OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Při pohledu na obal z dílny známého humoristy Ivana Křemečka a zběžném mrknutí na názvy písniček (O hloupém Honzovi rules…) mě jímala hrůza a pokoušely se o mě závratě při představě poslechu tancovačkových cajdáků a intelektuálních perel typu „máme motorku, honíme jí po dvorku“, případně autorových citových ejakulací o tom, že ho „Máňa nechala, páč pod drsnou slupkou kožené vestičky neodhalila laskavé srdce a smysl pro správnou věc“. Tyto a podobné ingredience totiž často používají tzv. agrometalové kapely, které se každý pátek v podvečer starají v místním kulturáku o co nejlepší scénickou hudbu k tombole.
Všechny tyto mé obavy a předtuchy se naštěstí rozplynuly už při intru, které uvozuje první věc „Hadí tvář“ a zároveň celé EP. Styl kapely bude asi nejvíc vystihovat škatulka „epický rockmetal“. Možná by se dala najít určitá inspirace Stormwitch a Kreysonem, je zde však zásadní rozdíl, co se zpěvu týká. Zpěvák Richard Mastil naštěstí nedisponuje „fistulkou“, ale jeho hlas pendluje někde v rozmezí Brichta-Izaiáš-Jakub Smolík, což je rozhodně k dobru věci. Písně jsou nazpívány komplet v češtině a texty mají celkem slušnou úroveň - nekonají se žádné klišovité pseudomoudrosti.
Celková atmosféra nahrávky Vás přenese zpět o nějakých dvacet let do „zlatých časů“, kdy byl metal pro posluchače novum a přijímali ho s otevřenou náručí. Jenže doba nezralých malin je pryč a dle mého názoru se takto archaicky znějící nahrávka dostane do podvědomí posluchačů jen stěží. Na druhou stranu je fakt, že se hodně prosazují takové ty „retroheavymetalové“ spolky a když Hysteria nabere ten správný kurs, může se na této vlně v klidu svézt. Potenciál by se určitě našel – naléhavé a strhující refrény v první písni a v následující „Letadlo z ráje“, nebo bridge ve třetí, titulní, písni jsou opravdu povedené – mrazení na zádech se dostavilo a to je neomylné znamení kvality. Závěrečná „O hloupém Honzovi“ naštěstí není soundtrack k lidové pohádce, ale „mejdnovská“ středně tempá jízda, která je asi nejslabší věcí na EP, nicméně do kolonky „průměr“ se vejde spolehlivě.
Album bylo komplet zpracováno ve studiu SHAARK, a proto netrpí tradičním neduhem demonahrávek tj. debilním zvukem – naopak produkce je bezvadná a povedl se i závěrečný mix. Nakonec jedinou mou výtkou k nahrávce (ke kapele) bude obal a s ním související podoba webových stránek.
Upřímně přiznávám, že jsem byl v očekávání nějaké nehorázné „jézéďárny“ a plánoval sem tak dát max. 1,5 bodů za snahu. Jenže jsem si to samozřejmě musel zodpovědně poslechnout a mé výsledné hodnocení bude úplně jiné. Ale co podobně uvažující posluchač, který recenzi psát nemusí? Uvidí titulní obrázek a řekne si – no jo další mix Argemy a Zvlášní školy – to tedy opravdu ne…Tento fakt bych rozhodně nepodceňoval, protože jak nás učili ve škole: „obal prodává“. Já osobně bych si na obálce představoval něco víc odpovídajícího atmosféře hudby Hysterie a to určitě není žranice, nebo sud piva…. Tato věc určitě kazí celkový dojem z nahrávky, nicméně tento faktor do hodnocení nezahrnu. Je pravda, že kapela nepřináší vůbec nic nového a progresivního. Řekl bych ale, že se o to ani nesnaží a hudbu dělá upřímně dle nejlepšího vědomí. A když to jde chlapcům výborně, tak proč to neocenit, že?
6,5 / 10
Jan H.H. Botek
- bicí
Mira Don Čevela
- basa
Michal Mastil
- zpěv
Ondra Ataman Kozumplík
- kytara
Ivo Ledabyl (host)
- klávesy, kytara
1. Hadí tvář
2. Letadlo z Ráje
3. Poslední večeře Páně
4. O hloupém Honzovi
Zeptal jsem se Krista (2010)
Prodavač stínů (2007)
Ztracená tvář (2004)
Poslední večeře páně (EP) (2002)
Potenciál by se určitě našel – naléhavé a strhující refrény v první písni a v následující „Letadlo z ráje“, nebo bridge ve třetí, titulní, písni jsou opravdu povedené – mrazení na zádech se dostavilo a to je neomylné znamení kvality. Závěrečná „O hloupém Honzovi“ naštěstí není soundtrack k lidové pohádce, ale „mejdnovská“ středně tempá jízda, která je asi nejslabší věcí na EP, nicméně do kolonky „průměr“ se vejde spolehlivě. - - Není se o čem bavit, jednoznačně mazec na naše poměry nevšední.....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.