Královský lov jsem na novotě Mission okusil ponejprv. Vlastně jsem po tomto albu sáhl proto, že je koncepčním příběhem na motivy milené knihy mého dětství – Marťanské kroniky Raye Bradburyho. A vida - nakonec se původní záměr pouze omrknout texty a decentně smočit prsty v hudbě změnil v dlouhotrvající koupel, provázenou spokojeným pochrochtáváním.
Svéráz Královského lovu není vlastně nijak svérazný – kapela produkuje melodický hard rock se stopovými prvky progu a metalu. To by nebylo vskutku nic tak interesantního, nebýt absolutního citu pro skvělé melodie a chytlavé refrény, jaké už dlouho nepamatuju. Sborové party jsou důležitou částí desky – absolutně decentní, nekřiklavé, připravují půdu pro velké exhibice vokalisty Johna Westa. V refrénech se často mnohohlas a jednohlas vtipně doplňují, až to přivolává mrazení. Nehodlám tahat z rukávu jména jednotlivých skladeb a rozplývat se nad nimi, přijměte však mé ujištění, že každý kousek má v refrénu ten nejšpičatější vrchol.

Co by ale bylo platné vsadit všechno na popěvky, kdyby nebylo i něco mezi tím, že? Tedy, drazí marťanologové a královští lovci, to NĚCO tu vskutku nechybí. Písně přecházejí od plouživých cituplných kousků, přes středotempové vály s občasným zážehem kytarového aparátu, až k absolutní výpalům, kterými kytarista sází na korunku alba jeden diamant za druhým. Naprosto rovnoceným soupeřem v instrumentální mlýnici jsou šesti strunám klávesy. V jejich pestrém rejstříku se až na pár výjimek nevyskytují imitace smyčců, nýbrž nejrůznější těkavé efekty, nejednou zavánějící ayreonovským výletem do Elektrického hradu. Neujdete ani typickým progerským honitbám sekermajstra a lorda černobílého klapkostroje (nejprogresivnější tavba Out Of Reach). Z hlediska provedení zkrátka naprostá lahůdka...

Deska je rozdělena do sedmi hlavních oddílů (rozuměj písní), které jsou vždy uvozeny jménem jedné kapitoly z Bradburyho veledíla. Textově pak každý „velký“ song (s výjimkou instrumentálky Out Of Reach, samozřejmě) vychází z motivů příslušné části Marťanské kroniky a rozvíjí je nejrůznějšími asociacemi a variacemi. Mezi hlavními pilíři Mise se však nacházejí ještě menší, drobnější mezihry, které album propojují do jediného celku. Jedná se buď o pozoruhodné zvukové koláže, jako třeba úvodní technická sonáta Take Off, nebo o mini skladby. Royal Hunt naplňují i tyto „vycpávky“ chválihodným množstvím nápadů a hlavně jimi umocňují účinky stěžejních kompozic. Například úvodní klávesový motiv šlapavého šťouchu Surrender se velmi chytře vynořuje z poklidné vsuvky Exit Gravity, načež exemplární přechod do dynamické rockárny zanechává chladnými jen eunuchy. Nebo naprosto geniální propojení něžné Days Of No Trust s divočinou Total Recall – ačkoli je to jing a jang, ty dvě skladby vrůstají plyně jedna v druhou.

Markýruji další překvapení. Pokud máte rádi povedené koncepty, chytlavé melodie a instrumentálně vyzrálý hard rock, nesáhnete u Royal Hunt ani v nejmenším vedle...

P.S. Skutečně se vyplatí poslechnout The Mission až do do poslední vteřiny. Závěr desky je totiž ve znamení totálního depresionismu... HUH!