Masivní roj švédské deathmetalové scény kraje 90. let zrodil mnohé dodnes fungující legendy, ale také mnohé kapely s jepičím životem. Tak už to chodí, ne každý má vůli, štěstí, talent… No a pak tady máme velmi výjimečné případy, kdy v časech vrcholící horečky smrtícího kovu stihnete vydat nadějné demo a v očekávání smlouvy od nějakého zavedeného labelu najednou vše skončí. Hudebníci v mezičase nelení, hrají ve spoustě dalších a nezřídka i úspěšných kapel a na své původní působiště už si ani nevzpomenou.

To ale vlastně není tak úplně pravda, neboť Švédové MOONDARK poté, co se krátce po vydání svého prvního dema v roce 1993 okamžitě rozpadli, dali kapelu dohromady v roce 2011, ale až do loňského roku kromě dalšího dema z roku 2015 nebyla za nimi žádná regulérní nahrávka. Těsně před loňskými Vánoci jsme tak svědky unikátní situace – kapela, jež vznikla již před 3 dekádami se konečně dočkala svého debutového alba!

A jako takové tedy rozhodně nepřekvapí svoji sázkou na čistě dobové pojetí. Máme tady sice 30 dlouhých let ve vývoji produkční techniky a způsobu studiové práce, ale vše ostatní zní přesně tak, jak by zněla deska MOONDARK v roce 1994. Švédové si tímto albem evidentně plní především svůj sen a jakoby cítili povinnost i sami vůči sobě dokončit vše, co zůstalo v půli cesty.

Hutný a valivý death metal datoval své zlaté období hlavně do 90. let, kdy tuto disciplínu do dokonalosti dotáhli takoví BOLT THROWER, ale to neznamená, že by se i dnes mělo jednat o čistě historickou relikvii. Pochopitelně, že to není žádná moderna a o progresivních či snad novátorských prvcích si taky můžeme nechat jen zdát, ale holt v tomto případě hlavně platí ono již tolik otřepané rčení o poctivém řemesle. Pětice neexperimentuje, nezkouší žádné kudrlinky ani „třetí cesty“, ale prostě jen vzala do ruce hudební nástroje a jala se pokračovat tam, kde skončila její předchozí dvojice demonahrávek.

Co je naprostým základem úspěchu - povedlo se zde navodit tu správnou záhrobní atmosféru raných deathmetalových nahrávek. Produkce je samozřejmě již mnohem schopnější a jistější, než tomu bývalo tři dekády zpátky. Nahrávka je vlastě zvukově poměrně usedlá a čitelná, žádný zahuhlaný válec nečekejte. V tomto ohledu naštěstí MOONDARK zůstávají nohama pevně na zemi a ducha „starých dobrých“ časů vzývají hlavně prostřednictvím hutných kytarových riffů a kompozičními postupy, které evokují éru, kdy death metal mezi nepřipravené davy rozséval hrůzu a děs.

Stopáž se možná vzhledem k poměrně monotónně ubíhající nahrávce může zdát lehce přestřelená, ale muzika určená především pro skalní žánrové fanoušky má i na této ploše a v omezeném rozsahu výrazových prostředků rozhodně co nabídnout. Jak již bylo řečeno, základem každé skladby je hutný kytarový spodek a patřičně zemitý riff. Jejich oživením jsou pak různé „vznosnější“ motivy, rozuměj kytarové vyhrávky sloužící jako podpora úderných a kupodivu i nezřídka poměrně chytlavých refrénů. Inklinace k ranému doom metalu a la PARADISE LOST je zde více než patrná. Nahrávka navíc plyne v poměrně vyrovnané kvalitativní křivce. Máme zde pár tyčících se skladeb, jako například hned úvodní flák „Where Once Was Life“ s ostře pádícím středním tempem a i na poměry kolekce velmi výrazným refrénem. Hned následující, více než 7 minut trvající „Suffer The Dark“ je výstavní skříní všech kompozičních postupů historizujícího a valivého death metalu. Na jinak vlastně zemité pojetí hudby MOONDARK se jedná o dosti epickou skladbu, které nechybí ani gradace a pestrá práce s náladou.

Demo #1

Že 30 let staré první demo MOONDARK není navždy ztracenou nahrávkou, válející se leda tak někde po internetech nám v loňském roce dokázal agilní český kazetový label Filth Junkies records, který tento počin vydal v reedici. Bez jakýchkoliv příkras a hezky v dobovém zvukovém provedení. To si vlastně v ničem nezadá s mnohými podobnými nahrávkami z této doby. Poslouchat nové album MOONDARK bez znalosti alespoň tohoto dema výrazně ubírá na pochopení kontextu vzniku debutu po dlouhých 30 letech. Tato demokazeta dokazuje, že Švédové měli velmi solidně nakročeno k tomu, aby se do historie skandinávského death metalu zapsali výraznějším písmem, než jim bylo dopřáno. Z neučesaně znějícího zvuku možná až trošku příliš trčí vytažený vokál, jinak nahrávka splňuje všechny předpoklady pro takové hodně zemité demo z 90. let. Žádný prostor, málo basů, zato výrazné středy. Nazvučit death metal holt tehdy uměli hlavně na druhé straně Atlantiku. Zaměřím-li se však čistě na tvorbu samotnou, tak zde bylo už jasně dané směřování MOONDARK do teritorií pomalého a hutného death metalu. Není to samozřejmě tak skladatelsky promyšlené jako „The Abysmal Womb“, zato vše spolehlivě během současného poslechu vynahrazují dobový spirit a nefalšovaný zápal pro věc. V čase psaní této recenze je však kazeta již bohužel vyprodána.

Švédská kapela si tak svým debutovým řadovým albem splnila historický dluh a v tuto chvíli je asi celkem jedno, jestli nahrávka poslouží i jako rozbuška další tvorby anebo zůstane jen dlouho očekávaným a konečně zhotoveným pomníkem jedné kapely, jejíž etapa se asi mohla anebo spíše měla vyvíjet jiným směrem. Bez ohledu na předchozí uvedené však máme co dělat s velmi zkušeně seskládanou a odehranou kolekcí temného a valivého death metalu těch nejlepších žánrových tradic.