OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na první samostatné a delší turné srdcem Evropy odrazili ze sluncem zalitého Španělska čtyři krev milující mládenci, doplněni o svůdnou patoložku Anu (HAEMORRHAGE). Cestou do střední Evropy si sebou přibalili pytlík chutných rozdrcených makaronů (BRAINWASH). Role průvodce Českou republikou se chopila stále aktivnější úderka HYPNOS a čtvrtým do mariáše se na pražském představení předvedli domácí DIZORDERZ. Ti se také jako první dostali ke slovu. Nejenom u svých městských příznivců jsou za svou kariéru známou firmou. Do poloviny zaplněný prostor klubu si vyslechl jejich šťavnatý thrash - death metal bez větších reakcí. Většině šlo především o naladění svých ušních přístrojů na správnou frekvenci a to se klukům z DIZORDERZ určitě povedlo.
Chcete pořádnou grindovou šou a hlukovou spoušť? Pozvěte si italské BRAINWASH. U jejich vystoupení se hudba přesouvá trošku do pozadí, neboť famózní je především pódiová prezentace. Aby jste mohli pozorovat všechny jejich kousky, potřebovali by jste alespoň ještě jeden pár očí. Zpěvák s kytaristou nedělají rozdíl mezi pódiem a ostatními prostory klubu, takže se co chvíli ocitají mezi vámi - pařiči v prvních řadách. Vzájemně se doplňují, postrkují a burcují nadšené obecenstvo. Ohromným kladem pondělního vystoupení bylo, že se z jejich hudebního doprovodu nestala zvuková tryzna. Piercingem zkrášlení šílenci neopoměli též na očekávanou sekundovku, po které samozřejmě pro až ohromující úspěch následovala ihned druhá. BRAINWASH se určitě zařazují po bok velikánů AGATHOCLES či CRIPPLE BASTARDS, u kterých je pouze poslech jejich řadových desek polovičním zážitkem. Svou sílu nám dávají znát teprve živým přednesem. Nelze, než vřele doporučit všem skokanům, pařičům a dalším podpódiovým šílencům.
"Uklidnění" po italské smršti nekompromisního grindu částečně přinesla česká, nebojím se napsat stálice na domácím death metalovém poli. Za poměrně krátký časový úsek si dokázal HYPNOS získat většinu československých fanoušků, ale své jméno již dostatečně prosadil i v ostatních koutech zeměkoule. Narozdíl třeba od KRABATHORU či PANDEMIE, kteří brázdí především zahraniční kluby, HYPNOS nezanedbává rodné podzemí a svým přístupem se tlačí na příčku nejvyšší. Ke svým vystoupením nastupují se vší odpovědností a maximálním nasazením a výjimka se nekonala ani dnes. Nebudu Vám zde líčit hudbu HYPNOS, neboť jejich dvě řadová alba („In Blood We Trust“ a „The Revenge Ride“) máte stejně již všichni dávno doma a nespočetněkrát přehraná. Svou pozornost zaměřím spíše na živou prezentaci, která se však příliš vytknout nedá. S bravurou zvládnuté všechny hudební party poskytují Brunovi a spol. dostatečný prostor pro vlasové vrtule při rychlejších pasážích či rytmický pohyb při doomovatém Love Songu. Jako vždy zazněly všechny podstatné skladby očekávané dostatečným množstvím po hypnosovském death metalu hladových fanoušků. Jediným záporem byla nepříliš vhodně zvolená kouřová clona, která má dotvářet kulisu vystoupení. Bohužel, zrovna klub Hells Bells k těmto efektům není vhodně stavěn, a tak i při malém množství mlhy se na několik minut z vnitřních prostor stává Rákosníčkovo království (Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet ...).
A jsme ve finále. Před samotným aktem ještě navštěvuji místnost pro ulevení, kdy při cestě zpět narážím na Lugubriouse hodně společensky unaveného a spícího na stole. V mysli mi vyvstávají hrůzné představy, jak bude asi vypadat vystoupení HAEMORRHAGE s pivně omámeným frontmanem, když především jeho teatrální šou a nezaměnitelný vokál jsou nejvýraznějším poznávacím prostředkem. Na druhé straně je to pro všechny zkouška, zda jsou španělští bohové opravdu veskrze profesionály, nebo pouze těží ze svého zavedeného jména. Nestalo se, byť příprava na vystoupení se nepatrně protáhla, nastupuje celá kapela na pódium svěží a nažhavena potěšit pražské publikum svými nakažlivými songy. Úvodní intro připomělo první dlouhohrající desku, po němž ihned následuje první odborně rozpitvaná skladba. Lugubriousovi se dnes povedlo opravdu mistrovsky namaskovat své polonahé tělo krvavými stříkanci a spolu se svými vypoulenými kukadly budí velký respekt. Po úvodním setu se vytváří v prvních řadách nesnesitelná sauna. Takřka až taneční rytmy donutily k šíleným pohybovým kreacím polovinu zaplněného sálu. Překvapivě již uprostřed vystoupení z hrdla Vokalisty vychází řev uvádějící song No. 1 "Deranged For Loathsome". Mimo Lugubriouse sjedou každou chvíli vlhká mužská očka na kytaristku Anu s postavou modelky. Byla to právě ona, která se po vystoupení stala nejčastější obětí lačných fotografů, čemuž se nelze divit. Již několikrát k nám totiž HAEMORRHAGE dorazili bez svého květu. Ana také doplňovala kytarovými variacemi hudební stránku skupiny, čímž se zvuk stával hutnější a výraznější. Nejen tematicky, ale i muzikálně mají španělé hodně společného s mrtvými CARCASS, což dokládal precizně zvládnutý cover. Samotného Lugubriouse rozrajcovala atmosféra v Praze natolik, že se bohužel v nevhodnou dobu vrhnul skokem mezi diváctvo. Následoval nejenom tvrdý dopad na zem, ale i ztracená bota, kterou se však po chvilce podařilo majiteli dopravit. Překvapivě i songy z poslední desky "Morgue Sweet Home" přičichávající si silně k death metalovému zvuku, zněly živě pěkně svižně a grindově. Všichni omámeni hudbou si nevšimli, že se blíží desátá večerní, a tím i definitivní konec. Zvukařův zásah do rozjetého večera z počátku neblaze nesli nejenom diváci, ale i samotná kapela. Bohužel byl pan zvukař neoblomný, a tak vyprchala do prázdna i prosba o oblíbený part "I´m Pathologist". Všichni se nakonec v klidu rozešli majíc na mysli rčení "V nejlepším je třeba skončit" a s chutí si šli doplnit pitný deficit.
A tady je seznam všech skladeb, které měli být odehrány. Bohužel došlo asi jen na dvanáct z nich.
HAEMORRHAGE - CZECH NECROPSY TOUR 2003
1. Mortuary Riot
2. Oozing Molten Gristle
3. Virulent Mass Necropsy
4. Treasures Of Anatomy
5. Necrotic Garbage
6. Exquisite Eschatology
7. Excavating The Iliac Fossa
8. Deranged For Loathsome
9. Putrescent Necromorphism
10. Carcass
11. Anatomized
12. Decom - Posers
13. Disgorging Innards
14. Enshrouded In Putrilage
15. Decrepit Dejection
16. Dissect, Exhume, Devour
17. Im Pathologist
18. Feasting On Purulence
19. Slaved To Dismember
PS: Fotografie pouze ilustrační
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.