MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po roce přicházejí Vánoce, ovšem pro INSANII neplatí vůbec žádné konvence, a proto přichází s novým nákladem svých zpívánek až po letech dvou. Nikdo jistě neočekává nějakou dramatickou proměnu hudebního výrazu brněnské trojice. Ostatně nikdo ji ani nechce. Každý očekává více než desítku jednoduchých přímočarých úderných rytmických skladeb opatřených výraznými refrény s tak sarkastickými českými i anglickými texty útočícími na primitivnost a pokrytectví většinové společnosti s důrazem na rýpání se ve zbytcích svědomí všech pastýřů organizujících kolektivní víru jakéhokoliv vyznání, že se dotyčným potrefeným sukují palce u nohou i přes dvoje vojenské onuce a zuby skřípou i v kelímku s Calgonem. Letos se jich urodilo přesně 13.
Tucet a ještě jeden kousek navrch. Většinu z nich samozřejmě tvoří kompozice, které naplňují výše uvedenou charakteristiku. Mezi nejvýraznější a nejhitovější z nich lze zařadit rozvernou klipovku „Letíme dál“ a čtverku „Děj se vůle tvá“. Je však nutno podotknout, že v případě poslechu jednoho či dvou songů jsem měl dojem, že skvělý refrén je obalen nepříliš výrazným hudebním okolím, což je oproti hity našlapanému předchozímu elpíčku „Trans-Mystic Anarchy“ (dále jen TMA) přece jen drobný krůček zpět. To však nemění nic na tom, že v živém provedení bude spolehlivě fungovat kterákoliv píseň – i ta subjektivně slabší. Absolutorium pak INSANIA zaslouží především za kompozice, které se svým pojetím vymykají zmíněnému popisu obvyklé insaniovky. Mezi ně patří pětka „Black Moon Still Shines“, tajemná devítka „Zrada“, desítka - půvabná modlitbička „Hosana“ a snad i třináctka „Y.R.U.L.I"VE?“ Čímpak že se liší? Především svým volnějším tempem a schopností vyzařovat zvláštní pohlcující tragično, což je pro žánr přece jen dost nezvyklé. Při pozorném poslechu je pak možno zaslechnout i klávesy, které podle bookletu obhospodařuje tajemná entita jménem Maria Rosse, což je jediný hudebník, který se kromě stabilního tria na natáčení podílel. Maria Rosse dostává dokonce šanci i při živých vystoupeních, ovšem jeho (její?) přínos je na koncertech sotva slyšitelný.
Kapitolou sama pro sebe jsou texty. Přečtěte si je na webových stránkách kapely a udělejte si obrázek sami. Napsat dobrý český text (skladby s českými texty na „Out“ výrazně převažují) je ohromný kumšt, a to v jakémkoliv žánru. Tajemství kvality textů INSANIE spočívá mimo jiné v tom, že se nezabývají nějakými třeskutě seriózními tématy a pokud v nich lze přece jen něco takového najít, je to podáno s takovým odstupem, nadhledem, vtipem a grácií, že posluchače ani nenapadne INSANII podezřívat z pokusu o nějaké nedejbože podprahové „výchovné“ působení („Když nám káže vůl: "Stádo je bezpečí", tím spíš chceme být OUT“, „Nauč se přemýšlet o tom, jak odpovíš, až se tě zeptám Y.R.U.L.I’VE?“… ). Ale stále převažuje onen, dá se říci, typický rozpustilý insaniovský astrální poetismus. INSANIA se zkrátka nikdy nebude ptát, proč „padaj bomby na Baghdád“ nebo „proč nemaj děti na Vánoce dárky“, a tím se v očích vnímavého posluchače zesměšňovat. Texty INSANIE jsou výrazně kvalitativně nadstandartní nejen z hlediska obsahového, ale troufám si podotknout, ač nejsem v této oblasti odborníkem, že i z hlediska jazykového. Skutečně to nejsou žádné primitivní rýmovačky, nýbrž básně, které by obstály samy o sobě bez hudebního doprovodu. Ovšem to už je otázka pro někoho jiného ( tohle je přímá narážka na redakčního bohemistu – pozn. aut.).
„Out“ bylo stejně jako TMA nahráno v Doležalově Haciendě a mix a mastering si vzal na triko sám Dodo. Zvuk je poněkud hrubší a syrovější, přičemž občas se ke slovu dostane i osvěžující hodně ostrý až deathmetalový riff (např. hned v úvodu alba). Po poctivém srovnávání zvukové kvality obou alb se mi přece jen zdá, že TMA vyšla z tohoto souboje vítězně. Pravděpodobně se na ní projevila kvalita masteringu, který proběhl přímo v USA v režii Ricka Plestera. TMA zní opravdu neobvykle vzdušně, plasticky a je slyšet každý pohyb po hmatníku a šoupnutí o strunu. „Out“ tedy v tomto ohledu mírně zaostává, ale skutečně jen o chloupek jemnější, než je pečlivě pěstěný porost Darkmoorova ženskými klíny sužovaného ohanbí.
Pomalu samozřejmostí se v případě alb INSANIE stává výtvarně a zejména obsahově perfektně provedený booklet (všechny texty v češtině i angličtině, spousta fotek a hrátek s nejrůznějšími grafickými symboly, z nichž opět vyniká nový model pentagramu, který by nenavrhl ani Versace – nechť je mu zem lehká) a rovněž přítomnost datové stopy na CD se zbrusu novým klipem ke zmiňované trojce „Letíme dál“ a dokumentem o jeho natáčení, z něhož je vidět, že INSANIA si na přípravě klipu dala opravdu záležet a že jeho příprava opravdu nebyla záležitostí jednoho odpoledne.
Suma sumárum: INSANIA opětovně odvedla skvělou práci a nezbývá než jí vyslovit velkou pochvalu. Závěrem bych si dovolil nesmělé doporučení - neposlouchejte hlasitě INSANII v blízkosti svatyní s věžičkami jakéhokoliv druhu, jinak se vystavujete nebezpečí krvavého incidentu - krvavějšího, než když z plna hrdla zařvete v hospodě v Těrchovej, že Jánošík byl teplý polský Žid…
To, co od INSANIE každý očekává, a to je dobře. Vysokou laťku v podobě předchůdce „Out“ se dle mého soudu překonat o chloupek nepodařilo, ale stále se jedná o výrazně nadstandartní hudební počin, což je v případě INSANIE vlastně úplně normální.
8 / 10
Polyho
- kytara, psychotenor
Klíma
- baskytara
Black Drum
- bicí
Maria Rosse
- klávesy
1. It´s Easy To Fall In Hate
2. Chceme být OUT
3. Letíme dál
4. Děj se vůle tvá
5. Black Moon Still Shines
6. Jsme na černé listině
7. Život je dekadentní ráj
8. 54T4N & 60D
9. Zrada
10. Hosana
11. Shoot Your God
12. Naše krev je prokletá
13. Y.R.U.L.I'VE?
GRRRotesky (2022)
Na počátku byl spam (2017)
Zapal dům poraž strom... (2013)
Kult hyeny (2010)
Rock'n'Freud (LP) (2008)
Rock'n'Freud (2007)
Out (2004)
Trans-Mystic Anarchy (2001)
Recycling (Live in Seattle) (2000)
Virtu-ritual (1998)
Woodo Astrology (7'') (1997)
God Is Insane – Join Him (1996)
Caught Red-Handed (7'') (1995)
Crossfade (1994)
Vertigo (7'') (1993)
R.U.Dead? (demo) (1992)
Datum vydání: Neděle, 1. února 2004
Vydavatel: Redblack
Stopáž: 53:51
Produkce: Dodo Doležal
Studio: Hacienda
Kontakt: Cult Insania, R. Mozga, Špitálka 37, 602 00 Brno
Při prvním poslechu, jsem byl trošku zklamán. Ale po druhém, třetím, čtvrtém, pátem, šestém, šestém, šestém … To je pane jiná písnička. Texty, jako vždy, brilantní záležitost. Naprosto mě uchvátil buklet dělaný jako bulvární ročenka Katedry černé kybermagie (s CD přílohou :o), parodující bulvární tisk v tak příšerně strašných barvách – prostě radost pohledět. Stejně jako na Trans Mystic Anarchy, kde mě dostala úchylárna nazvaná Soulož elektrické kytary s Emou Destinnovou i OUT disponuje podobným špíčkem zvaným Hosana. Ale přesto se mi Trans Mystic Anarchy líbilo asi o ždibíček víc, ale to se možná postupem času s dalším a dalším poslechem převáží.
Vzhľadom na to, že od Insanie mám -- od dema Live in Polana až po Out -- každú notu, musím skonštatovať, že Brňáci ani náznakom nestagnujú a každý album je iný ako ľubovoľný ďalší.
Dá sa polemizovať o tom, či je Out lepší, alebo horší, ako T.M.A., každopádne je to stále album výborný. Len tak ďalej!
A onen, v recenzii spomínaný pentagram, nie je nič menej, ako geniálny :-)
pre mňa prekvapenie až do teraz som od astrálnej hydry mohol (priam musel :) úplne všetko počnúc R.U.D. až po T.M.A. mi všetko sedelo... no Out mi nieako nereže aj keď sa všemožne snažím ...melodie ok, texti skvelé...no výsledok ma tak nebaví...asi za to môže mix a mastering (alebo 54T4N & 60D??) najlepšia skladba: Dej sa vule tvá
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!