváře skupiny, která po odchodu Micka Harveye hodně sází na uvolněnou a vzdušnou formu. Rockovou dravost tak nečekejte, ale to dnes asi nikoho nepřekvapí. Protože současný Cave je jednoznačně o jemné emotivnosti. Přesto je "Wild God" o špetku písničkovější než minulé dva počiny, což je za mě dobře.

Play It Again Sam / 30. srpna 2024 / Další informace