OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jak začít a rozetnout ten Gordický uzel? Snad pomůžou vzpomínky. Deskou "Vain Glory Opera" se pro fanoušky speedu vyloupla zajímavá kapela. Zněla poměrně osobitě, dokázala složit opravdu povedené melodie, hodně také pomohla přítomnost chrapláku Hansiho Kürsche (BLIND GUARDIAN) ve sborech a dokonce dvou sólových výstupech. Co víc si může milovník rychlosti a melodie přát? Snad jen další pokračování. Dočkal se hned následující rok.
Kruh se uzavírá. Místo avizovaného druhého dílu AVANTASIA přichází s novinkou domovští EDGUY. Čekáte-li sebemenší změnu oproti minulosti, čekáte marně. Doufáte-li v překvapení, jsou dvě, ale nesouvisí příliš s hudbou samotnou. Tak za prvé chybí intro. Jednička "Tears Of A Mandrake" se rozjíždí pozvolna, kdo by sázel na kvapíkové zrychlení do skoku je vedle jak ta jedle. Střední tempo zůstává po celých sedm minut - muzikou STRATOVARIUS jak vyšití. Finové však většinou disponují chytlavějšími refrény. Dvojka už zapadá do dráhy rychlovlaku Blaina Mono. Dva šlapáky, vyhrávky ala Tykve, riffující sloky, docela povedený refrén s kytarou hrající si na CHROMING ROSE v počátcích, zkrátka klasika. Trojku načínají (jakoby)dudy a španělka = klišé (kvízová otázka zní, která metalová skupina použila dudy na své desce jako první?), refrén provařený možná i EDGUY samotnými a samozřejmě keltská dudácká sešlost uprostřed středověku. Ach jo! Čtyřka obsahuje přechod z tradičních slok do šíleně durového refrénu - něco tak strašně odporného snad ani nechtějte slyšet. Povedená pětka "Nailed To The Wheel" má hezký začátek a na poměry Sammetovců je hodně o riffu s Jidášovským refrénem. Ještě šestka drží výše nasazenou laťku kvality, "Faraónovi" patří spousta rytmických i zvukových zvratů, kvalitní melodie. Co je mu to ale platné, když hnedle (vidle) „šťastnou“ sedmičku okupuje kýčovitá balada "Wash Away The Poison". Dál už se mi opravdu nechce pokračovat. Představte si horskou dráhu - jednou rychleji, podruhé pomaleji, jednou lépe, podruhé hodně špatně. Taková mi přijde celá deska. Limitovaná edice obsahuje bonus v podobě skladby "The Devil & The Savant", věc opět hodně stříknutou STRATOVARIUS s příměsí klasických EDGUY. A jsme u druhého překvapení - ta písnička totiž vypadá jako největší aspirant na hit. Nezavání to ze strany skupiny trošku výsměchem?
Závěr už zůstane jenom na vás. Komu stačí stokrát přežvýkané klišé, byť s občasnými záchvěvy jsoucna, nechť si poslouží na "Mandrake" - jsou to vaši koně (řečeno slovy inženýra Hovory ze statku Dobrá Voda). My ostatní, unaveni stále stejnou písničkou jako vejce vejci si podobných spolků, raději počkáme na novou fošnu BLIND GUARDIAN, která nás, doufám, nezklame. Je na čase zase konečně nakopat zadky všem epigonům, ukázat epický metal s vkusem a mrazením v zádech. Co vy na to, pánové z Krefedu?
Od výborného zápisu "Vain Glory Opera" to jde s EDGUY z kopce. Je zkrátka vidět, že vše skládá pouze jeden člověk, který ještě navíc tříští síly v projektu AVANTASIA. Tobias Sammet už je zkrátka vyčerpán a "Mandrake" začíná silně zavánět klišovkou wie Schweine...
5,5 / 10
Tobias Sammet
- zpěv, klávesy
Jens Ludwig
- kytara
Dirk Sauer
- kytara
Tobias "Eggi" Exxel
- basa
Felix Bohnke
- bicí
1. Tears of Mandrake
2. Golden Dawn
3. Jerusalem
4. All The Clowns
5. Nailed To The Wheel
6. The Praraoh
7. Wash Away The Poison
8. Fallen Angels
9. Paiting On A Wall
10. Save Us Now
11. The Devil & The Savant (bonustrack)
Space Police: Defenders Of The Crown (2014)
Age Of The Joker (2011)
Tinnitus Sanctus (2008)
Rocket Ride (2006)
Hellfire Club (2004)
Burning Down The Opera (2003)
Mandrake (2001)
The Savage Poetry (remastered 2CD) (2000)
Theater of Salvation (1999)
Vain Glory Opera (1998)
Kingdom of Madness (1996)
The Savage Poetry (1995)
Vydáno: 2001
Vydavatel: AMF Records
Stopáž: 64:29
Produkce: Edguy
Studio: Rhoen, Finnvox
Skupina Edguy to měla ve své hudební historii velmi, ale velmi těžké. Větší pozornost vzbudila až svým čtvrtým počinem Theater Of Salvation, které konečně zajistilo skupině známost, koncertování a lepší management. Před nahraváním aktuálního alba si zpěvák a skladatel Tobias Sammet ještě stačil realizovat první část svého projektu Avantasia. Tím pádem si toto album předem určitě koleduje o srovnání. Musím, ale unat že Tobi Sammet, přesně ví kde je hranice mezi svým projektem a skupinou. I když podoba se tady místy určitě najde. Hlavně klávesy, místama připomenou Tobiho projekt a jak by né když Tobi, ještě ke všemu na klávesy hraje. Album nese známky mírného přitvrzení, než jeho předchudce, hlavně zvuk kytar, se mírně zhutnil. Vše se samozřejmě nese v duchu melodického power-speed metalu. Mezi vrcholy celého alba, zcela určitě patří dvě metalové opery Tears Of Mandrake a The Pharaoh. První z nich zaujme určitě propracovanými sbory a menším nádechem pompy. Ta příjde v druhé jmenované, desetiminutové kompozici The Pharaoh. Orientální melodie na úvod, silné sbory a opravdu vynikajicí kytary. Když pompa tak pořádně. Nechybí samozřejmě typické speedové skladby. Mezi ně patří Golden Dawn se skvělým a tvrdším kytarovým základem, nebo Save Us Now s výbornýmí klávesovými party a taky Fallen Angel což je klasická vypalovačka. Zbylé písně se nesou ve středním, nebo mírně rychlejším tempu. Skvělá a zároveň překvapivá skladba má název Nailed To The Wheel. Nejdříve baladický začátek s akustickou kytarou se přenese v snad nejtvrdší píseň co kdy kapela napsala. Hlavně zpěv dostává hodně zabrat. Jako vždy nesmí na albu chybět balada. Tobi ale balady skládat umí a dokazuje to písní Wash Away The Poison, která má skvělou melodii a zní opravdu výtečně. Další skladby jako All The Clowns, Painting On The Wall jsou typicky Edguy kompozice ve středním tempu. Poslední píseň si nechávám pro tuto chvíli. Jmenuje se Jerusalem a myslím si že se jedná o jednu z nejlepších skladeb na albu. Klávesový úvod, který přejde do akustické pasáže a ta potom do metalové části. Hlavně sólová pasáž je opravdu brilantní. Melodie jako by vypadla z nějakého filmu (hodně mi připomíná hudbu z filmu Poslední mohykán), přejde v kytarové dvojsólo, pod kterým je slyšet akustický podklad. Prostě paráda. I když mnozí by mohli namítat, že se jedná stále o klišé a že všechny postupy už tu byly. Mylím si, že zde nápady jsou, hlavně v kytarových podkladech to jde určitě poznat. Hlavní devizou celé desky, je určitě vynikající zpěv. Tobi hravě zvládne všechny vysší polohy. Nejlepší výkon podává v už jmenované Nailed To The Wheel, kde místy výborně zabere. Navíc si Tobi všechny písně skládá přímo na sebe, takže zpěv je opravdu stoprocentní. Skupina i jako celek šlape opravdu skvěle. Kytarové duo Ludwig/Sauer vše perfektně odehraje, i když Ludwig si přece jen vysekne o nějaké to sóličko navíc. Rytmika taky celkem pohodově šlape, hlavně basista Eggi mě celkem příjemně překvapil, protože se mu místy dostalo více prostoru. Povedl se také zvuk a jde poznat že, si s ním skupina pěkně pohrála. Celkově lze říci, že skupina vytvořila vynikající album, myslím si že nejlepší ve své kariéře, které je poviností pro každého příznivce melodického metalu.
No, kam se na tohle hrabe ten vzívaný následný Blind Guardian....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.