Je vůbec možné úspěšně navázat na dva vizuálně nesmírně opojné filmy seriálem s televizní produkcí a nižším budgetem? Jak bude působit výsledek bez estetické masterclass Denise Villeneuva a zvukového dunění Hanse Zimmera? Navíc s obsazením, které se zdaleka nevyrovná pětihvězdičkové soupisce z filmů?

A já hned na počátku musím konstatovat, že v mých očích to seriál DUNA: PROROCTVÍ až překvapivě uhrál se ctí. Už od počátku bylo jasné, že se tu nemůže sázet na stejné karty jako u filmu, nicméně se musí zachovat vizuální struktura, neboť by se Duna od tvůrčího dua Alison Schapker a Diane Ademu-John měla odehrávat ve stejném „universu”. Byť bratru deset tisíc let před událostmi filmů.

Děj je zasazen do doby, kdy už proběhla ničivá válka s myslícími stroji a na každou mašinku, která by vykazovala inteligenci, je nahlíženo jako na největší herezi. Myslící stroje nahrazují mentati, speciálně vycvičení muži, kteří jsou schopni provádět matematické výpočty podobně jako počítače. Vedle nich svoji moc posiluje i sesterstvo Bene Gesserit. Řád žen, jenž se také zdokonaluje ve svých psychických i fyzických schopnostech.

Děj filmu se točí hlavně kolem dvou předních členek tohoto řádu. Shodou okolností jsou to sestry z rodu Harkonnenů. Vlivnější a agresivnější nejvýše postavená matka představená Valya a o poznání přemýšlivější, empatičtější a introvertnější Tula. Do příběhu se vplétají jejich ambice i minulost, které zajímavým způsobem bruslí kolem rodových povinností a příslušnosti k řádu Bene Gesserit. Prim tu hraje i politika a poněkud nadužívané přirovnání ke Hře o trůny mi tu nepřijde až zas tak od věci. Ačkoliv tady zdaleka zatím nejsou tak ostře vyřezané postavy a dějové zvraty nemají tak silnou osudovost.

Seriál si vás umí zaháčkovat a postupně vás obtáčet příběhovými linkami jako had. Šestidílná sága roste s každou další epizodou. Do hry vstupuje tajemná postava Desmond Harta hraná Travisem Fimmelem. Přiznám se, že ho jako herce nemám moc v oblibě. Přijde mi, že má jen velmi málo hereckých poloh a seriálová Duna toto přesvědčení nezlomila. Ale svým naturelem sem vlastně sedne jako málokdo. V porovnáním s ním nejsou Emily Watson a Shirley Henderson v hlavních rolích zdaleka tak výrazné figury. Jejich postavy mají i svá „mladší já“, protože seriál často pracuje s flashbacky a ty jsou bohužel herecky ještě slabší. Byť klobouk smekám před castem, protože obě mladší herečky vypadají opravdu celkem věrně a uvěřitelně, co se vzhledu týče. Nicméně jen vypadat nestačí.  

Ačkoliv seriál pracuje s viditelně nižším rozpočtem, tak to není tolik znát. I seriálová Duna dokáže překvapit tím, jak dobře některé nejen interiérové sety vypadají a působí. Stejně tak jsem očekával, že počítačové efekty budou viditelnější a okatější, a to nejsou. Tam, kde je to alespoň trochu možné, se tu pracuje s hmotnými kulisami.  Podobně uspokojivé je to i s barevností. A samozřejmě Villeneuve to není, ale vytyčený cíl studia, kterým bylo se jeho vizi v maximální možné míře přiblížit, je znát. O tom svědčí třeba i to, že na práci byl původně najmut režisér Johan Renck, který ale v dostatečné míře neuspokojil estetickou vizi studia, a tak byl po několika nafilmovaných scénách „přeobsazen“. Za seriálem tak režisérsky stojí triumvirát Anna Foerster, John Cameron a Richard J. Lewis. Výsledek vizuálně zaostává za oběma filmy, ale velmi okatě je „ctí“. Rozpočet je vidět při akčních a bojových scénách, které jsou jen stínem toho, co známe z filmu jak provedením, tak počtem lidí, jenž se jich účastní.

To samé lze vlastně říci i o hudbě. Oceňovaný Volker Bertelmann, který posbíral ceny za svoji práci na filmu Na západní frontě klid a Konkláve, je tu slyšitelně svázán vizí Hanse Zimmera. Je to takový Bertelmann ala Zimmer. Hudba zdaleka není tak výrazná jako nejsilnější motivy z filmového sountracku, ale jde stylově velmi věrně v jejich šlépějích jak stylem, tak texturou zvuku.

Příběhově se seriál opírá hned o několik zdrojů. Většinou za nimi stojí syn Franka Herberta, Brian Herbert, který se snaží rozvíjet otcův odkaz, a americký sci-fi spisovatel Kevin J. Anderson. Tato autorská dvojice stojí za knihou Sesterstvo Duny, kterou se Proroctví nejvíce inspiruje. Krom vzestupu sesterstva tu tak vidíme i prvopočátky sváru mezi velkorody a využívání koření k všemožným účelům. Ačkoliv bylo evidentně záměrem rozestavět figury na šachovnici pro věci příští, mají hlavní postavy nějaký svůj základní vývoj a jádro příběhu nepostrádá dynamiku a nějakou prvotní katarzi. Musím přiznat, že po trochu slabším rozjezdu si mě tvůrci dokázali s každým jedním dílem více a více získávat na svoji stranu. Tak hlavně tuto vzrůstající tendenci udržet.