Na sklonku minulého roku vyšla hra, která měla ambice velmi výrazně promluvit do výročních herních cen. A nejen ambice, ona opravdu promluvit do dění výrazně mohla, kdyby ovšem nevyšla devátého prosince. V té době byly už karty dávno rozdané. Mluvím logicky o novém přírůstku do rodiny her kolem postavy Indiana Jonese. Tato množina dnes čítá zhruba deset her, které se snaží adaptovat film (mezi nimi i česká textovka od Franty Fuky z roku 1985), a o něco větší množinu her s originální zápletkou. Indiana Jones and the Great Circle lze připsat do skupiny druhé, ačkoliv první tutoriálová mise je svým způsobem plnohodnotnou rekapitulací jedné zásadní scény z prvního filmu.

Děj se odehrává mezi filmy Dobyvatelé ztracené archy a Chrámem zkázy. Indianu Jonese zastihneme v roce 1937 a podíváme se s ním hlavně do Vatikánu, který je prošpikovaný Mussoliniho fašistickými jednotkami, následně do egyptské Gízy a na závěr do Thajska, konkrétně bývalého královského města Sukhothai. Mezi tím je ještě několik menších lokací, jako je Ziggurat v Iráku nebo zasněžené Himaláje, ale ty tři předešlé jsou ty hlavní, které vám otevírají ty nejzajímavější a největší kapitoly hry. Všechny lokace jsou vyobrazeny s obrovskou péčí, a to včetně detailů, jako je jídlo nebo akcent v dialozích.

Celý děj hry působí tak, že to klidně mohl být nějaký scénář ke ztracenému konceptu k jednomu z prvních dílů dobrodružné ságy. Podivná postava v noci ukradne jeden exponát a Indymu to nedá. Začne zjišťovat proč. Postupně přichází na kloub dávnému artefaktu i podivnému řádu obzvláště vzrostlých lidí, dalo by se říci obrů, kteří jsou k tomuto objektu nějak připoutáni. Po tomto historickému reliktu navíc pase ještě jedna figura. Nacistický archeolog zabývající se i okultismem jménem Emmerich Voss. Tady bych chtěl tvůrce obzvláště pochválit, protože tohoto záporáka vysekali naprosto bravurně.

Velkou zásluhu na výsledném efektu hry jako celku mají herecké výkony a obsazení. Indyho nehraje digitálně omlazený Harrison Ford jako v posledním filmu, ale herec Troy Baker, který po všech stránkách odvádí skvělou práci, a to jak herectvím, tak hlasově. To se týká i toho, jak fyzicky některé pasáže vypadají. Pokud s Indym někam šplháte, je přímo z monitoru cítit prolitý pot.

Krom Bakera tu jsou ale i další skvělé performance. Bohužel svoji poslední roli tu má i jeden z mých nejoblíbenějších klingonů Tony Todd, který se nedožil premiéry, a záporáka Emmericha Vosse si střihnul Marios Gavrilis. Vedle neokoukaných postav, jako je třeba Voss, je tu i Indyho nová parťačka hraná Alessandrou Mastronardi a další figury, které však zsahují do děje jen malou měrou. Nostalgiky určitě potěší návrat postavy Brodyho, do níž tvůrci „obsadili“ digitálně oživeného Denholma Elliotta. Všichni jsou ve svých rolích skvělí a dodávají jim určitou ikoničnost. 

Vedle hereckých výkonů a nádherného vizuálu musím obrovskou pochvalu vyseknout i sound designu a hudbě. Dá se říci, že skladatel Gordy Haab je takovým ohýbačem těch nejlepších kousků od Johna Williamse. Práci s jeho motivy si vyzkoušel už v roce 2009, kdy skládal hudbu pro herní titul Indiana Jones and the Staff of Kings a plynule navázal hned několika hrami z prostředí Star Wars. Ve všech případech rozvíjel původní filmové motivy s respektem. Johna Williemse má prostě v krvi, a ačkoliv nedosahuje jeho výkonu, tak se k němu velmi přibližuje. Celý videoherní soundtrack je lahoda sama o sobě, s původními motivy pracuje s potřebným citem a to, co přidává, originální motivy nijak nedevalvuje. Hudba ve hře funguje naprosto bravurně.

Prošli jsme tu celou řadu vedlejších kategorií a té hlavní jsme se vlastně ještě nevěnovali. Tak to pojďme napravit! Jaká je vlastně Indiana Jones hra? V rámci „indiho žánru“ (rozuměj her, které jsou založeny na filmové sérii) jsem byl zvyklý hlavně na adventury nebo akční dobrodružné hry z pohledu třetí osoby. Vždyť i kultovní Tomb Raider byl takovou žensky atraktivnější parafrází Indiana Jonese. Rozhodnutí zpracovat Indiana Jonese jako hru „z vlastního pohledu“ mi přišlo na počátku trochu zvláštní. Do třetí kamery se přepínáte jen minimálně, a to hlavně při šplhání nebo podobných činnostech. Nicméně MachineGames mají tento žánr v krvi a sebejistota v tom, co a jakým způsobem dělají, je znát v každém kroku. Tvůrci stojí hlavně za resuscitací herní značky Wolfenstein a své zkušenosti dokázali zúročit. Byť Indiana Jones rozhodně není 3D střílečkou, nebo jí možná omezeně může být, pokud to hodně moc budete chtít.

Hlavní náplň hry by se dala označit za akční adventuru se silným důrazem na řešení hádanek a rébusů. Samozřejmě můžete i vzít do ruky nějakou střelnou zbraň a zkusit řešit problémové situace silou, hra vám ponechává tuto možnost, ale na každém kroku vám ukazuje, že Indiana Jones rozhodně není William Joseph Blazkowicz z „Wolfa“. Většina hry se tedy skládá z toho, že chodíte po mapě, ideálně potichu likvidujete nepřátele a často řešíte nějaké puzzly. A to jak ty velké, které vás posouvají v ději, tak malé, které vás dostanou k nějakému bonusu, jakým je třeba otevřený kufr s lootem. Veškeré hádanky mají přitom na střední obtížnosti status výzvy, která je celkem férová, zábavná a hlavně nejsou všechny na jedno brdo. Sem tam vás čeká nějaký fight, ale i ten má většinou více strategický než akční ráz.

Pak je tu celá řada malých činností, které mají za úkol hlavně vylepšit některé Indyho vlastnosti, jako je například stamina. Tato vylepšení postavy vám drobně pomáhají řešit prekérní situace - například střet s nepřáteli. Byť i to má své meze, protože i když se „naskillíte“ na maximum, stále vám nebude připadat jako dobrý nápad zalarmovat celou vojenskou základnu a následně se ji pokusit „vystřílet“.

Pokud máte Indyho rádi, tak není o čem. Jedná se o plnohodnotné dobrodružství, které s postavou můžete sami zažít. Nezabere vám dlouhé hodiny, obsahuje vše, co je pro Indyho typické, ať už to jsou dotažené atraktivní lokace, humor, postavy nebo scénář. A atmosféra. Když v deštivé noci přijedete do thajského zapadákova, má to svoje kouzlo. Plus máte možnost si hned na začátku zažít tu nejikoničtější scénu série. Tohle je prostě pocta se vším všudy, na někoho možná až příliš mainstreamová, ale za mě po všech stránkách dotažená dobrodružná lineární akce s dechberoucí filmovou výpravou, skvělým leveldesignem, smyslem pro detail a parádním příběhem. A to fakt není málo.