Nevyřčené obrazy a nenakreslená slova dýchnou na všechny nedočkavce další tvorby českobrodské metal/rockové stálice. Paleta pečlivé hudební prózy byla bezezbytku využita na poezii pětilinkových rýmů a předzvěst plnohodnotné výstavy zvukové rehabilitace v lázeňských kolonádách je tak nadosah. Stačí jen první smělý krok, jen račte. O co bude prohlídka lákavější, o to bude také kratší, vždyť tahy štětců poskvrnily jen dvě nezarámovaná plátna...

Znalci však při prvním poblouznění kolotoče tónů zůstanou zmrazeni. A právem. Promo materiál CRUELU tvoří totiž dvě skladby z rozlučkové desky GUERNICY, a tak je vlastně tato dvoufresková ermitáž jen předzvěstí autorské spolupráce persón obou českých těles. Stejný materiál plátna, na kterém se rodí zvukové obrazy, je však neklamným znamením toho, že krajina hudebních snů se do budoucna jedině rozroste o nepoznaná zářivá zákoutí. Nakažlivá je totiž ochutnávka středočeské sebranky. Jak jinak nazvat věčné nadšence, kteří oddělují kvanta muzikantské teorie kousky své vlastní duše, aniž by hudební řeholi navždy ukázali svá ohnutá záda...

U „Vpádu do života“ a „Matadora“ nehledejte metalovou rozvášněnost strohé kytary. Jsou to skladby bohaté, tepoucí, živé, jež v rozletu neberou ohled na hranice a přitom ani v nejmenším nepopírají české srdce. Nakažlivé melodické linky, které klepou na brány mozku s pravidelností slunečních úsměvů a opojná střednětempá rytmika dokáží rozpálit i ty nejchladnější oči. Rytmická akustika prolínající se s údernou elektrickou kytarou, dozdobena šikovnými sólovými výstupy a špetkou klávesového rejstříku, je velmi sebevědomě rozporcována údery bicích. Jemný prog rockový cit přesně zapadá do podnebí melodické harmonie a má-li právě prog rock být určující směr skladatelského dua CRUELU, pak se mé „ano“ nezadržitelně šíří ve větru českém. Poněkud zamrzí zvuk nahrávky, zejména pak vokální part, který nepatří k nejjistějším a nejbarvitějším, a o to více se noří do tůně zpívané stopy. Zkušenost pečeckých hudebníků však drží nahrávce uzdu natolik, že by výsledek vybojovaný v polních podmínkách domácích hrátek s počítačovými výstupy mohl sloužit jako návod pro mnoho lomozících adolescentů.

V záplavě nepotřebných a až tragicky zbytečných zažloutlých listů žádajících vstup k českému královskému hudebnímu dvoru má současný repertoár CRUELU zvláštní místo – pergamen obsahující diplomatickou úmluvu staročeských ideálů a vzdorující muzikantské nezkrotnosti. A tak nezbývá, než doufat, že budou brzy hustě popsány i další archy a jejich pečetě rozlomeny s neutuchajícím nadšením a umem.

Tentokráte bez hodnocení...