END OF GREEN - Twinfinity
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve skupině THE FERRYMEN se sešly tři slavné osobnosti. Hlavní postavou je kytarista Magnus Karlsson. Magnus funguje ve velkém počtu uskupení a působí i jako dvorní skladatel pro projekty ze stáje Frontiers Records, které se rády tváří jako spontánně vzniklé skupiny. Zpěvák Ronnie Romero vešel v širší známost tím, že si ho Ritchie Blackmore vybral pro svou (zatím) poslední reinkarnaci RAINBOW. Mike Terrana byl jednu dobu všude, dlouhodobá byla jeho spolupráce s Tarjou Turunen nebo AXEL RUDI PELL. Na festivalu Masters of Rock v roce 2010 si střihnul světový rekord, kdy odbubnoval tři koncertní sety. Nejsem zrovna fanoušek tvorby Magnuse Karlssona. Bývá vychvalován za první tři alba ALLEN/LANDE projektu a podobných hvězdných sestav, ale osobně mi tyhle projekty na přání vydavatele víc smrdí penězi než upřímnou tvůrčí snahou. Loni mě nicméně nadchlo album „Rapture“ od Anette Olzon, které vzniklo právě ve spolupráci s Karlssonem. Dal jsem mu tedy opět šanci.
Oni tihle Železní muži až tak železní nejsou, je to uhlazený hard rock, jen chvílemi klepající na brány heavy metalu. Rozjezd je slibný, „Chokehold“ i díky vokálu působí jako kombinace pozdních RAINBOW a severské melodiky. S „Mother Unholy“ se už dostaví Magnusova nejoblíbenější poloha, poklidné pohupování. Ještě, že má toho Terranu, aby ho trochu tlačil kupředu. Pokud už jste s THE FERRYMEN přišli do styku a líbilo se vám to, nové album vás nezklame. Pokračuje ve stylu minulých desek, což je asi hlavní potíž. Mnoho se nezměnilo. Občas se mihne svěží skladba („Adrenaline“, „You're The Joker“), ale povětšinou tahle nahrávka neinvazivně prosviští či spíš se prohoupe ušima, aniž by zanechala nějaké škody, ale ani výraznější paměťové stopy. Dobré to je, hrají to profíci ve svých oborech, ale to je asi tak všechno.
Další album Železných mužů. Pokračují stále dál ve svém stylu, který je někde mezi hard rockem, heavy metalem a melodickým rockem. Není to špatné, ale nijak neohromí. Nakonec už je to čtvrtá variace na to samé téma.
6 / 10
Ronnie Romero
- zpěv
Magnus Karlsson
- kytara, basa, klávesy
Mike Terrana
- bicí
1. Chokehold
2. Mother Unholy
3. Iron Will
4. Above It All
5. Adrenaline
6. Darkest Storm
7. Dreams And Destiny
8. Dust To Dust
9. The Darkness That Divides
10. Mind Games
11. You're The Joker
Iron Will (2025)
One More River to Cross (2022)
A New Evil (2019)
The Ferrymen (2017)
Datum vydání: Pátek, 24. ledna 2025
Vydavatel: Frontiers Records s.r.l.
Stopáž: 54:00
-bez slovního hodnocení-
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.