OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok od roku se na scéně množí kapely jako houby po dešti a spolu s nimi přibývá i nahrávek, které lze nejvýstižněji popsat dvěma slovy – slušný průměr. Zdá se, že tato tendence je nejvíc patrná v deathu a blacku. Přijít s něčím novým a originálním se stává čím dál tím obtížnější. Co by bylo výborné před pěti či osmi lety, už dnes nikoho ze židle nezvedne. Psát o takto nevýrazných deskách není jednoduché, jak se vyjádřit k věcem, které nejsou samy o sobě špatné, ale nic nového nepřinášejí? Příklad takové tvorby znamená právě debut německých SINNERS BLEED, který nese název „From Womb to Tomb“.
Album, jež si kapela sama vydala, přináší poměrně s přehledem zvládnutý death tvrdšího ražení, pěkně rychlý, energický a nabušený – nic zvláštního ani převratného. To všechno už tu bylo a podobných kapel je dvanáct do tuctu. V promo materiálech se píše, že SINNERS BLEED hrají rychlý a technický death ve stylu CRYPTOPSY, SUFFOCATION a DEATH. No prosím, proč ne. Takové srovnávání je vždycky diskutabilní, ale řekl bych, že v tomto případě by se dal přidat ještě houf dalších klasických kapel. Místy, zejména v prvních třech skladbách, lze postřehnout solidní thrashovou smršť...takže třeba SLAYER? Ale k věci. SINNERS BLOOD mají škopky řádně našlápnuté (ty opravdu nemají chybu!) kytary hutné a nabroušené (taky si sem tam střihne nějaké to sólo, dokonce je mají i rozepsaná v bookletu!!!), basa kopíruje kytarovou linku a přiměřeně tvrdí muziku, vokalista chraptí a hudruje, seč mu hrdlo stačí... Zkrátka všechno, jak má být, nic víc a nic míň, těžko k tomu cokoli dalšího dodávat. Snad jenom vokál by mohl být víc vytažený, v muzice trochu ztrácí na síle a výrazu.
Sedm fláků doplňují dvě instrumentálky, kratší „Sinners Lust“, směs různých více či méně identifikovatelných (pa)zvuků, a celkem zdařilá kytarová vybrnkávačka „Invisible Knowledge“, interesantní melodická vsuvka. Booklet, pokud pomineme jeho první stranu, mají SINNERS BLEED obstojný, až na to, že díky grafickým kreacím uvnitř jsou některé texty hůře čitelné. Cover se ovšem nezadařil. Stylizovaná postava jakési ohnivé ženštiny je na něm umístěna zcela vpravo a zbylý nevyužitý prostor vyplňuje holá čerň – tedy pomineme-li název desky, na jejím pozadí těžko čitelný, a logo, ovšem příliš malé. Opravdu žádná bomba, proporčně naprosto nevychytané a zvláště při běžném pohledu totálně nevýrazné.
Oproti tomu je však třeba vyzdvihnout vysokou úroveň textů. SINNERS BLEED je mají dokonce zrýmované, což se jen tak nevidí. „Krvácej pro své hříchy“ – tato deviza, otištěná uvnitř bookletu, v podstatě vystihuje lyrický směr celé desky a jeho náladu. V textech se probírají existenciální otázky, jejichž vyústění místy sklouzává až k nihilismu (titulní skladba „Z lůna do hrobky“ představuje v tomto směru asi nejlepší ukázku), vnitřní svět jedince („Daemons“), nebo psychické stavy („Bound“). V zásadě vzato se jedná o povedené kousky dekadentního střihu, ne však příliš chorobné. Žádná banalita, žádná klišé. Opusy SINNERS BLEED, které se vymykají běžným písňovým textům a blíží se až k poetické tvorbě, za pozornost rozhodně stojí. Výrazná je třeba závěrečná skladba „Bound“ : „Spoután“ – „Ležím tu v kolébce smutku / vnímám věci, jichž se děsím / v tomto údolí je hluboká temnota / a samota v mé mysli a hlavě... / ...umírám tady, má mysl se ztrácí / v pekle, které vytvářím / nejhlubší rány stále krvácejí / to je pravá tvář nenávisti.“ CD ovšem není kniha... Kdyby byla muzika SINNERS BLEED ze čtvrtiny tak originální, působivá a neotřelá jako jejich texty, určitě by tato recenze vyzněla zcela jinak.
„From Womb to Tomb“ je deska, která nemůže urazit, ale na zadní tvář nikoho taky neposadí. Pokud ji nebudete mít mezi svými CD, řekl bych, že můžete spát klidně. Podobného materiálu tam i tak jistě budete mít hromadu. Nicméně s dalším albem už může být všechno jinak, technicky na to SINNERS BLEED určitě mají. Chce to jen trochu invence...
6 / 10
Jan Geidner
- vokály
Sebastian „Basti“ Ankert
- kytara
Peter „Pele“ Geltat
- kytara (host)
Gunnar Seifert
- basa
Eric Krebs
- bicí
1. Agony of Self-Denial
2. The Ludo Game
3. Deathbringer
4. Sinners Lust
5. Daemons
6. Injected Lies
7. Invisible Knowledge
8. From Womb to Tomb
9. Bound
From Womb to Tomb (2003)
Restless (demo) (2000)
Awakening (demo) (1999)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: Andreas Hilbert, SINNERS BLEED
Studio: Soundforge Studio
Kontakt: Eric Krebs, Guttenbergstrasse 12, 12557 Berlin, GERMANY
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.