"Ashen Womb" pro mě byla jedna z nejvíce očekávaných desek prvního čtvrtletí letošního roku. Dánský OSDM nám poslední roky jen kvete. Už dávno se neopíráme jen o osvědčená jména typu UNDERGANG, ale pozorně nasloucháme kázání HYPERDONTIA, CHAOTIAN, SULPHUROUS, DEIQUISITOR, TAPHOS, FOETOREM (aktuální nováčci) a nebo... PHRENELITH. První desku kvarteta z Kodaně bychom klidně mohli charakterizovat jako klasickou OSDM nahrávku čerpající z temného odkazu INCANTATION, IMMOLATION, DISCIPLES OF MOCKERY nebo DRAWN AND QUARTERED (při poslechu si rovněž vzpomenete na základní lekce starších MORBID ANGEL, přičemž zpoza rohu občas vykouknou i BOLT THROWER). Ale bylo by to málo. A nebylo by to fair. "Desolate Endscape" je totiž mnohem více než dobře poskládaný "worship", je to životaschopná, živočišná a emocionálně rozbouřená deska oplývající jakýmsi zvláštním nábojem, jedinečným kouzlem, kterým disponují třeba Řekové DEAD CONGREGATION nebo Angličané CRUCIAMENTUM. O obou těchto kapelách ještě bude dnes řeč.

K debutu jsem se sice dostal až skoro dva roky po jeho vydání, nicméně od té doby jsem se k němu pravidelně vracel a často obracel svůj zrak na webové stránky kapely, netrpělivě očekávaje vytouženého následovníka. Ten se nakonec zjevil v podobě "Chimaera" a přichystal nám poměrně dlouhou řadu překvapení. Jednak dal k dispozici pouhých dvacet minut nového materiálu (zbylých deset jsou znovu nahrané skladby z EP "Chimaerian Offspring"), ale současně představil PHRENELITH v trochu jiném světle. Hrubá neotesanost ustoupila lehce do pozadí, Dánové naopak přidali na skladatelské komplexnosti (viz poslední košatá položka "Chimaerian Offspring - Part II") a začali mnohem více pracovat s atmosférou. Dále zásadně zaintegrovali blackové vibrace, s radostí občas poklesli do death/doomových hlubin a ještě navíc dokázali akcentovat onen výše zmíněný náboj DEAD CONGREGATION. Při poslechu "Chimaera" si na famózní (leč bohužel ne právě produktivní) Řeky často vzpomenete. Ale už nechme historii historií a pojďme si poslechnout, čím nás PHRENELITH překvapili tentokrát. Třetí řadová deska "Ashen Womb" vyšla 7.2.2025 u Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records a dojmy z ní máme následující:

Ani s "Ashen Womb" nevydrželo naše kvarteto rezignovaně přešlapovat na místě a znovu se jalo objevovat nové horizonty. I třetí album je poměrně výrazně odlišné od svého předchůdce. Dánové se tentokrát přiklonili k naprosto čisté formě OSDM, pryč jsou doomové vsuvky z "Chimaera", atmosféra sice zůstala stále temná, leč už jen těžko se dá charakterizovat slůvkem "blackened". Deska je sevřenější, monolitičtější a více než kdy dříve z ní dýchá duch pozdních IMMOLATION (tím rozumíme období od "Majesty And Decay" výše). Nicméně stavba těla "Ashen Womb" je o něco robustnější, vyztužená neotesanými pilíři Pillardovské éry INCANTATION. Ve výsledku tak nová tvář PHRENELITH připomene počínání současných CRUCIAMENTUM ("Obsidian Refractions"), pokud se tedy zrovna neplouží doomovým bahnem nebo rovněž současných FOSSILIZATION, pokud zrovna nemají zařazenou tu nejvyšší rychlost, což se na "Leprous Daylight" děje poměrně často. Zvukově se album vrací k debutovým časům "Desolate Endscape", je masivnější, průraznější, ale zároveň zní velmi čistě. Celkově vyzařuje pozitivnější vibrace, než chladná a odtažitá "Chimaera". To však neberte jako kritiku, jelikož k materiálu obsaženém na druhé desce PHRENELITH se totiž přesně taková atmosféra hodí.

Jak už jsem uvedl výše, "Ashen Womb" působí poměrně dost monoliticky, hlavně pak při příležitosti prvních poslechů. S postupem času se situace mění, dosáhne sice určité úrovně diversifikace, nicméně rozhodně ne takové, jakou disponuje "Chimaera". PHRENELITH tentokrát válčí na čistě OSDM poli, nevypomáhají si žánrovými přesahy, kterými předešlá nahrávka překypovala. O to měli při skládání těžší úlohu. Skladby začnete od sebe odlišovat až po několika poslechových seancích a to díky atmosférickým sekvencím ("Lithopaedion"), sázce na vyšší technickou komplexitu ("Chrysopoeia"), výrazné melodice (důrazná, přesto však extrémně chytlavá "Stagnated Blood") nebo výpravně-melodickým riffům (košatá "Nebulae" mající kořeny až někde v "Nailed To Gold" z "Here In After", druhého velkého alba IMMOLATION). Všechny tyto atributy pak v sobě spojuje závěrečný deset minut trvající titulní epos. Poslední skladba desky byla vždy silná disciplína PHRENELITH, jak "Chimaerian Offspring - Part II" tak "Channeling A Seismic Eruption" jsou reprezentativní zakončení ještě umocňující již tak vysoce pozitivní pocity z obou nahrávek.

I třetí kolekce PHRENELITH je vynikající záležitostí. "Ashen Womb" zní majestátně, drtivě, ale současně i hravě. Deska nepracuje s úplně nejrychlejšími tempy, nicméně i ve středních / středně-rychlejších tempech neustále tlačí. Dánové jen málokdy uvolní své sevření, jdou neustále kupředu a svým tlakem připomenou vítězné receptury z dílny zavedené firmy Dolan & Vigna s.r.o. Ke cti PHRENELITH je nutné přičíst i to, že znovu nevsadili na jistotu a i tentokrát přišli na trh s odlišným materiálem. Přesto si bez problémů zachovali svoji tvář. O své místo v hodnocení desek roku může "Ashen Womb" přijít jen zázrakem.