Čtyři temní bohové Chaosu po celá milénia posílají své prapory do bitev s těmi, kteří jim stále ještě bláhově vzdorují. Služebníci krvavých model bez lítosti šíří zkázu, kam vkročí a ničí jeden svět za druhým. Lidstvo se brání, avšak síly Chaosu nejsou jedinou hrozbou. Vesmírem plují obrovské flotily skřetích křižníků, organické lodě Tyranidů, pokračuje odvěký boj s Eldary, potomky elfů a v hlubinách vesmíru se objevují tajemní, prastaří Necronti. Nebýt toho, že bojují všichni se všemi, lidé by se dlouho neudrželi. A samozdřejmě tu jsou jednotky hvězdných mariňáků, nejelitnějších válečníků ve vesmíru, geneticky upravených nadlidí, strojů na zabíjení. Pohromadě lidi drží nezlomná víra v Císaře-Boha. Zakolísání ve víře je nepřípustné. Inkvizice svou roli plní s fanatismem, který byjí i stoupenci krvavého boha Khorneho mohli závidět.

Svět Warhammeru 40 000 patří k nejtemnějším a nejsurovějším fantasy/sci-fi světům z těch, které se těší větší podpoře. Známý se stal jako stolní hra, kde se svádí bitvy mezi ručně malovanými figurkami mariňáků a všemožných příšeráků. V posledních letech se tato zábava stává čím dál populárnější i u nás a tak přirozeně dochází i k vydávání knižních titulů z tohoto světa, kterých v zahraničí vychází úctihodné množství. Propracovanosti a komplexnosti světa W40K by mohl i Tolkien závidět. „Do Malströmu“ je sbírka povídek od různých autorů podobně jako nedávno vyšlá „Říše Chaosu“, ze světa Warhammeru. Ta však na dvě až tři povídky příliš zajímavá nebyla a svou atmosférou se knihám Williama Kinga ani zdaleka nepřibližovala. Do Malströmu je však jiná „šťáva“. Ponurá atmosféra zde hraje prim. Takřka všichni autoři se zde vyžívají v popisu destruktivní moci Chaosu v záplavě naturalistických scén. Nechci odrazovat potenciální čtenáře, ale optimismus při čtení většiny povídek není na místě.Dle mého názoru knize vévodí titulní povídka „Do Malströmu“. Na prvních pár stranách je předložena zcela klasická situace. Bývalý člen zabijácké armády Rudých korzárů se navrátí k víře v císaře a spolu s maskovaným mariňákem vstupují na vlajkovou loď korzárů za účelem zabití krvežíznivého vůdce. Setkávají se s ním a … a zde končí konvence. Děj veskrze konverzačního dramatu nabere nečekané obrátky. Pach hnusu a sražené krve je doslova cítit. Autor (Chris Pramas) se obdobně jako King nevyžívá jen v samoúčelné brutalitě, ale svým drsným stylem čtenáře dokonale vtahuje do „svého“ světa. Vše se stává na chvíli pochopitelné, úžasná odvaha císařských válečníků i zvrhlá žízeň po krvi stvůr Chaosu. Chaos není jen symbolem absolutního zla, představuje zde pokušení, touhu po moci a zabíjení, po rozkoší, po uspokojení hluboko ukořeněných perverzních stránek lidské bytosti. Podlehnutí pokušení si však dle pravidel inkvizice žádá okamžitý trest, smrt. Tomuto tématu se věnuje hned několik povídek. „Havraní spár“ vypráví o tom, kam až jsou „vykonavatelé“ schopni zajít, aby uskutečnili právo nejvyšší. V povídce předposlední, „Slepá spravedlnost“, císařovy válečníci rozpoutají masakr, o jehož smyslu a oprávněnosti pochybují i sami vojáci. Bojují s povstalci, ale kdo jsou skutečně „poznamenaní“ se dovídáme až na posledních řádcích. Nutno zmínit „Přípustné ztráty“, kde budeme světky grandiózní bitvy císařského křižníku s válečnou megalodí skřetů. Skvěle zpracováno. Knihu uzavírá dílko z pera Williama Kinga, který ve svém strhujícím vypravěčském umění nikterak nezaváhá. Tak jako ve „Hvězdném vlku“, i zde se ocitneme uprostřed smrtí páchnoucí atmosféry, bojového šílenství v krvavé řeži, v zoufalém boji, kde jen absolutní víra v císaře je onou jiskřičkou ve tmě.Autoři povídek a románů ze světa Warhammeru a Warhammeru 40 000 mají tu výhodu, že své příběhy zasazují do již „hotového“ světa a nemusí tak ztrácet čas s vysvětlováním. Čtenář, který se s tímto prostředím ještě nesetkal pak právě nějaký úvod bude postrádat. Doporučuji navštívit stránky GAMES WORKSHOPu, vlastníků licence, případně (je-li libo čeština) některou ze stránek českých fandů „temné budoucnosti“.