Co může být smutnějšího... Solidně etablovaná rocková kapela s housličkami v obsazení, která se nebojí smutně zalkat pod hladivými tóny mandolíny nebo zatančit čertovsky rozjuchaný taneček přes dvě pekla s jasně středověkým poselstvím zničehožnic trhne stylovým kormidlem. Není to tak dávno, co jsme měli tu čest s povedenou „Svatbou“ slečny Sally, bohužel její nový nápadník skrývá pod slupkou anděla nejen válečnické kladivo, ale taktéž i zkopírovanou tvář jistého německého kazatele s familiární přezdívkou „Šutrák“.

A jsou to samozřejmě RAMMSTEIN, kteří se vám vybaví ihned po spuštění disku. Skutečně (pro mne naprosto nepochopitelně!) skupina upustila od své nejsilnější zbraně v podobě aranží na trubadúrskou strunu a bez velkých skrupulí se pustila na dávno přivlastněná území zmíněných „Kamenožroutů“. Tedy ostrý kytarový riff nadevše. Ano, je všeobjímající. Ano, má sílu dravé řeky hnané bičujícím švihem vichřice. Co je to však platné, když přes všechnu řezavost vyčnívá hlavně neúnavné pochodové tempo šturmujících německých kanad? Byla-li SUBWAY TO SALLY již dříve vyčítána podobnost pouze díky textům v rodném jazyce, tak nyní jsou veškerá srovnání namístě i ve složce hudební. Housle stabilní Frau Schmitt objevíte zřídkakdy, navíc většinou zkreslené či různě zmutované. A přitom by stačilo tak málo, jen o krapítek ubrat prostoru kytaře, protože tam kde skupina popustí uzdu trochu širší škále aranžérského žonglování („Unsterblich“ s nesměle drápky vystrkující paní Šmitovou, „Kleine Schwester“ jako asi nejsilnější připomínka starých dobrých časů, baladická uspávanka „Abendlied“ nebo výtečná „Verloren“ s lámáním klidných akustických slok do mnohovrstvého sboru) dýchá hned mnohem volněji a i výslednému dojmu mírně napravuje pošramocenou fasádu. Proč to však nešlo po celý hrací čas alba pochopit nedokážu.

RAMMSTEIN s vámi přátelé, ovšem bez mých ovací. Možná je nutné poopravit tvrzení, že SUBWAY TO SALLY otočili stylovým kormidlem o 180 stupňů, když jakýs takýs ždibec povedené minulosti v nich přese všechnu kritiku zůstal. Zpěv, slušné melodie, občasný osvícený záchvěv houslových aranží, to všechno nutno připočíst kapele k dobru. Bohužel ale válcující kytara nedává celku příliš volně dýchat a vrátíme-li se zpět na počátek našeho povídaní, k jasně položené otázce originality a plagiátorství, body rychle ubývají. Jak říkám, co může být smutnějšího než emigrace z vlastních držav do cizího rašeliniště? Máloco...