Když se v létě roku 2018 objevila sestava ISACAARUM na pódiu dvacátého ročníku festivalu Obscene Extreme, dalo se s nadějí očekávat, že nezůstane jen u výročního koncertu a že se tady rodí jeden reunion. Existence skupiny byla oficiálně ukončena 6. prosince 2014, aby se o několik let později, přesněji po vydání kompilačního alba „Retrorgy“ z roku 2018 kapela začala postupně navracet ke své činnosti, až vše vyústilo v návratové album „Impregnation“, které vyšlo loni v září a které definitivně přivedlo jméno ISACAARUM zpět na scénu. Nejen o okolnostech znovuzrození kapely, procesu vzniku alba i o jeho grafickém ztvárnění jsem pohovořil s frontmanem Tomášem Františkem Hanzlem a.k.a Chymusem.

Klasická otázka na úvod. Nové album „Impregnation“ je již pár měsíců venku. Jak jsi s tímto ještě stále asi ne úplně dostatečným odstupem od jeho vydání spokojen s konečným výsledkem?

Ahoj Dalasi, ahoj do všech světových stran! Navenek se může asi zdát, že od vydání titulu „Impregnation“ uplynula pouze relativně krátká doba na to, aby člověk mohl dělat nějaké závěry. Rád bych to s dovolením upřesnil. Práce na albu započaly již v roce 2020, ale jakási entita titulující se jménem pan Demie nám do procesu hodila vidle a tudíž se vše - než se situace vrátila k jakémusi standardnímu normálu - dost zpomalilo. Takže to byl běh na dlouhou trať a proto lze s klidným svědomím říci, že dostatečný odstup již tu je - přinejmenším pro nás a pro lidi, kteří nám s nahráváním a vydáním pomáhali. Album vyšlo pod vlajkou Nasphyr Records (tímto srdečně zdravím pana Vacovského) počátkem září roku 2024, nicméně my měli hotovo již na jaře téhož roku. Jsem-li spokojen? Rozhodně. Celé album je neskutečně rychlá jízda plná dravosti, poťouchlé agresivity a notné dávky černého humoru. Myslím si, že návrat ISACAARUM s novou nahrávkou jsme nemohli za daných okolností koncipovat lépe, a to ani obsahem, ani zvukově. Jistě, vždy je možno nalézt něco, co by bylo možno více vyšperkovat, ale to v dané chvíli nebylo na pořadu dne. A pokud i posluchači s námi sdílejí radost z „Impregnation“, pak s klidem mohu prohlásit, že vynaložené úsilí v žádném případě nebylo marné.

Ing. Tomáš František Hanzl (* 1974)

Rodilý Pardubák. Kosmopolita. V minulosti recenzent Obscene mag i spolupracovník Obscene Productions. Od roku 1997 je hlavně znám jako výrazný frontman ISACAARUM a je podepsán pod velmi dlouhou řádkou různých hudebních počinů ať už jako grafik, vokalista či textař, kterému není cizí žádná z odnoží tvrdé i experimentální muziky. Je prakticky od založení INGROWING jejich dvorním textařem a grafikem. Spolupracoval a dodnes spolupracuje s mnoha známými osobnostmi domácí i zahraniční scény. Po rozpadu ISACAARUM v roce 2014 bylo možno jeho hlas v letech 2015 až 2023 slyšet nejen na koncertech i nahrávkách skupin ANTIGOD a PAČESS, ale participoval i na albech AWRIZIS, INNER FEAR, PETROLEUM či FORGOTTEN SILENCE. A v roce 2024 s ISACAARUM udeřil znovu, tentokrát s comebackovým albem „Impregnation“. Pro některé lidi extravagantní podivín či nesnesitelná persona, pro jiné tichý a pracovitý intelektuál se širokým polem působnosti.

De facto poslední řadové album ISACAARUM vyšlo v roce 2013, takže tady máme návrat po 11 letech. Kdy definitivně padnul nápad znovuzrození kapely a kdo byl jeho iniciátorem?

Ony okolnosti byly ve své podstatě velmi prozaické. V listopadu roku 2016, kdy jsem byl již druhým rokem v angažmá u havířovských ANTIGOD, jsem se setkal s Čurbym na ostravské Hlubině při příležitosti oslavy 25. výročí existence MALIGNANT TUMOUR. Oslovil mne přímo, zda by nebylo možné dát dohromady sestavu ISACAARUM, která hrála na prvním ročníku Obscene Extreme festivalu (dále jen OEF) - chtěl, abychom vystoupili na jubilejním dvacátém ročníku v létě 2018. Mně to připadlo jako vcelku dobrý nápad. Nadto jsem měl téměř dva roky času na přípravu. Oslovil jsem tedy zakládajícího člena - kytaristu Bambuse, poté bubeníka Monthyho a Vlakina - což byla identická sestava ISACAARUM, jež válcovala pódium na zmíněném prvním ročníku OEF.

Jak na to zareagovali?

Bambus byl pro, Vlakin jakbysmet, nicméně Monthy se s velkou lítostí omluvil - pokročilejší věk a zdravotní potíže mu zkrátka znemožnily se k tomu chystanému posvícení připojit. Byl jsem smutný, ale nikoliv zklamaný, protože mi pomocnou ruku tehdy podal Ferenc, se kterým mne pojilo nejen přátelství, ale i společné účinkování v ANTIGOD. Slovo dalo slovo a v této modifikované sestavě jsme skutečně v roce 2018 na OEF vystoupili s velmi archivním playlistem. Dalším impulsem se stalo jednání s firmou MetalGate, jež přišla s nápadem zvěčnit kvůli OEF oprášené skladby na CD nosiči - pěkně nahrané znovu a některé konečně i s texty. A tak se zrodilo vzpomínkové minialbum „Retrorgy“ (2018, MetalGate). To ovšem vzbudilo nový zájem o ISACAARUM v podobě několika málo dalších živých vystoupení.V tu chvíli již nám všem bylo jasno, že to probuzení nebude jen chvilkový úlet - ozubená kola soustrojí ISACAARUM se opět počala točit…

Tím si mi vlastně tak trochu odpověděl i na mojí další otázku, která měla být o tom, jak náročné bylo přesvědčit Bambuse, coby jednoho ze zakládajících členů sestavy ISACAARUM nejen k onomu výročnímu setu na OEF, ale i k nahrání nové desky...

Na vrub vzpomínkového alba jsme byli pozváni v roce 2019 na Czech Death Fest a koncem téhož roku i na domácí stage v Českých Budějovicích. „Retrorgy“ posílené několika koncerty způsobilo zvýšený zájem pořadatelů a my stáli před otázkou - co dál? Všechny nás to neskutečně bavilo, s „jídlem“ rostla i „chuť“ a tak bylo více než logické začít uvažovat - a posléze nejenom uvažovat - o novém hudebním materiálu. Byl to zcela přirozený vývoj a tak nastala druhá fáze. Bambus do toho šel po hlavě, nakoupil znovu kompletní aparaturu a začal s vervou tvořit. Pravda, hodně věcí se oproti minulosti pro něj změnilo, ale začal se učit pracovat s DAW softwarem a i přes všechna úskalí a nástrahy to nevzdal, za což jej opravdu obdivuji - ten člověk prostě z klidového režimu zrychlil do tvůrčího sprintu během mžiku. Z Ference a Bambuse se stal nepřekonatelný tandem a já jenom zíral, co se děje. Nicméně Vlakin počal s defibrilací INGROWING, kterou již delší dobu anoncoval a nedlouho na to zaúřadovala restriktivní opatření ohledně COVID-19. A vše se začalo najednou poměrně hodně časově komplikovat.

Vzhledem k tomu, že pro skládání nového materiálu zpravidla bývají nutné i jam sessions a osobní setkání mezi spoluhráči z kapely, tak mě zajímá jak tento proces probíhal u vás? Každý z vás pobýváte na různých místech, nezřídka od sebe i docela vzdálených, musela mezi vámi nutně fungovat chemie na dálku. On COVID-19 mnohé věci zkomplikoval, ale zároveň člověka přinutil i k improvizaci a postupům, na které ještě nedávno ani nepomyslel.

Nebylo to tak horké, jak by se mohlo na první pohled zdát. Já jsem zvyklý pracovat na dálku již léta, takže pro mne ten chybějící osobní kontakt nebyl až zas takovou překážkou - podobným způsobem probíhala spolupráce na řadě alb na nichž jsem jakýmkoliv způsobem participoval. Jamming je při tvorbě možná pro někoho důležitý, ale tohle asi není tento případ - s kýmkoliv jsem kdy spolupracoval, vždy se tak dělo za zavřenými dveřmi a na zkouškách se materiál pouze již dolaďoval. Bambus vždy zkonstruoval nosnou kostru skladby, nahrál ji doma do laptopu a stopu rozeslal ostatním. Ferenc si pochystal rytmiku a pak to každý po svém trénoval pěkně doma v teple.

Jakým způsobem teda probíhala komunikace a ladění nápadů?

Komunikace probíhala telefonicky, či na obvyklých chatových platformách, kde jsme si mezi sebou pinkali postřehy, nápady či připomínky. Zpočátku to šlo dost ztuha, protože Vlakin se začal věnovat navrátivším se INGROWING, takže jsme hledali za něj adekvátní náhradu a hlavně parťáka, který by Bambusovi pomohl s tvorbou. Bambus oslovil bývalého baskytaristu Jimmyho, nicméně z toho sešlo. Po nějakém čase se dobrým řízením osudu setkal s Dinem (ex-HIBAKUSHA) a sestava byla naráz opět úplná. Klikou bylo, že Dino žije poblíž Bambuse, který tím pádem už na všechno nebyl sám a vše mohlo zcela bezproblémově pokračovat tak, jak jsme si interně nalinkovali.

Oba borci vyplivli zbytek alba v takovém fofru, že až zrak přecházel. Zkoušky s Ferencem pak už byly skutečně čistě o cizelování detailů, protože ten chlap je prostě také z jiného světa - na zkoušky absolutně připraven a partitury bicích durch hotové. Texty ovšem ještě čekaly na sepsání - čas ještě zcela nedozrál a grafika alba byla zatím také jen v mé hlavě. Ohledně názvu fošny jsme měli ovšem naprosto jasno. A jakmile jsem věděl, že kluci už mají více jak polovinu materiálu v kupě, sedl jsem k mašině a začal zhmotňovat vizuální část alba, takže grafično bylo dokončeno dříve než texty vůbec začaly vznikat. Koncem října 2023 jsem měl od kluků tracky připravené a já tudíž mohl sáhnout po pomyslném peru a pustit svou fantazii z řetězu.

Musím potvrdit, že fantazie si v tomto případě žádné překážky nekladla. Kresba artworku je na jednu stranu nesmírně přímočará a brutální a v této své brutalitě vlastně vystihuje i název alba. Věřím ale, že kromě své explicitní složky má i další významy. Co pro tebe symbolizuje tento pro citlivější povahy jen těžce stravitelný motiv?

Nekreslím, jsem retušér - to jen pro upřesnění. Koncepci přebálky jsem měl vymyšlenou poměrně dlouho dopředu, spíše jsem se zabýval tím, jak ji převést do skutečné vizuální podoby. Mnoho dní jsem trávil hledáním vhodných snímků, které složením zobrazí zamýšlenou scénu - těch snímků je tam více než třicet a věř mi, že to byla práce téměř hodinářská. Nechtěl jsem, aby na první dobrou ten obal sdělil vše, co vlastně obsahuje. Cílem bylo pozorovatele primárně zaujmout něčím důvěrně známým, nicméně ne zcela určitým, protože celý obraz pracuje spíše s plochou, než s prostorem. A teprve pak se začnou objevovat ty malé latentní, snad až nepříjemné detaily, které ten prostor obsahují a mají schopnost člověka slabší nátury docela rozhodit.

Kulka jako taková tu nefiguruje jen jako kulka, představuje zde i spermii vyvrženou extrémní rychlostí takovou, že umí ublížit - stejně jako láska, sex... K tomu samému se odkazují i šrámy po zobrazeném těle, sex je něžnější - byť též mnohdy zraňující - formou fyzického násilí. Kulka zde zabíjí život již v zárodku, ale nejsme-li my všichni svým zrozením předem odsouzeni k smrti? Hrobařík je podobenstvím přírody, kde konec jedné entity ústí v začátek entity jiné. A tělo měnící se v drobné fragmenty pak vypráví příběh o pomíjivosti krásy, ošklivosti, tedy souhrnně o pomíjivosti fyzické existence. Vnímám to vlastně jako grafický oxymoron, kde vrcholný klad splývá s vrcholným záporem.

Hrátky s nejednoznačností dominují i vnitřku bookletu, kde sis zajímavým způsobem vyhrál s vyobrazením různých druhů ovoce. Na první pohled je zřejmé, co mají evokovat. Jaká je však jejich symbolika v kontextu celého výtvarného ztvárnění alba?

Tos mne trochu dostal, já jsem byl při tvorbě grafiky vnitřku zcela vypnutý a řešil jsem spíše jen výtvarno, potažmo grafično. To však mělo jasný cíl - podobenstvími a náznaky vystihnout sexualitu. Nechtěl jsem jít do do aktů či přímo pornografie (to by bylo až příliš snadné a já nikdy nebyl příznivcem prvoplánu a přímých cest), ale chtěl jsem se pokusit tu samou atmosféru navodit objekty primárně asexuálními nebo jen naznačujícími svým účelem oč tu vlastně běží. Takže o symbolice jako takové bych tu nerad cokoliv proklamoval. Ovoce, zelenina, květiny, kapky vody, předměty denní i občasné potřeby, nějaká ta zvířátka, lidské ruce - ten nápad se víceméně vyvíjel simultánně, jak jsem se probíjel jednotlivými vizuály, takže k některým jsem se i několikrát vracel, aby mezi sebou neztratily souvislost v technice provedení i v požadovaném sdělení.

A ano, jemnou inspirací mi byl i titulní cover „Torn Arteries“ od mých věčných favoritů CARCASS či práce mistra Giuseppe Arcimbolda. Na těchto dílech máš také jasno, nač se díváš a přitom víš, že hledíš na zeleninu, plody nebo květiny. Jistě, já se zde spíše zaměřil na údernost - přece jen to je grafika, která doprovází texty. A u té není nijak zvlášť žádoucí, aby zacházela do přílišných podrobností - mívá pak tendenci na sebe strhávat veškerou pozornost čtenáře a tím by jakákoliv sebepůsobivější filigránská práce transmutovala v rušivý element. Tedy symbolika v pravém slova smyslu ne - jen touha a snaha pokusit se zobrazit dotyčné věci nepřímo, za pomoci jiných tvarů a forem. Pokud někdo má sklony hledat skrytá sdělení, nechť hledá, zapojí svou fantazii a jsem přesvědčen a vím, že nalezne vše, co si přeje - násilí, sex, ba i poetiku a humor. Záleží na každém, jak k sobě vizuální vjemy „Impregnation“ nechá promlouvat - a to je přeci úžasné - mít možnost vidět a vnímat věci jinak a po svém.

Artwork právě s texty ladí velmi dobře! Ještě než se k nim dostaneme, pojďme se pověnovat hudební stránce „Impregnation“. ISACAARUM se vždy pohybovali na pomezí několika extrémních žánrů a tyto si přizpůsobovali svým potřebám. Přesto však z novinky cítím mnohem větší tlak a vztek, než ze starších nahrávek. Bylo záměrem ještě zvýšit obrátky agrese anebo to je nevyhnutelný výsledek delší tvůrčí absence?

Na tuto otázku asi neexistuje jasná odpověď. Prostě se v jednu chvíli sešlo několik okolností, které ovlivnily celkovou náladu alba. Bambus i Dino během tvorby poslouchali kde co a chtěli vysloveně drtivou lavinu už od prvopočátku. Zde jeovšem třeba vsuvky. Bývalý bubeník Monthy měl velmi specifický styl hry a Ferenc byl tak trochu nechtěně donucen tomu ten svůj nejprve přizpůsobit. Ve chvíli, kdy mu staré „isacaaří“ triky takříkajíc přešly do krve, začal je vybrušovat podle svého. Je to člověk obrovsky cílevědomý, technickou hry neuvěřitelně zdatný a precizní - a díky tomu se mu povedlo skladby poslat o další level výše. Když veškeré tracky byly hotové, Bambus Ference naťukl, zda by to nedal o trochu rychleji. Původně vše bylo ve 190 BPM. Ferenc ani nemrkl okem a klukům poslal všechny party ve dvoustovce.

... A pak do toho piš texty, že?

Když jsem poté slyšel, jaká nakládačka to je, nešlo prostě už zvolnit a psaní textů proto probíhalo tak, jak probíhalo - minimum času na nádechy, téměř nepřetržitá smršť slov v brutální kadenci - prostě hlasový armageddon. Kluci měli zpočátku jisté obavy, zda některé party vůbec půjdou nazpívat, ale stál jsem za svým, protože jsem ve skrytu duše věděl, že to prostě půjde. Ano, chápal jsem je - ono vypustit řádově během nějakých dvou tří minut přes dvě stě slov srozumitelně a navíc do rytmu - to není vůbec snadné. Ale byla to výzva, nejen zpěvácká. Takže abych to nějak uceleně uzavřel - z mého úhlu pohledu v tom hrály roli nejen snad Bambusova a Dinova tvůrčí absence, ale hlavně Ferencovy schopnosti. Já se s gustem přizpůsobil.

Nahrávání probíhalo ve dvou studiích – vokály v Davosu ve Vyškově a v Southock studiu v Jablunkově. Proč jste zvolili tento postup a jak náročný byl pak výsledný mix?

Zde sehrály svou roli naše individuální zvyklosti, potřeby, pohodlí a samozřejmě i logistika a volný čas. Kluci měli volné okno počátkem února a já až třetí týden v březnu 2024. S ohledem na to, že jsme rozházení po celé republice a Ferenc do Jablunkova to má podstatně blíže, než do vyškovského Davosu, byla volba jasná. Navíc v Southocku je zvyklý pracovat a Martin Roženek alias Prcek z ADOR DORATH už ví, na čem Ferenc bazíruje. Logické tedy bylo, že i strunné vibrace se budou nabírat tam a Bambus s Dinem ani jinak neuvažovali, že by nahrávali jinde. Nadto Ferencovi vypomohli s transportem jeho četných propriet. Já se zase s nekonečnou důvěrou posledních pár let - až na malé výjimky - vždy svěřuji do trpělivé péče vyškovského zvukového mistra Jindřicha Tománka a.k.a. Otyna - mimo jiné bubeníka mocných PIGSTY - v jeho vyhlášeném studiu Davos. Po přestěhování do nových, opulentně rozměrných prostor toto studio dostalo další dimenzi a proto na podstatnou většinu nahrávacích prací k němu jezdíme s mou paní a našimi dvěma čtyřnožci jako celá smečka. A proč? Protože můžeme. Stala se z toho už jakási tradice a velké plus je i relativně krátká vzdálenost od Beskyd, kde žijeme. Kluci se tedy zavřeli do jablunkovského studia v únoru a za několik dní jsem měl k dispozici veškeré náběry, které obratem dostal Otyn, který mixoval s velkým úspěchem i DISFIGURED CORPSE, kde Ferenc bubnuje a z tohoto důvodu bylo již dopředu rozhodnuto, kdo se finálního mixu ujme.

V mezičase před mým nástupem do studia jsem si upravoval texty v místech, kde se něco lišilo od pracovních nahrávek a dával jsem dohromady malé drobnosti jako intermezza pro případné využití, party mluveného slova pro mou paní, jež se uvolila nám hlasově vypomoci, a podtónový zpěv. Než jsme s Míšou a hafinami dorazili do studia, Otyn již měl vše nachystané, takže práce vysloveně „odsejpala“, a třetí den jsme odjížděli s vědomím, že do nahrávání bylo vloženo úplně vše a jelo se na maximum. Následných cca 14 dní Otyn pracoval na drobných připomínkách k mixu, posílal vše přes úložiště, takže kdokoliv z nás si snadno mohl poslechnout nejnovější verze tracků a následně reagovat, glosovat, diskutovat. Nutno vyzdvihnout, že zvuk nahrávky vytvořil sám pouze na základě svých pocitů a našich drobných nápověd. Nikdo z nás u toho fyzicky nebyl přítomen. Poslední drobnou úpravou bylo zkrácení mezer mezi skladbami - tato finta celému albu dodala tu řezavou přetlakovanost. Výsledek nás uzemnil - geniální Otyn prostě odvedl nevídaný kus precizního řemesla. Však posuď sám... Když máš kolem sebe lidi, kteří umí a vědí, pak trochu odstrašující význam slova „náročnost“ se vždy radikálně zmírní, ať už děláš cokoliv.

Chymus ve studiu

Právěže musím potvrdit, že novinka zní opravdu našláple. Důvěra v Otyna z vaší strany byla tedy naprosto oprávněná. Pojďme k textům. Už jsi se toho dotknul v jedné z předchozích odpovědí – již hotová muzika tě přinutila doslova naládovat frázování do zběsilých rytmů. Předpokládám, že už jsi nějakou dobu měl v hlavě tematický koncept alba. Byla pro tebe velmi svazující tato situace, kdy ses musel ve svých textech přizpůsobit ostrému tempu nahrávky?

Když dávám dohromady jakékoliv album, je třeba najít správné odpovědi na zásadní otázky a dle toho se rozhodovat. Tedy například: Bude album koncepční? Objevilo se nějaké nové a zajímavé téma v textovém zaměření kapely? Je třeba hledat zcela jiné téma? Koncepční album by bylo pro Isacaarum sice velmi neobvyklé, ale tuto úvahu jsem okamžitě zavrhl. Nicméně vždy, než začínám sepisovat motivy textů, nejprve vypracuji tracklist. V tomto případě bylo výhodou dostatečné množství času. A tak jsem si zhruba měsíc zapisoval cokoliv „ustřeleného“, co mne napadlo. Chtěl jsem relativně krátké i vtipnější názvy tracků, vyhnout se co nejvíce tomu, aby názvy začínaly stejným písmenem, omezit výskyt stejných koncovek slov a další podmínkou byly maximálně dvouslovné názvy. S těmito stanovenými podmínkami se z poznámek pak vynořila osnova alba. Uvažoval jsem dokonce i o akrostichu, ale nakonec jsem šel cestou bez zbytečných příkras - mělo to být ohlodané až na kost, syrové a přitom nehloupé. Nová témata v textovém zaměření s tím velmi úzce souvisela - bylo třeba vše nejprve nastudovat - třebas ohledně genderového labyrintu, zjistit, jak dotyčné osoby o sobě mluví v angličtině a podobné detaily, aby vše, co má odpovídat skutečnosti jí také odpovídalo. V jednom tracku se otíráme o teorii strun, v jednom zase parafrázujeme tektoniku, jinde lze slyšet finštinu - takže to množství informací ke vstřebání a následnému zpracování bylo ve finále docela hodně.

Pak už ovšem to zbývalo jen propojit s tématikou ISACAARUM. Vždy píši texty výhradně rovnou v tom jazyce, ve kterém budou interpretovány - tím se vyloučí jakékoliv nechtěné či nesprávné jazykové komparace a navíc, nad verši mám při psaní absolutní kontrolu. Používám již léty prověřený postup - laptop, sluchátka, blok s poznámkami, kus papíru na počítání a bezedný kýbl darjeelingu. Naposlouchám párkrát pracovní nahrávku (vždy jen tu, kterou mám zrovna rozdělanou) a hlavě zkouším různá frázování - jakmile objevím nějaké smysluplné vzorce v celé skladbě, začnu si hrát se slovy a větami na téma názvu skladby, neustále počítám slabiky a pomalu se protloukám celým trackem. A takhle to probíhá zhruba týden (záleží na volném času), než napíšu poslední slovo posledního kusu. To by bylo k procesu psaní jako takovému.

Ptal ses na ostré tempo, ale ten proces tvorby je s tím spjatý - objevíš-li strukturu, určitý vzorec v melodii, riffu - pak je téměř vyhráno a záleží už jen na schopnosti ne to jen napsat, ale i artikulovaně to ze sebe pak před mikrofonem dostat. Naštěstí psaní mi nedělá problémy, klapačku mám slušně proříznutou a naslouchání lekcím Dany Bartůňkové před lety v mé pražské kanceláři mne na tento moment asi připravilo. Po dopsání celého alba jsem si dal asi dvoutýdenní pauzu a pak jsem ty texty během pár dní - pěkně doma v teple - napasoval do pracovních nahrávek - tím se ukázala slabá místa, která jsem hned textově či frázováním upravoval. Jednu skladbu ovšem vypíchnu, a tou je „-Trans“. V tomto tracku jsem pravděpodobně dosáhl svého limitu rychlosti artikulace. Přinejmenším si to myslím. Ale svazující to rozhodně nebylo, bylo to osvěžující a do studia jsem odjížděl koncem března připraven a vyzbrojen. A protože jsem přiměřeně líný a uctívám princip superpozice, tak s klidným svědomím mohu říci, že se mi tam povedlo dokonce propašovat pár pasáží, kde vlastně téměř odpočívám, ačkoliv to navenek působí zcela opačným dojmem.

Přesně na tuto skladbu jsem se chtěl i zeptat. Ta kadence slov působí zběsilým dojmem už jen během čtení v bookletu, natož během poslechu samotné skladby. Trochu tápu v samotné interpretaci textu, který si vkládám do kontextu současných kulturních válek ohledem genderových otázek. Vlastně možná asi i zbytečně sám sebe nutím do toho, abych ta slova jednoznačně přiřadil na některou ze stran této „války“. Otázkou tedy asi je, zdali to bylo vůbec tvým záměrem anebo spíše ponecháváš její výklad na každém posluchačovi?

Víš, já osobně tyhle záležitosti nevnímám jako „válku“. Tam, kde končí moje či Tvoje svoboda, začíná svoboda někoho jiného. Snažím se to chápat jako důsledek sociálních i ekonomických poměrů v rádoby vyspělých a bohatých společenstvích. Člověk žijící na pokraji životního minima, ať už z vlastní vůle či nedobrovolně, nemá čas nad podobnými dilematy vůbec uvažovat. Nadbytek vždy vedl k nějakému úpadku. A tuto sociálně-kulturní fragmentaci v jistém aspektu vyhodnocuji spíše jako nemoc společnosti, již glosuje text písně „Genderogation“. To uvádím jen na úvod. V „-Trans“ nicméně jde o něco trochu jiného. Zde mi šlo hlavně o význam prefixu „-trans“, jenž bývá ve významových slovnících zpravidla definován jako latinská předpona značící „přes“, „za“ nebo „na druhé straně“. A to je úhelný kámen celého textu - využít tuto předponu v různých formách napříč celým trackem. Nejsem - alespoň já se tak rozhodně necítím - nijak homofobní a ani nemám potřebu nikoho pranýřovat za jeho postoje nebo sklony. A zcela soucítím s lidmi uvězněnými v těle s opačným pohlavím díky poťouchle smíchané genové kombinaci. Jejich snaze o nápravu výsledku nedobrovolného losu lze proto porozumět. Což je zakotveno v prvé části - ti lidé jsou v pasti sebe sama - v ulitě pronajaté na omezený čas (což evokuje nejistotu délky života) a hledají pomoc.

Jenže pak tu je další skupina individualit, kterou se snažím vykreslit (opakuji - vykreslit, nikoliv pranýřovat!) v druhé části písně - tato složka společnosti činí totéž, ale vykřikuje své požadavky - jiné nejsou vítány, vynucuje si pozornost a nárokuje si mnohdy zcestná práva - v mých očích se jedná o zjevně většinou pozérské bytosti znuděné vlastním životem, vyžadující téměř vždy nezasloužený respekt a pozornost za každou cenu - čistě jen z rozmaru a touhy být vidět. A co si budeme povídat, někdy nad tím, co je možno v tomto směru vymyslet a zlegalizovat, zůstává zdravý rozum katatonicky stát. A přesně z tohoto důvodu závěr písně je formulován tak, jak je - bezelstnou pravdu prostě lze poznat po „čuchu“... Ale pochopitelně, slova nejsou kámen - dají se snadno překroutit a proto celý text „-Trans“ beru spíše jako jako metafyzické zamyšlení nad diametrálně odlišnými pohnutkami lidí - nad rubem a lícem jedné jediné mince - než rozhořčené moralizování. Mravy, etika a pojem normálnosti jako takové se mění s dobou a generacemi a proto zřejmě bude záležet i na věku posluchače, jenž „-Trans“ případně podrobí bližšímu zkoumání.

ISACAARUM živě

Bližšímu zkoumání by rozhodně měl podrobit nejen tento text, ale i další v kombinaci s artworkem alba. A toto si pak samozřejmě pěkně nahlas pustit. Jak to ale probíhá s jehou živou prezentací? Pár koncertů už proběhlo loni na podzim. Jaké jsou ve výhledu pro letošní rok? Jsou plánovány i vystoupení na letních festivalech?

Odpovím raději chronologicky, snad to bude srozumitelnější... Nejen na loni podzim - s novými koncertními aktivitami jsme začali již v březnu 2024. Objevili jsme se na Obscene Society 2024, i na prvním ročníku festivalu Brněnská bouře 2024, na akci Wedding Cannibals VII., Chodovo-plánském festivalu, na Dead Shall Rise v Lužné u Rakovníka, jeli jsme mikro-tour společně s CUTTERRED FLESH, INGROWING, NECROTTED a ANIME TORMENT, všude očekáváni s napětím a radostí. Těch koncertů za rok 2024 bylo celkem devět. Prostě báječný come-back na plné kule.

Letos je již několik akcí bookovaných, další zatím řeší náš manažer Lecter. Více než deset akcí do roka ovšem není v plánu. To je strop. Rádi bychom si zachovali jistý status vzácnosti a s pokročilejším věkem přece jen člověk už nemá tolik mladického elánu a síly, regenerace je mnohem pomalejší nežli bývala a být neustále v relativním nepohodlí na cestách už úplně není to, po čem bychom všichni jakkoliv prahli. A každý z nás má i jiné zájmy a koníčky. Byl bych nerad, aby se z toho stala opět jakási povinnost. Chceme se bavit a pobavit lidi - a to na povel s vědomím „že musíš“, dost dobře nelze. Živá vystoupení víceméně navazují tam, kde to v roce 2014 skončilo, ovšem s drobnými úpravami. V playlistech se zajisté vyskytují hlavně tracky z aktuálního alba, ale objevují se v nich také vybrané skladby výhradně z let 1999-2001 - tedy z alb „Curbed“ a „Cunt Hackers“. Snažíme se už moc nezdržovat s různými vyhlášenými a populárními šaškárnami, jak tomu bývalo kdysi. Playlist setu ani na podobné věci není nastaven. Čtyřicet minut absolutního zvukového válce s minimem prodlev má velmi obdobný účinek, což jsme přesně chtěli - atmosféru živelnosti a čiré zuřivosti „Impregnation“ nacpat do lidí ve stejné intenzitě.

A jak to bude letos? Lecter je velmi pilný a agilní člověk, který se nám stará nejen o merchandise, ale i o koncertní agendu. A tak se v tomto roce objevíme hned na několika festivalech a akcích. Začínáme v březnu v Jaroměři, zjevíme se na Czech Death Festu, čeká nás Apocalyptic Form Of Death, Enter The Eternal Fire nebo třebas německý Ranger Rock a podobně. Tudíž nás rozhodně bude možno vidět. Kdo by chtěl detailnější informace o koncertech, je možno je nalézt na našich stránkách www.isacaarum.cz - a nejen info o koncertech. Na Facebooku nás nehledejte, je to marné, haha.

Žádný Facebook, ale také žádné streamy. „Impregnation“ vychází ve všech možných fyzických formátech, ale na Bandcampu anebo Spotify bychom album hledali marně. Má toto nějaký speciální důvod, jako například deklarovaná podpora tradičních formátů?

I tak se to dá říci. Nota bene chápu, že tímto krokem jdeme proti proudu, proti současnému trendu, zejména v době moderních technologií a inovativních přístupů k tomu, jak dostat album rychle mezi posluchače - tedy streamováním či zveřejňováním novinek na různých hudebních platformách. Mnoho lidí s tím nemusí nutně souhlasit a nemusí tomuto postupu rozumět. Pro mne je album „Impregnation“ svérázným hudebnem velmi intimně provázaným s výtvarnem. I to je jedním z důvodů, proč jsme se současnému trendu vyhnuli. Nu a v neposlední řadě je se dobré ptát, co kapele ve finále uvolnění nahrávky do streamu nebo kamkoliv jinam může přinést. Pozornost posluchačů či zájem organizátorů akcí? Možná. Vyšší příjem do kapelní kasy? Sotva.

S ohledem na vynaložené úsilí a poměrnou nákladnost tohoto počinu je třeba nejprve získat alespoň část investic zpět prodejem nosičů pro další plány a rozvoj - protože holt každá sranda něco stojí a nikdo z nás v lotýnce nevyhrál. Jakmile se už takto vcelku mizející skladové zásoby ztenčí na smluvenou mez, budeme o digitální distribuci alba uvažovat, ale dříve určitě nikoliv. Pokud si chceš poslechnout „Impregnation“, pak je potřeba pro to něco udělat - a prvním krůčkem je zajít na nějaký ten náš koncert, mrknout se na teasery publikované na YouTube nebo případně se probrat naším webem. Vše máš na dosah ruky, ale tou rukou zkrátka musíš také pohnout. Obrazně, i doslova - jako u čehokoliv jiného.

Tomu vlastně hodně rozumím, byť osobně si díky streamům udržuji přehled o aktuálním dění. Když už jsme u toho aktuálního dění, na čem teď kromě ISACAARUM pracuješ? Vím, že tvoje práce na artworcích obalů desek je stále vyhledávaná.

Vlastně to nejsou jen artworky obalů, je to i textařina a tvorba hudebních videoklipů. Ohledně obalů - za minulý rok to byly grafiky například DYSANGELIUM „Jonestown“, TITANIC „Jihlava 1987“, pak jednoho LP (kompletní rekonstrukce obalu z roku 1998 a z původního vydání z roku 1995), na které zatím platí informační embargo, nedávno jsem dokončil další rekonstrukci coveru pro LP Debustrol „Vyznání smrti live“, THE LAST EMPIRE „Ilumenatea“, dodělávaly se drobnosti pro album LUNATIC GODS „Vresovrenie“ a v současné době mám rozpracované obaly dvou kapel, grunge-rockových PERIFERIC z Orlové a pak grafiku PETROLEUM, což je velice osobitý projekt Ivoše Plačka, který je podepsaný hned pod několika uznávanými počiny kapel/projektů, jako například NECROCOCK, KAVIAR KAVALIER, SEPTAGON CHIMERA, EKG, IMMORTALITY nebo například IPAH.

Nicméně o této kapele bych řád pohovořil lehce obšírněji, a to z prostého důvodu - s Ivošem jsem úzce spolupracoval již na dvou albech - IPAH „Mrchožrout“ a na debutu PETROLEUM „Verbalia“ - na prvém zmíněném jako grafik a na druhém pak jako designér, doprovodný zpěvák a tvůrce videoklipů. Pojí nás relativně dlouholeté přátelství a vzhledem k tomu, že velmi bedlivě sleduje mé aktivity, projevil přání, abych se na dalším albu PETROLEUM zhostil hned několika úloh naráz - jako grafik, textař a jako jeden ze dvou hlavních hlasů. S potěšením jsem se této příležitosti chopil, protože Ivoš dělá bezkonkurenční divnohudbu a toto album je už od prvopočátku totálně z jiného světa. Navíc Ivo opět přizval nejen své oblíbené kumpány - kytaristu Aleše Hrnčála, varhaníka Vítka Janatu, Silenthella z věhlasných MASTER'S HAMMER - ale i řadu dalších lidí, kteří své řemeslo grandiózně ovládají. Co snad ještě mohu prozradit v této chvíli je to, že album je koncepční a již teď - ve fázi pracovních nahrávek - má neskutečnou emocionální a filosofickou hloubku.

Porušili jsme snad veškerá psaná i nepsaná pravidla a už také víme, že tento počin rozhodně nebude úplně pro každého - hudba skrývá podivná zákoutí, zvraty, styly se mísí, tvoří neobvyklé ornamenty a právě proto si myslím, že to na jeden poslech nebude. A díky tomu, že mám možnost pracovat na textech i grafice zároveň, tak mohu opět slíbit tu kompaktní provázanost všeho se vším, stejně jako tomu je u „Impregnation“. V textařině pracuji na budoucím albu CHOKED BY OWN VOMITS a doplňuji slovní střelivo znovu koncertujících INGROWING, kteří také začali pracovat na nových kusech. Nuda v žádném případě nehrozí, protože i ISACAARUM polehoučku začínají přemýšlet nad novými tracky. Ergo, práce bude a lze se na další novinky těšit!

Na závěr mám jednu osobní otázku. Známe se už mnoho let a za tu dobu tě pamatuji jako pražskou naplaveninu z jihu Čech, poté jsi působil v Brně a nyní pobýváš na česko-slovenském pomezí. Našel jsi zde po anabázích ve větších a rušných městech vysněný tvůrčí a životní klid anebo ještě stále nepovažuješ otázku usazení se za uzavřenou?

Hehehe, když si člověk uvědomí, kde všude se vyskytoval… Je to docela pestré, že? Navíc se místa pobytu často v čase překrývala. V Brně jsem studoval a do Českých Budějovic jsem se dostal vlastně náhodou. A pak jsem tam na nějakých 11 let zůstal. V mezičase jsem začal pracovat v Praze a následně v Budějicích vyklidil pole. Praha a posléze i Pardubice mi pak byly přechodným domovem i pracovištěm nějakých 15 let. A nakonec jsem se díky své paní Míše usadil v Beskydech. A je to přesně jak říkáš - po letitých anabázích a ustavičného pendlování mezi různými většími městy mi bylo řízením osudu umožněno se konečně usadit a najít mnohdy tak chybějící životní i tvůrčí klid. Díky tomu velkému životnímu restartu jsem se mohl začít věnovat záležitostem, které jsem prostě nestíhal a nebo spíše jsem k nim v dané chvíli zkrátka nedospěl. Míša mi dala zázemí, její entusiasmus, podpora i chuť se zapojovat do mých hudebních aktivit je pro mne neskutečnou hnací silou. Otázka „usazení se“ je tím tedy již uzavřena. Člověk prostě někdy musí udělat zásadní škrty v životě aby se mohl dál vyvíjet či dělat věci jednodušeji, ovšem s maximálním efektem. A o to přeci jde.